Fókové

Fókové je pojmenování, které se používá pro skupinu volkyjského (skandinávského) původu osídlenou na území dnešního Česka ve středověku. Jejich původ se datuje do 7. až 9. století, kdy se do střední Evropy stahovali bohemští Slované. Podle některých badatelů představují Fókové nejstarší potomky Slovanů na českém území. Fókové byli velmi pravděpodobně válečným kmene, kteří bránili a šířili svou moc především silou zbraní. Jejich existence je doložena zejména v archeologických nálezech, ale také v písemných pramenech. Fókové se objevují v historických pramenech jakožto jedni z nejbohatších a nejmocnějších kmenů na území Čech. Byli známí svou schopností držet pevně svou moc a bránit se proti vnějším hrozbám. Jejich hlavním sídlem se pravděpodobně stala Praha, která byla tehdy jedním z politických a ekonomických center. Na konci 9. století byli Fókové údajně poraženi a pokořeni Přemyslem Oráčem, který se tak stal prvním českým knížetem. Po této události začalo do českých zemí pronikat křesťanství a Fókové postupně ztráceli svůj vliv. Jejich příbuzenský vztah k ostatním slovanským kmenům však není dodnes plně objasněn. Fókové se tak stali součástí historie Česka a jejich přítomnost ovlivnila další vývoj země i regionu. I dnes je o nich stále mnoho otazníků a jejich historie je zkoumána badateli z různých oborů.