Gustav Gräser

Gustav Arthur Gräser, známý jako Gusto Gräser (* 16. února 1879, Kronštadt (Transylvánie) - 27. října 1958 Mnichov) byl rakousko-německý malíř a básník, jeden ze zakladatelů reformních hnutí na počátku 20. století. Ovlivnil řadu významných evropských umělců a myslitelů.

Život

Gräser navštěvoval gymnasium a roku 1896 obdržel zlatou medaili za řezbářství na Světové výstavě v Budapešti. Od roku 1897 studoval na Uměleckoprůmyslové škole ve Vídni, ale studií zanechal po návštěvě výstavy Karla Wilhelma Diefenbacha a ještě téhož roku se připojil k jeho komuně v Himmelhofu. +more Diefenbachův autoritativní způsob jednání mu ale nevyhovoval, proto se vrátil domů a tam namaloval svůj klíčový obraz jakéhosi pozemského ráje "Der Liebe Macht".

V roce 1899 se vydal na osamělou pouť po Evropě, žil z milodarů a prodeje pohlednic, básní a krátkých pojednání a vyhledával umělce a filosofy, kteří s ním byli ochotni diskutovat. Setkal se s Rudolfem Steinerem, Gustavem Landauerem, Erichem Mühsamem, s filosofy Aloisem Riehlem, Ernstem Hornefferem, Gustavem Naumannem, s reformistou Ferdinandem Avenariem, Friedrichem Naumannem, Georgem Kerschensteinerem. +more Jako literární postava se objevuje v díle Johannese Schlafa, Hermanna Hesse nebo Gerharta Hauptmanna.

Roku 1900 spolu se svým bratrem Karl Gräserem (1875-1920) založil uměleckou kolonii na Monte Veritá poblíž Ascony ve Švýcarsku. Odtud se později odstěhoval do jeskyně v blízké vesnici Arcegna, kde ho postupně navštěvovali reformátoři z celé Evropy. +more Roku 1907 se s ním seznámil Hermann Hesse a stal se jeho tajným žákem. Jiným žákem Gräsera, který pak ovlivnil další umělce v Paříži, včetně Gertrude Steinové, Picassa nebo Matisse byl Raymond Duncan, bratr tanečnice Isadory Duncan. Gräserův tanec v lese při svitu měsíce byl impulzem pro vznik moderního výrazového tance a choreograf Rudolf von Laban založil na Monte Veritá svou taneční školu, kde v letech 1913-1919 pořádal letní kursy a kde začínala např. Mary Wigman.

Po tanečním představení a recitaci roku 1911 ve Schwabingu se Gräser s manželkou a šesti dětmi vydal ve vlastnoručně postaveném karavanu na cestu z Mnichova do Berlína a jako heslo pro nápravu světa si na auto napsal Raus. Raus. +more Raus. (ven. ). Jeho názory nalezly ohlas zejména na levém pacifistickém křídle mládežnického hnutí Wandervogel. V Německu byl v letech 1912 a 1913 opakovaně zatčen a roku 1915 vypovězen do Rakouska, kde byl jako odpůrce války nejprve odsouzen k trestu smrti a nakonec skončil v ústavu pro duševně choré. Po propuštění se vrátil na Monte Veritá a stal se vzorem pro pacifisty z celé Evropy. Kromě tanečníků von Labana a Wigmanové za ním přijeli filozof Ernst Bloch, dramatik Reinhard Göring, sochař Hans Arp, dadaisté Hugo Ball, Hans Richter, Marcel Janco a dále Otto Gross, Leonhard Frank, Franziska Countess zu Reventlow, Oskar Maria Graf, Marianne von Werefkinová, Alexej von Jawlensky, Paul Klee, a Ernst Toller.

Roku 1919 byl Gräser vypovězen ze Švýcarska, pak z Bavorska a Badenska. V roce 1920 se připojil k „Neuen Schar“ Friedricha Muck-Lambertyho a zúčastnil se legendární "křížové výpravy dětí" (nebo také "křížové výpravy lásky") přes sever Bavorska a Durynsko, kterou literárně zpracoval Hermann Hesse v románu Cesta na východ. +more Po druhém vypovězení z Bavorska odešel roku 1927 do Berlína kde před Protiválečným muzeem (1923-1933) založeným anarchopacifistou Ernstem Friedrichem v blízkost náměstí Alexanderplatz pořádal veřejné diskuse.

Kolem roku 1930 žil v reformní komunitě Grünhorst v Berlíně a odtud putoval spolu se svým synem Otto Großöhmigem Německem. Po převzetí moci nacisty roku 1933 skončil nejprve v koncentračním táboře a pak byl několikrát vězněn. +more Nakonec v roce 1940 musel opustit i svůj hausbót na Seddinsee a uprchl do Mnichova, kde se po zbytek války skrýval u svých přátel. Zde vytvořil některá svá nejlepší díla (Siebenmah, Wunderbar). Zemřel zcela osamělý roku 1958 v Mnichově. Jeho nepublikovaná díla byla zachráněna v poslední chvíli před zničením a jsou uchovávána v mnichovské Státní knihovně a Archivu v Monte Veritá.

