Hanojská opera

Hanojská opera je operní scéna v centru vietnamského hlavního města Hanoje. Byla postavena v období francouzské koloniální vlády v letech 1901 až 1911 v neoklasicistním stylu.

Budova

Stavba Hanojské opery začala 7. června 1901, tedy relativně krátce po otevření opery v Saigonu v roce 1897. +more Jako vzor sloužila budova pařížského paláce Garnier, staršího ze dvou zdejších operních domů (1875), který postavil architekt Charles Garnier. Autoři eklektického projektu Broyer, V. Harley, a Francois Lagisquet přenesli Garnierův návrh do Francouzské Indočíny poněkud zjednodušenou, schematickou a ekonomičtější formou.

Na místě vybraném pro budovu se vedle městské brány rozkládala vodní nádrž. Stavitelé čelili mnoha obtížím, protože základy budovy musely být uloženy do nestabilní půdy. +more Před jejich budováním musela být vodní plocha vysušena a bylo instalováno 30 000 bambusových pilot. Celkové náklady na výstavbu divadla činily 2 miliony franků. Po svém otevření 9. prosince 1911 se Hanojská opera stala jednou z architektonických atrakcí města. Interiér divadla byl zdoben zrcadly, křišťálovými lustry a nechybělo velké mramorové schodiště. Budova vysoká 34 metrů měří na délku 87 m a široká je 30 metrů.

Opera se v historii stala místem několika politických událostí a stejně jako její okolí byla scénou pouličních bojů.

V roce 1997 proběhla modernizace divadla. Hlavní sál získal kapacitu 600 osob, divadelní hala má plochu 1500 m². +more V budově jsou také dvě konferenční místnosti s kapacitou 100 a 200 osob a dvě nádvoří o rozloze 4000 m².

Hanojská opera poskytla jméno sousednímu hotelu Hilton Hanoi Opera Hotel, který byl otevřen v roce 1999, stejně jako hotelu MGallery Hotel de l'Opera Hanoi (otevřen 2011). Z historických důvodů spojených s válkou ve Vietnamu nebylo vhodné, aby se hotel amerického řetězce Hilton jmenoval „Hanoi Hilton“ - tak totiž byla americkými válečnými zajatci přezdívána věznice Hỏa Lò.

Historie souboru

Koloniální éra

Budovu popisuje ve svých memoárech belgická sopranistka Blanche Arral, která zde vystupovala v roce 1902 během čekání na otevření „Hanojské výstavy“. Opera v té době závisela na hostujících umělcích, kteří pro převážně francouzské publikum předváděli francouzský a italský operní repertoár.

Vietnamská národní opera a balet

Po odchodu Francouzů a založení Vietnamské demokratické republiky byla budova užívána k inscenování divadelních her a hudebních děl vietnamských autorů. Návrat „západního“ operního repertoáru započal uvedením opery Evžen Oněgin ruského skladatele Petra Iljiče Čajkovského v roce 1960 jako součást vietnamsko-sovětské kulturní spolupráce.

V 21. století zde kromě „domovského“ orchestru vystupuje Vietnamský národní symfonický orchestr (s nímž se částečně v obsazení kryje). +more Mezi slavné operní zpěváky patří absolventka Moskevské státní konzervatoře P. I. Čajkovského, sopranistka Lê Dung, která byla v roce 1993 oceněna titulem lidový umělec (NSND).

Součástí opery je Vietnamský národní balet, který společně s tradičním či moderním vietnamským tancem uvádí i „západní klasiku“ jako například balet Labutí jezero.

Galerie

Francois Lagisquet - Hanoi Opera House.jpg|Původní plán budovy Harley and Broyer - Hanoi Opera House 1.jpg|bokorys Harley and Broyer - Hanoi Opera House 2.jpg|fasáda

Odkazy

Reference

Literatura

Arral, Blanche (Trans: Ira Glackens; Ed: William R. Moran), Extraordinary Operatic Adventures of Blanche Arral. Milwaukee, WI: Amadeus Press, 2002

Související články

Grand Palais

Externí odkazy

Kategorie:Operní scény Kategorie:Vietnamská kultura Kategorie:Stavby v Hanoji Kategorie:Neoklasicistní stavby Kategorie:Postaveno ve Vietnamu 1911