Cesko.wiki Gortynský zákoník
Author
Albert FloresGortynský nápis Gortynský zákoník je nejstarší dochovaný evropský normativní právní akt a téměř úplně zachovalá epigrafická památka, jejíž vznik se datuje do zhruba poloviny 5. stol. př. Kr. Text zákoníku se dochoval na stěnách ódeia, jež se nachází v severní části agory, v blízkosti akropole, v severní části archeologické zóny v Gortyně na Krétě. V literatuře bývá nápis někdy označován rovněž jako Velký nápis , Královna nápisů , Deltoi nebo Dvanáct sloupců .
Hmotný podklad
Ódeion v Gortyně Zákoník je vyryt na vnitřní zdi gortynského ódeia. +more Stavba ódeia sloužila jako místo k produkci hudby, provozování divadla, jakož i ke scénické recitaci poesie. Není ale jasné, jestli i v době, kdy byl zákoník poprvé vyryt, sloužila stavba k tomuto účelu. V literatuře se objevují i závěry, že stavba dříve sloužila jako shromaždiště (ekklésiastérion) či místo určené k poradám představených města (búleutérion). Stavba prošla už ve starověku několika rekonstrukcemi, při nichž mohlo dojít i k opětovnému vyrytí textu zákoníku do rekonstruovaných zdí. Pravděpodobně k nim došlo v 1. stol. př. Kr. , 1. stol. po Kr. (za vlády císaře Traiána) a ve 3. stol. po Kr. Během 6. stol. po Kr. byla budova opuštěna.
Desky s nápisem textu zákona se nyní nacházejí na místě, kde byly nalezeny, tedy v ódeiu. Chrání je cihlová stavba postavená v roce 1889 a kovový plot.
Objevení a výzkum zákoníku
Text po objevení. +more První fragment nápisu (15 řádků sloupce IX) byl objeven Francouzi Perrotem a Thenonem v roce 1857 na kameni zastavěném do nedalekého mlýna. Tento fragment byl odvezen z Kréty a publikován v Revue archélogique v roce 1867. Tento zlomek se nyní nachází v pařížském muzeu Louvre. Nápis jako celek objevil v ódeiu italský akademik Federico Halbherr v září 1884. Mezi prvními vydáními textu zákoníku lze zmínit publikaci německým inskripcionistou E. Fabriciem v Athenische Mitteilungen (1884) či Comparettim a Halbherrem v Monumenti Antichi (1893). Text zákoníku byl rovněž vydán jako součást publikace Inscriptiones Creticae (svazek IV „Tituli Gortynii“) autory F. Halbherrem, M. Guarduccim. Následně, v letech 1888 a 1891 zákoník přeložili Alexandros Rangavis a Andreas Skias. Za zmínku rovněž stojí edice historika Ronalda Willetse (1967).
Normativní obsah
Moderním pohledem lze Gortynský zákoník označit za předpis pokrývající více oblastí práva, přičemž nejšířeji se jeho regulace dotýká soukromoprávních vztahů (rodinné právo, dědění). Kodex ovšem obsahuje i ustanovení z oboru práva procesního (např. +more pariční lhůty nebo pravidla hodnocení důkazů). Některá ustanovení postihují jednání (např. znásilnění), která jsou dnes předmětem regulace odvětví práva veřejného (např. trestního) práva. R. Dareste vyslovil myšlenku, že s ohledem na to, že zákoník nepokrývá některé oblasti soukromého práva (např. práva věcná) ani trestního práva, je pravděpodobně, že nahradil co věcného rozsahu své regulace starší předpis.