Gräser byl znovuobjeven v 60. a 70. +more letech jako předchůdce hnutí Zelených a Hippies. Americký kulturní historik Martin Green ho vidí jako " Gándhího Západu ".

Díla

Efeublätter. Gedichte. +more Wien 1902. * Ein Freund ist da - mach auf. leták, Berlin 1912. * Winke zur Genesung unsres Lebens. Promluvy a básně. Ascona 1918. * Zeichen des Kommenden. Sedm litografií. Dresden 1925. * Notwendwerk. Kresby a básně, soubor litografií. Dresden 1926. * Bucheckern. Tiskovina. Berlin 1930. * Wortfeuerzeug. Promluvy a básně. Berlin 1930. * Tao. Das heilende Geheimnis. Büchse der Pandora, Wetzlar 1979, und Umbruch-Verlag, Recklinghausen 2008, . * AllBeDeut. Unsere Sprachlaute - heimliche Schlüssel zum Aufschluss unsrer Welt. Deutsches Monte Verità Archiv Freudenstein 2000. * Erdsternzeit. Výběr z pozdní tvorby, ed. Hermann Müller. Umbruch-Verlag, Recklinghausen 2007 und 2009, . * Gedichte des Wanderers. ed. Frank Milautzcki. Verlag im Proberaum 3, Klingenberg 2006. * Der Liebe Macht, olejomalba, Museum Casa Anatta, Monte Verità, Ascona.

Odkazy (výběr)

Pamela Kort, Umělci a proroci / Artists and prophets, Národní galerie v Praze 2015, * Hermann Müller: „Nun nahet Erdsternmai. “ Gusto Gräser. +more Grüner Prophet aus Siebenbürgen. Umbruch-Verlag, Recklinghausen 2012, . * Christian Blankenstein: Gusto Gräser - der europäische Gandhi. In: Die Merk-würdigen von Gestern und ihre Spuren im Heute. 15 Portraits aus Österreich. Bautz, Nordhausen 2011, S. 146-160. * Hans Bergel: Gustav Arthur Gräser. Der lachende Apostel. In: Wegkreuzungen. Dreizehn Lebensbilder. Reeg, Bamberg 2009, S. 9-25. * Ulrike Voswinckel: Freie Liebe und Anarchie. Schwabing-Monte Verità. Entwürfe gegen das etablierte Leben. Alliteraverlag, München 2009, . * Ulrich Holbein: Drum TAO-Wind ins Winterland. Drei radikale Naturpropheten: Karl Wilhelm Diefenbach, Gustav Nagel und Arthur Gustav Gräser. (Der Grüne Zweig 260). Grüne Kraft, Löhrbach 2008, . * Elisabetta Barone (Hrsg. ): Pioniere, Poeten, Professoren. Eranos und der Monte Verità in der Zivilisationsgeschichte des 20. Jahrhunderts. Königshausen und Neumann, Würzburg 2004, . * Hermann Müller: Gusto Gräser. Aus Leben und Werk. Bruchstücke einer Biographie. Gräser-Archiv Freudenstein, Knittlingen 1987, . * Martin Green: Mountain of Truth. The Counterculture begins, Ascona, 1900-1920. University Press of New England, Hanover and London, 1986, . * Ulrich Linse: Ökopax und Anarchie. Eine Geschichte der ökologischen Bewegungen in Deutschland. DTV, München 1986, . * Ulrich Linse: Barfüßige Propheten. Erlöser der zwanziger Jahre. Siedler, Berlin 1983, . * Hermann Müller: Der Dichter und sein Guru. Hermann Hesse - Gusto Gräser. Eine Freundschaft. Lotz, Wetzlar 1978, . * Harald Szeemann (Hrsg. ): Monte Verità - Berg der Wahrheit. Lokale Anthropologie als Beitrag zur Wiederentdeckung einer neuzeitlichen sakralen Topographie. Electa, Mailand 1978.

Odkazy

Reference

Článek byl přeložen z německé a anglické Wikipedie s využitím odkazů

Externí odkazy

[url=http://www. gusto-graeser. +moreinfo/]Webové stránky Gusto Gräser (něm. )[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20150924000233/http://www. emmet. de/por_grae. htm]Genius loci- Hermann Müller: Gusto Gräser (něm. )[/url] * [url=http://www. literaturportal-bayern. de/autorenlexikon. task=lpbauthor. default&pnd=118541285]Literaturportal Bayern: Gusto Gräser (něm. )[/url] * [url=https://strangeflowers. wordpress. com/2012/10/12/dress-down-friday-gusto-graser/]Strangeflowers: Gusto Gräser (en. )[/url].

Kategorie:Narození 1879 Kategorie:Úmrtí 1958 Kategorie:Němečtí umělci Kategorie:Němečtí proroci Kategorie:Muži