Guido della Torre

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Guido della Torre (27. září 1259 - léto 1312) byl mezi lety 1302 a 1312 milánským pánem.

Život

Ottone Visconti Narodil se jako syn Fransesca della Torre, bratra milánského pána Napoleona della Torre, a jeho manželky Giuliy Castiglioni.

Guidovo dětství se odehrávalo ve znamení bojů jeho guelfské rodiny s ghibellinskou konkurenční rodinou Viscontiů, konkrétně jejich hlavou Ottonem Viscontim. V roce 1277 Viscontiové Torriany porazili v bitvě u Desia, v níž padl Guidův otec. +more Guido, jenž se bitvy také zúčastnil, v ní byl spolu se svým strýcem Napoleonem zajat, a uvězněn v hradu Baradello. Ottone Visconti se tak stal novým milánským pánem.

Z Baradella se Guidovi s pomocí Williama VII. +more z Montferratu o sedm let později ale podařilo uprchnout. Následně se téměř okamžitě postavil do čela protiviscontiovské koalice a začal usilovat o navrácení Milána svému rodu. Jeho snahy však roku 1286 neúspěšně skončily uzavřením míru. Následující rok se díky iniciativě svého strýce Rajmunda della Torre, akvilejského patriarchy, stal podestou v Trevisu. V roce 1302 Gudiovi spojenci Alberto Scotti, pán Piacenzy, a Giovanni I. , monferratský markýz, porazili Ottoneho nástupce na milánském trůně Mattea I. Viscontiho a donutili ho, aby Miláno předal Guidovi. Nový milánský pán se posléze oženil s dcerou hraběte Filipa Langosca. Filipovi synové Francesco a Simon se zároveň oženili s vnučkou Alberta Scottiho a dcerou Pietra Viscontiho.

MMatteo I. +more Visconti Ačkoli se v roce 1302 Guidovi podařilo porazit Mattea Viscontiho při jeho pochodu na město Como, vláda Torriánů v Miláně zůstala značně vratká. O dva roky později se Guido zdržoval v Tortoně, aby jako rozhodčí vyřešil vnitřní problémy tohoto města. V Miláně proti Torrianské nadvládě jeho soupeři mezitím ovšem zosnovali spiknutí. Kvůli zradě jednoho ze spiklenců Guido vzpouru včas objevil a vzápětí potlačil. Poté se stal vůdcem guelfské koalice, jež se snažila zabránit městům Brescii, Mantově a Veroně, aby obnovili Suardimovu vládu v Bergamu. Po střídavých úspěších na obou stranách, které nevedly k definitivnímu řešení, se Matteo Visconti spojil s Brescií a Veronou a pokusil se překvapit milánskou armádu na mostě Vaprio. Viscontiův pokus ale ztroskotal, a Matteo se proto uchýlil se do Peschiera del Garda, kde čekal na lepší příležitost, kdy by Guida mohl zbavit moci.

V roce 1307 Guido della Torre zaznamenal další úspěch, když byl na jeden rok jmenován kapitánem milánského lidu. Tutéž funkci na dva roky současně získal i v Piacenze, kam zároveň dosadil svého příbuzného Passerina della Torre na post padesty. +more Roku 1308 se syn Guidova bratrance Cassone della Torre stal milánským arcibiskupem, což byl pro Torriany další významný úspěch. Téhož roku Guido válčil s Brescií, nakonec s ní ale uzavřel mír, čímž v Miláně upevnil své postavení. Následně byl na doživotí jmenován kapitánem milánského lidu. V květnu 1309 v Piacenze vypuklo povstání, které odtud Torriany vypudilo. Brzy poté Guido pojal podezření vůči arcibiskupovi Cassonovi, že vyjednává s milánskými nepřáteli. Ve skutečnosti však arcibiskupovi pouze vadila přílišná moc, kterou Guido v Miláně nabyl. Milánský pán Cassana proto nechal uvěznit. Do sporu se poté vmísili Guidovi soupeři, kteří mezi Guidem a Cassanem zprostředkovali mírovou dohodu. Podle ní měl arcibiskup možnost opustit Miláno, avšak s podmínkou že Guida či jeho přívržence nesmí exkomunikovat, ani nad nimi vyhlásit interdikt, což Cassano ale vzápětí porušil. Incident s milánským arcibiskupem velmi oslabil Guidovo postavení. Na straně první se Cassano totiž spřátelil s Mateem Viscontim a na straně druhé klesla Guidova vážnost mezi guelfskými městy.

Jindřich VII. +more potlačuje milánské povstání (Balduineum) Když se v roce 1311 vydal římskoněmecký král Jindřich VII. Lucemburský do Itálie za císařskou korunovací, Guido se postavil do čela jeho odpůrců. V prosinci 1310 Jindřichova vojska vstoupila do Milána a Guido byl donucen uznat Jindřichovu svrchovanost. Římskoněmecký král posléze mezi Guidem a Matteem I. Viscontim zprostředkoval mír. Dne 6. ledna 1311 byl Jindřich v Miláně korunován lombardskou železnou korunou na lombardského krále. Následně však nedokázal zabránit vzrůstajícímu napětí mezi ním a guelfskou stranou, když od italských měst požadoval vybírat 300 000 florinů ročně. V únoru 1311 proti Jindřichovi v Miláně propuklo povstání. Zda za touto rebelií stál Torre není jisté. Král povstání každopádně utopil v krvi a Guida donutil opustit město, jež předal do rukou Viscontimu.

Guido z Milána uprchl nejprve do Lodi a poté do Cremony. Selhaly jak jeho snahy uzavřít spojenectví s Bolognou a Florencií, tak Viscontiho porazit v bitvě u Soncina, čímž definitivně ztroskotaly naděje na obnovení torriánské vlády v Miláně. +more Již v roce 1312 Guido v Cremoně jako vyhnanec skonal.