Z přechodného ustanovení k darování (sloupec XII) je zjevné, že tehdejší zákonodárce dbal na to, aby v dotčené oblasti nebyl zákon aplikován retroaktivně. Ustanovení rovněž naznačuje, že darování bylo před účinností zákoníku upraveno jiným předpisem, neboť z něj plyne, že darování učiněná před účinností zákoníku zůstávají nedotčena,
Osnova zákoníku
Adonis S. Vasilakis vytvořil tematickou osnovu zákoníku rozčleněnou podle jednotlivých sloupců textu. +more Citace uvedená níže obsahuje její český překlad. Římská číslice značí sloupec, arabská řádek: * "Definice osobního statusu svobodného občana a otroka; zákaz svépomoci; ochrana obviněného před řízením (I-II 2) * Znásilnění a nevěra (II 2-45) * Majetkové poměry při rozvodu (II 45 - III 1) * Majetkové poměry ovdovělého manžela (III 45 - III 1) * Darování mezi manžely (III 37-40) * Postavení otrokyně po rozvodu (III 40-44) * Narození dítěte po rozvodu; děti nemanželské; opuštění dítěte (III 44 - IV 23) * Moc otcovská; manželka a vlastnictví jejího majetku; dědická posloupnost; věno; majetkové vztahy v rodině (IV 23 - VI 46) * Koupě otroka v cizině a jeho osvobození vykoupením (VI 46-55) * Děti zrozené ze svobodných občanů a z otroků (VI 55 - VII 10) * Koupě otroka a odpovědnost kupujícího (VII 10-15) * Práva dědičky (VII 15 - IX 24) * Závazky zesnulého a jeho příbuzných (IX 24-40) * Závazek syna, který je ručitelem, za života jeho otce (IX 40-43) * Proces vymáhání dluhu za zvláštních okolností (IX 43-54) * Darování (XI-20) * Neplatnost darování v případě, že je dárce dlužníkem (X 20-25) * Zákaz zcizení osoby zajišťující dluh (X 25-32) * Adopce (Anpansis) (X 33 - XI 23) * Předvedení žalovaného před soud (XI 24-25) * Instrukce soudci ohledně důkazů (XI 26-30) * Odpovědnost za dluhy zesnulého (XI 31-45) * Dodatek k ustanovením sloupce II 45 - III 46 (XI 46-55) * Přechodná ustanovení k darování (XII 1-5) * Orfanodikastas. Doplněk k ustanovením o dědici (XII 6-19)".
Vybrané oblasti regulace
Níže se pokusíme přiblížit obsah právní regulace některých právních institutů hmotného práva, jak vyplývá ze zákoníku. Jako inspirativní zdroj normativní informace byl použit anglický překlad Adonise S. +more Vasilakise a francouzský překlad R. Daresteho. Značná část reguluce zákoníku se věnuje postavení otroků, manželskému majetkovému právu a právu dědickému.
Osobní status otroka a svobodného občana, nakládání s otroky
Nikdo nemohl být zbaven osobní svobody soukromou osobou. Stalo-li se to, vystavoval se věznitel pokutě odlišné podle toho, zda uvěznil svobodného občana nebo otroka, a soud měl nařídit propuštění uvězněného do tří dnů. +more Neuposlechnutí soudního příkazu se vymáhalo donucovací pokutou udělovanou za každý den prodlení, případně ještě v kombinaci s jednorázovou pokutou. Zákoník obsahuje pravidla pro výpočet pokut a pro hodnocení důkazů ve sporech týkajících se takovéhoto omezení osobní svobody. Jestliže byl věznitelem svobodného nebo otroka či majitelem uvězněného otroka jeden z tzv. κόσμοι [kosmoi], tj. vrcholných představitelů městského státu, projednával se spor o omezení osobní svobody až po skončení jeho mandátu. Omezení osobní svobody osoby odsouzené za dluh nebo zástavního dlužníka nepodléhalo tomuto režimu. (sloupec I).
Pokud otrok vstoupil do domu svobodné ženy a vzal si ji, jejich děti byly svobodné. Pokud svobodná žena vstoupila do domu otroka (domu jeho pána) a vzala si ho, jejich děti byly otroci. +more (sloupec VII) V literatuře se však někdy status dítěte spojuje s místem jeho narození, nikoliv s místem sňatku rodičů.
Poznámka: Otroci byli na starověké Krétě rozděleni do dvou kategorií: 1) mnoitai (otroci) a 2) afamiotai (domácí, usazení otroci, oikeis). Na rozdíl od prvních mohli afamiotai vlastnit majetek a vstupovat do manželství. +more Neměli však způsobilost právně jednat. Výraz dólos (ř. δῶλος), který se v zákoníku objevuje, znamená podle P. Olivy totéž, co afamiótés (usazený otrok). R. Dareste je jiného názoru a pojem dólos přiřazuje pojmu mnoités.
