Glasisvellir
Author
Albert FloresGlasisvellir je čtvrť na severozápadě Reykjavíku, hlavního města Islandu. Nachází se na poloostrově Seltjarnarnes a je obklopena Atlantským oceánem. Je známá svou přírodní krásou a nabízí pohled na horu Esja a záliv Faxaflói. V okolí najdeme také mnoho rekreačních a sportovních možností, jako je golfové hřiště, tenisové kurty nebo cyklostezky. Glasisvellir je oblíbeným místem pro procházky a relaxaci obyvatel Reykjavíku.
Glasisvellir „zářivá louka“, též Glæsisvellir, je místo v severské mytologii, v kterém se nachází Ódainsakr „pole nesmrtelných“, které je často považováno za severskou podobu ráje.
V Sáze o Hervaře se uvádí že v Jötunheimu vládl z místa zvaného Glasisvellir mocný a moudrý král Guðmundr, který stejně jako jeho muži vynikal dlouhověkostí. Podle autora ságy pohané věřili že někde na Guðmundově panství se musí nácházet Ódainsakr, kde se člověk zbaví všech nemocí i stáří a kde nikdo nemůže zemřít. +more Potom co Guðmundr zemřel měli mu jeho muži obětovat a prohlásit ho za boha.
V díle Eireks Saga Víðförla se hlavní hrdina Eirik vydává z Norska aby nalezl Ódainsakr. V Konstantinopoli se z rozhovoru s králem dozvěděl že toto místo zvané také „ráj“ či „země žijících“ leží na nejvzdálenějším místě jižní polokoule, východně od Indie. +more Křesťanský autor ságy však poznamenává že skutečný ráj leží mnohem dále. Ódainsakr, v podobě Undensakre, zmiňuje také Saxo Grammaticus a uvádí že „jeho lidu neznámý“.
Hypotézy
Glasisvellir podle historika náboženství Bruce Lincolna jistě souvisí s Glasislundem „zářivým hájem“, který obýval podle eddické Písně o Helgim Hjörvarðssonovi král Hjörvarðr, a s hájem jménem Glasir, zmiňovaným ve Skáldskaparmálu. Kromě toho folklorista +more_Krappe'>Alexander H. Krappe a filolog Franz Rolf Schröder spojili s „jantarovými ostrovy“ jménem Glesiae, zmiňovanými Pliniem starším.
Ódainsakr byl už v první polovině 19. století Jacobem Grimmem označen za severskou formu ráje, a tento názor sdíleli další badatelé jako +more_Ström'>Åke V. Ström, Gabriel Turville-Petre, nebo Jan de Vries. Lincoln jej srovnal s různými indoevropskémi ráji jako je řecký Elysión a Ostrovy blažených, irským Mag Mell a Tech Duinn nebo nejvyšším nebem védského krále mrtvých Jamy. Údajné podání pohanů o tom že Ódainsakr ležel na severu v Jotunheimu považuje za mylné, za autentické naopak považuje podání o tom že ležel na dalekém jihu - stejně jako Jamovo panství nebo Tech Duinn. Na podporuju svého tvrzení navíc uvádí Ymisland, území zmiňované v Sáze o Hervaře před Glasisvellirem, které má ležet na jihu. Krále Guðmunda totiž považuje za dědice Ymiho, prvotního obra, který je podle něj protějšek védského Jamy, římského Rema či zarathuštrického Jimy.