Guido Adler

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Titulní strana periodika Vierteljahrsschrift für Musikwissenschaft z roku 1886 Guido Adler (1. listopadu 1855 Ivančice - 15. února 1941 Vídeň) byl česko-rakouský právník, hudební skladatel, publicista a muzikolog židovského původu. Patří k zakladatelům moderní muzikologie.

Život

Narodil se v rodině ivančického lékaře. Jeho otec zemřel velmi záhy po jeho narození a jeho matka se s ostatními dětmi odstěhovala do Jihlavy. +more Roku 1864 se pak rodina přestěhovala do Vídně.

V roce 1868 začal na vídeňské konzervatoři studovat hudební teorii a skladbu u Antona Brucknera a Otto Dessoffova. Zároveň ale studoval na vídeňské univerzitě práva, titul doktora práv získal v roce 1878. +more Nakonec ale právničinu zavrhl a v roce 1880 získal doktorát z filozofie, když obhájil dizertační práci o evropské hudbě před rokem 1600 (Die historischen Grundklassen der christlich-abendländischen Musik bis 1600). Na univerzitě ho velmi ovlivnily přednášky Eduarda Hanslicka, rovněž českého rodáka, u něho i habilitoval, a to roku 1882 (prací Studie zur Geschichte der Harmonie).

Roku 1885 byl jmenován profesorem dějin hudby na německé univerzitě v Praze. V Praze působil třináct let, až do roku 1898, kdy jeho post převzal Heinrich Rietsch. +more V letech 1898-1927 byl profesorem na vídeňské univerzitě, kde založil muzikologický ústav.

Byl blízkým přítelem Gustava Mahlera, roku 1916 o něm napsal i knihu.

Po obsazení Rakouska nacistickým Německem v roce 1938 obdržel z rasových důvodů zákaz publikování. Jen pro vysoký věk nebyl poslán do koncentračního tábora, na rozdíl od své dcery.

Sepsal knihu pamětí Wollen und Wirken.

Na jeho rodném domě v Ivančicích (Vávrova ulice č. 2) byla v roce 1998 odhalena pamětní deska s českým a německým textem.

Hudebněvědná činnost

Spolu s Friedrichem Chrysanderem zakládal a řídil hudebněvědné periodikum Vierteljahrschrift für Musikwissenschaft. Slavná je Adlerova úvodní stať v prvém čísle časopisu nazvaná Umfang, Methode und Ziel der Musikwissenschaft, v níž hudební vědu rozdělil na historickou a systematickou.

Od roku 1894 řídil rovněž edici Denkmäler der Tonkunst in Österreich, v níž bylo vydáno 83 největších děl rakouské hudby.

V roce 1927 stál u zrodu Mezinárodní společnosti pro muzikologii se sídlem v Basileji a byl jejím doživotním čestným prezidentem.

Proslul svým zájmem o dějiny hudebních stylů. Věnoval se jim zejména v práci Der Stil in der Musik (1911).