Znásilnění a nevěra
Oba delikty jsou upraveny ve sloupci II. Pokud jde o nevěru, zákoník výslovně uvádí případy, kdy muž svede ženu. +more Naproti tomu, u znásilnění se výslovně hovoří o znásilnění ženy či muže. Jakého pohlaví mohl být pachatel, aby byl skutek považován za znásilnění, se neuvádí.
Oba delikty byly stíhány pokutou, která představovala soukromoprávní nárok. Pokuta za znásilnění byla odstupňována podle toho, kdo byl jeho obětí (svobodný občan/-ka, otrok,-kyně, domácí otrokyně či domácí otrokyně, která již byla svedena a kdo byl jeho pachatelem (otrok, svobodný občan). +more Pokuta za nevěru byla odstupňována podle toho, zda byla svedena svobodná občanka nebo otrokyně, zda byla pod ochranou příbuzného či nikoliv, či zda ke svedení došlo v domě příbuzného (vyšší pokuta) či jinde (nižší pokuta).
U nevěry navíc bylo možno přistiženého svůdce zadržet v domě. Poté bylo třeba před svědky přísahat jeho rodině, že bude propuštěn ve lhůtě pěti dnů ode dne zaplacení výkupného. +more Pro případ, že výkupné zaplaceno nebylo, dával zákoník právo zadržiteli naložit se svůdcem podle svého uvážení.
Zvláštní režim platí pro tyto delikty, byly-li spáchány tzv. apetairem (1. +more pád apetairos, ř. ἀπεταίρος) či spáchány na ženském příslušníku jeho rodiny.
(sloupec II)
Postavení dětí
Otec měl otcovskou moc nad dětmi, matka však jen nad svým vlastním majetkem. Jestliže neprovdaná otrokyně porodila dítě, bylo v moci pána jejího otce. +more Jestliže otec nebyl naživu, potom v moci pána jejího bratra. Porodila-li rozvedená žena dítě, musela jej přinést bývalému manželu za přítomnosti třech svědků. Pokud ten dítě nepřijal, bylo pod mateřskou mocí. Jestliže dítě porodila rozvedená otrokyně, muselo být dítě přineseno za přítomnosti dvou svědků pánovi jejího bývalého manžela. Pokud je tento nepřijal, bylo dítě v opatrování pána matky. (sloupec III).
Odhalila-li žena dítě dříve, než jej takto prezentovala k přijetí příslušné osobě, byla stíhána pokutou. Výjimkou byla situace, kdy tento muž neměl dům, kde by dítě vychoval, nebo nebyl k nalezení. +more (sloupec IV).
Adopci bylo možno vykonat prohlášením na agoře před občany města na speciálním pódiu a za dodržení určitého rituálu (oběti). Obdržel-li osvojenec po smrti osvojitele veškerý jeho majetek proto, že zde nebyly jeho zákonné děti, potom byl zavázán splnit všechny osvojitelovy závazky k bohům i lidem. +more Neučinil-li to, připadl zděděný majetek příbuzným osvojitele. Zemřel-li osvojenec bezdětný, majetek, který po osvojiteli zdědil, přecházel zpět na rodinu/dědice osvojitele. Adopci bylo možno odvolat prohlášením učiněným na agoře (na stejném pódiu, jako byla učiněna). Bylo k tomu nutno složit částku 10 statérů soudu. Úředník, který měl na starosti věci cizinců, ji potom vyplatil bývalému osvojenci. (sloupec X - částečně poškozen, sloupec XI).
Forma
Zákoník je uveden zvoláním "Bohové!" (ΘΙΟΙ), což je jeden z typických způsobů, kterým byly uvozovány krétské juristické texty.
Písmo
Text zákoníku je psán způsobem zvaným bústrofedon. Alfabeta, jíž je text zákoníku zaznamenán, používá dlouhé samohlásky Ε, ε (e psílon) a Ο, ο (o mikron) namísto znaků Η, η (éta) a Ω, ω (o mega). +more Namísto znaků pro aspirované hlásky Φ, φ (fí) a Χ, χ (chí) používá text znaky Π, π (pí) a Κ, κ (kappa). Namísto písmene Z, ζ (zéta) používá text geminované (zdvojené) písmeno Δ, δ (delta), tedy spřežku ΔΔ, δδ. Namísto znaků zachycujících v attičtině afrikáty, tj. Ξ, ξ (ksí) a Ψ, ψ (psí), používá text spřežky ΚΣ [ks] a ΠΣ [ps].