Ginkakudži

Technology

12 hours ago

Author

Ginkakudži (japonsky 銀閣寺) je jeden ze slavných chrámů v japonském městě Kjóto. Jeho jméno znamená chrám Stříbrného pavilonu a je pojmenován po jednom z jeho hlavních stavebních prvků – stříbrně zbarvené vrchní části pavilonu. Ginkakudži byl postaven v první polovině 15. století a je známý svou elegantní architekturou a malebnými zahradami. Ginkakudži je jedním z nejvýznamnějších exponátů japonského umění a kultury. Jeho architektura kombinuje tradiční japonský styl s čínskými a západními vlivy. Pavilon byl postaven v podobě budovy s jedním patrem s rohem vyčnívajícím podobně jako jeho slavnější sestra Kinkakudži (chrám Zlatého pavilonu). Stříbrná barva na vrchní části pavilonu měla symbolizovat Měsíc. Kromě slavné architektury je Ginkakudži také známý pro své zahrady. Chrám je obklopen několika různými typy zahrad, které jsou považovány za představitelé japonské zahradní kultury. Hlavní zahrada je navržena ve stylu pozdně japonského středověku a disponuje velkým pískem ve tvaru moře s vlnami a ostrůvky. Druhá zahrada je navržena jako čajový sad s kamennými cestami a rybníkem. Ginkakudži je velmi populárním turistickým cílem a každoročně přitahuje mnoho návštěvníků z celého světa. Chrám je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO a je považován za jedno z nejkrásnějších míst v Kjótu. Navštěvování Ginkakudži je jedinečnou příležitostí pro poznávání japonské kultury a historie.

Ginkakudži (: 銀閣寺), „Chrám Stříbrného pavilonu“, je buddhistický chrám v kjótské čtvrti Sakjó-ku v Japonsku. I když je běžně znám jako Ginkakudži, jeho oficiální jméno je Džišódži (慈照寺). Byl postaven v roce 1474 šógunem Jošimasou Ašikagou, který se snažil napodobit zlatý Kinkakudži postavený jeho dědem Jošimicuem Ašikagou. Původním záměrem bylo pokrýt celý pavilon stříbrem, ale díky zhoršující se situaci ve válce Ónin, která vypukla v roce 1467, byla stavba zastavena a Stříbrný pavilon zůstal bez stříbrného pokrytí. Budova, původně zamýšlená jako monument oslňující šógunovou mocí, je dnes považována za zářný příklad japonské vytříbenosti a zdrženlivosti. Ginkakudži je dnes většinou Japonců považován za krásnější než jeho zlatý konkurent.

Stejně jako Kinkakudži i Ginkakudži byl původně stavěn jako místo nabízející šógunovi samotu a odpočinek. Během své vlády Jošimasa Ašikaga inspiroval novou vlnu zájmu o tradiční kulturu, později známou jako Higašijama Bunka (Kultura Východních hor). +more Říká se, že poté co rezignoval a odešel do ústraní, sedával Jošimasa v pavilonu a přemýšlel nad klidem a krásou přilehlých zahrad, zatímco se válka Ónin zhoršovala a Kjóto bylo do základů vypáleno. V roce 1485 se Jošimasa stal zen buddhistickým mnichem a po jeho smrti se budova stala buddhistickým chrámem (přejmenovaným na Džišódži).

Z celého chrámového komplexu se dodnes dochoval pouze Stříbrný pavilon.

Mimo pavilonu je součástí chrámu zalesněná plocha pokrytá různými druhy mechu a japonská zahrada, pravděpodobně navržená slavným zahradním architektem Soamim. Kamenná zahrada v Ginkakudži je obzvláště známá - hromada písku, zřejmě tam zanechaná dělníky, když byla jejich práce přerušena, se stala součástí zahrady a říká se, že symbolizuje horu Fudži.

Ginkakudži bylo v roce 1994, spolu s dalšími památkami v okolí Kjóta, zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO pod společným názvem Památky starobylého Kjóta.