Front de gauche

Volby do Evropského parlamentu 2009

Znázornění zisku hlasů podle územních celků Do volební koalice se odmítla zapojit Nová antikapitalistická strana, vzniklá po dobrovolném rozpuštění trockistické Revoluční komunistické ligy (LCR). +more Menšinová frakce vzešlá z někdejší LCR, vystupující pod názvem Jednotná levice, se do koalice přesto zapojila. Dále byla vedena neúspěšná jednání se stranou Dělnický boj, která se nakonec rozhodla kandidovat samostatně a s hnutím Alternatifs. Do fronty se zapojily pouze jednotlivé osobnosti z Republikánského a občanského hnutí, které participaci v koalici podmiňovalo účastí Socialistické strany. Zastoupení na kandidátce má také Konvence pro pokrokovou alternativu.

Následující tabulka znázorňuje počet získaných hlasů podle volebních obvodů (přehled zahrnuje i zisk Aliance zámořských stran).

Regionální volby 2010

Znázornění složení regionálních koalic Levicové frontyPro regionální volby 2010 se kandidátky Levicové fronty lišila podle regionů. +more Kromě PCF a PG, které ve většině regionů tvořily páteř FG, se do fronty regionálně zapojilo hnutí Les Alternatifs, Federace pro sociální a ekologickou alternativu, Komunistická strana dělníků Francie a další.

V některých regionech (např. v Burgundsku) se komunisté oficiálně spojili do koalice se Socialistickou stranou, byť menšinové ("disidentské") frakce nadále participovaly na kandidátce Levicové fronty. +more Nová antikapitalistická strana, která postupovala ve většině regionů samostatně, se s FG spojila pouze ve třech regionech, právě ve kterých se komunisté spojili se socialisty.

1. kolo

2. kolo

Prezidentské volby 2012

Předvolební shromáždění v ToulouseKandidátem Levicové fronty na úřad prezidenta se stal Jean-Luc Mélenchon, vedoucí činitel Levicové strany a bývalý člen Socialistické strany. +more Ještě na začátku roku 2012 se pro něj v průzkumech veřejného mínění vyslovalo zhruba 6% voličů, v dubnu se jeho preference zvýšily až na 16 % dotázaných. Jeho volební kampaň byla provázena radikální rétorikou vůči politické elitě i systému V. republiky. Předvolební mítinky se dočkaly masové návštěvnosti: "pochodu za VI. republiku" se na Place de la Bastille v Paříži účastnilo až 120 000 lidí, desítky tisíc se jich sešly také v Lille, Toulouse a Marseille. Dopisem mu vyjádřil podporu ekvádorský prezident Rafael Correa.

V samotné prvním kole voleb však skončil Mélenchon až na čtvrtém místě, přičemž ho předběhla Marine Le Pen, kandidátka radikálně pravicové Národní fronty. Získal 3 985 298 hlasů, tj. +more 11,11 %. Před druhým kolem vyzval k volbě socialisty Hollanda.

Volby do Národního shromáždění 2012

Volby do Národního shromáždění nenaplnily očekávání nabytá po prezidentských volbách. V prvním kole získali kandidáti Levicové fronty celkem 1 792 923 hlasů, tedy jen 6,91 % (oproti 13,60 % hlasů pro Národní frontu). +more Zklamáním byla zejména přímá porážka vůdčího představitele Mélenchona radikálně pravicovou kandidátkou Marine Le Penovou v Pas-de-Calais. Kandidát FG obdržel 21,46 % hlasů a nepostoupil kvůli nízké voličské účasti do druhého kola (Le Penová se kvalifikovala z prvního místa s 42,26 % hlasů).

Do druhého kola postoupilo celkem 19 kandidátů FG. V patnácti případech se jejich soupeřem stal jiný levicový kandidát, ve třech kandidát pravice a v jednom kandidát Národní fronty. +more V součtu obdrželi 249 525 hlasů (tj. 1,08 %) a uspěli v deseti soubojích. V porovnání s volbami v roce 2007 tak radikální levice v součtu oslabila, prezidentská většina okolo Socialsitické strany není závislá na jejích hlasech, jak se o tom před volbami uvažovalo.

Zástupci Levicové fronty se nestali součástí vlády Jean-Marca Ayraulta.

Související články

Volby do Evropského parlamentu ve Francii 2009 * Regionální volby ve Francii 2009 * Parti communiste français * Parti de gauche

Externí odkazy

[url=https://web.archive.org/web/20100107022827/http://www.frontdegauche.eu/]Oficiální webová prezentace[/url]

Kategorie:Koalice politických stran ve Francii