HMS New Zealand (1911)

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

HMS New Zealand byl bitevní křižník třídy Indefatigable, patřící k britskému Královskému námořnictvu. Zúčastnil se první světové války a bojoval například v první bitvě u Helgolandské zátoky, v bitvě u Dogger Banku a v bitvě u Jutska. Nakonec byl 19. prosince 1922 prodán k sešrotování.

+more images (2)

Konstrukce a stavba

New Zealand Bitevní křižníky třídy Indefatigable byly stavěny tak, aby odstranily hlavní nedostatky předchozí třídy Invincible. +more Lodě třídy Indefatigable byly menší, ale i přes vylepšení nedostatků byl první křižník této třídy, HMS Indefatigable, horší než nejstarší německý bitevní křižník SMS Von der Tann. Britskému velení se před stavbou HMS New Zealand a jeho sesterské lodě HMAS Australia podařilo získat o tomto německém bitevním křižníku množství informací, které mohly na nově konstruovaných lodích aplikovat. Délka New Zealandu dosahovala téměř 180 metrů, šířky 24,4 metru a jeho ponor dosahoval 8,2 metru. Loď poháněly čtyři hřídele firmy Parsons a 31 kotlů značky Babcock & Wilcox, které měly jako palivo uhlí (toho se na loď vešlo 3200 tun). Tento pohon dával lodi sílu 33 000 kW a rychlost 25 uzlů. Hlavní lodní výzbroj, osm 305mm kanónů, bylo umístěno ve čtyřech dvoudělových věžích. Sekundární výzbroj tvořilo šestnáct 102mm kanonů, umístěných v trupu lodi. Za války byl přidán jeden 57mm protiletadlový kanon a na loď byla umístěna protipožární ochrana. V roce 1918 byla na loď umístěna i dvě stíhací letadla Sopwith Pup sloužící k napadání německých zeppelinů a průzkumná letadla Sopwith 1½ Strutter.

Služba

New Zealand během první bitvy u Helgolandské zátoky

Před válkou

Ke slavnostnímu spuštění lodě na vodu došlo 1. července 1911 a již o rok později byla v aktivní službě. +more První akcí, kterou loď vykonala, bylo v roce 1913 „turné“ po britských koloniích (Nový Zéland, Jižní Afrika). Loď měla původně působit v Tichém oceánu, ale admiralita ji nakonec přiřadila k Home Fleet, konkrétně do první eskadry bitevních křižníků. Krátce před válkou však došlo k jejímu převelení ke druhé eskadře bitevních křižníků.

První bitva u Helgolandské zátoky

Křižník se zúčastnil první námořní bitvy první světové války, dne 28. srpna 1914, a to jako součást svazu, jemuž velel sir David Beatty. +more Ten na své vlajkové lodi HMS Lion postřehl nebezpečí hrozící torpédoborcům a lehkým křižníkům, které dostal za úkol chránit, a vydal se jim na pomoc. Zatímco sir Beatty a jeho lodě bojovaly, ukázala se první nevýhoda New Zealandu. Křižníkům vůbec nestačil, a tak se celou dobu nemohl účinně dostat do boje. V čase 01:10 dal Beatty příkaz k návratu do Británie, aniž by se New Zealandu podařil jediný zásah.

Bitva u Dogger Banku

New Zealand se před touto bitvou podílel na pokusu o zastižení německé eskadry, která ostřelovala britská města Scarborough, Hartlepool a Whitby a stal se vlajkovou lodí druhé eskadry bitevních křižníků. Dne 23. +more ledna 1915 proběhla bitva u Dogger Banku, v níž se New Zealand uplatnil podobně jako v předchozí bitvě u Helgolandské zátoky. Hned zpočátku, i s lodí HMS Indomitable, začal zaostávat za novějšími bitevními křižníky. Během bitvy nedocílil mnoha zásahů. Jen ke konci bitvy nastřílel do obrněného německého křižníku SMS Blücher ohromné množství salv, ale k potopení tohoto německého plavidla došlo až vlivem zásahu torpédem vypáleným lehkým křižníkem HMS Arethusa. Po této bitvě se loď New Zealand srazila se svou sesterskou lodí Australia a musela být odeslána do doků k opravě.

Bitva u Jutska

Posádka New Zealandu po bitvě u Jutska Dne 31. +more května 1916 pod velením admirála Williama Christophera Pakenhama, se New Zealand blížil společně s britským svazem lodí do prostoru, kde se měla odehrát bitva u Jutska, tedy největší námořní bitva první světové války. Obě loďstva se střetla zhruba v čase 15:45 a New Zealand sehrál v této bitvě důležitou roli. Jako první totiž podle pokynů Beattyho zahájil palbu na německý křižník Von der Tann. Německá loď tuto palbu opětovala a ač zasáhla dělovou věž, nezpůsobila ji vážné škody. Beatty poté nařídil obrat, který ovšem New Zealand zahájil příliš brzy, takže vybočil z linie a začal se vzdalovat od bojiště. Následně loď zahájila palbu na německou bitevní loď SMS Prinzregent Luitpold, ale žádná z jeho střel tuto německou loď netrefila. Poslední loď, na kterou vedl New Zealand palbu, byl bitevní křižník SMS Seydlitz, jemuž uštědřil tři zásahy. Celkově v této bitvě vystřílel New Zealand 480 granátů (nejvíce ze všech britských lodí), ale docílil jen pěti zásahů (3× SMS Seydlitz, 1× SMS Schleswig-Holstein a 1× SMS Von der Tann).

Zbytek války

305mm kanón New Zealandu vystavený před muzeem v Aucklandu

Po bitvě u Jutska byl křižník opravován v Rosythu. Následně se zúčastnil nepovedené akce v srpnu, která byla namířena proti německému hlavnímu loďstvu. +more Po zbytek války loď nezažila moc bojových akcí, výjimkou byla druhá bitva u Helgolandské zátoky, ve které však New Zealand nevypálil ani jednu salvu. V závěru války (v roce 1918) sloužil k ochraně konvojů plujících z Velké Británie do Norska.

Po válce

Po válce loď vyplula na další „turné“ pod velením sira Johna Jellicoa. Cestou navštívila Austrálii, Nový Zéland (kde byl křižník kvůli svému jménu velice oblíbený), Fidži a Havaj. +more Po návratu do Velké Británie byl New Zealand dne 15. března převelen do rezervy. Dne 19. prosince 1922 byl křižník prodán k sešrotování. Stalo se tak kvůli omezení lodní tonáže stanovené britskému námořnictvu Washingtonskou námořní konferencí.