Harry von Noé
Author
Albert FloresHarry von Noé, též Hermann Noé-Nordberg (4. ledna 1907 Klagenfurt - 10. července 1998 Vídeň) byl rakouský pianista, člen Orchestru Jaroslava Ježka.
Život
Narodil se 4. ledna 1907 v Klagenfurtu jako Hermann Noé Edler von Nordberg. +more Po pádu Rakouska-Uherska a zákazu šlechtických titulů vystupoval v Československu pod jménem Hermann Noé-Nordberg, ale i Harry von Noé.
Předkové rodiny pocházeli z Čech. Hermann, který mluvil plynně česky, se odstěhoval do Čech, kde podle svých vlastních slov našel druhou vlast. +more Rakouské občanství si přesto ponechal. Chtěl původně studovat na Českém vysokém učení technickém, finanční situace to ale nedovolila, jeho otec brzy zemřel a jeho matka se živila obchodem s klobouky. Rozhodl se tedy pro studium na Německé hudební akademii v Praze (Deutsche Akademie für Musik und darstellende Kunst) a financoval svá studia vedlejším zaměstnáním jako pianista. Na akademii studoval dirigentskou školu u Alexandra von Zemlinského, klavír u Franze Langera a ukončil studium pravděpodobně v roce 1929.
Hermann Noé-Nordberg byl téměř 10 let pianistou Ježkova orchestru Osvobozeného divadla a Ježkovým oblíbencem, ačkoliv zde působili i jiní (Ervín Schulhoff, Jan Erml, Sláva Eman Nováček). Pravděpodobně přišel k orchestru v roce 1930, neboť v prosinci toho roku se natáčely první nahrávky na gramodesky a zde hrál Harry Ježkův slavný „Bugatti step“, je uveden jako sólista. +more Harry se podílel na téměř všech nahrávkách, protože klavír byl Ježkův oblíbený nástroj. Ve filmu Pudr a benzín je Harry vidět u klavíru, když hraje pár taktů smuteční hudby po neúspěchu V+W při zkoušce s lanem, těsně předtím než začnou zpívat píseň „Ezop a brabenec“.
Harryho silnou stránkou byla jeho schopnost zahrát z listu i ty nejtěžší party a také splnit Ježkovy představy o interpretaci. Hrál nejen „“Bugatti step“, ale také „Svítá“, „Svět na ruby“, „Rubbish heap blues“, „Ozvěny z hudební síně“ a „Vyznání lásky“.
Jako Rakušan musel Harry po anšlusu v roce 1938 narukovat, byl však brzy pro nemoc či vojenskou neschopnost propuštěn do zálohy. 9. +more listopadu 1940 se v Praze, kde byl zaměstnán na Německé hudební akademii, oženil s Moravankou Augustinou Groplovou. V roce 1942 se jim narodil syn Werner, v roce 1945 očekávala rodina další přírůstek. Na podzim toho roku museli ale opustit republiku (odsun), odjeli jako spousta jiných v dobytčím vagónu do Vídně, kde se krátce na to narodil druhý syn Kurt. Po válce byl Hermann Noé-Nordberg ve Vídni činný jako pianista a dirigent, především ale jako profesor na tamní hudební akademii, od roku 1963 jako mimořádný profesor. Věnoval se hlavně korepetici, od roku 1950 hudebnímu řízení operního a dramatického vyučování. Pod jeho vedením byly nastudovány četné fragmenty jakož i operní představení na vysoké škole. Mimoto byl korektorem pro Universal Edition a spolupracoval na novém vydání oper Leoše Janáčka a úplném vydání děl Josefa Haydna. V roce 1968 obdržel rakouský čestný kříž za vědu a umění, 1977 zlatý čestný odznak za zásluhy o Rakouskou republiku.
Po dovršení 70 let přestal vyučovat na vysoké škole, prodal klavír, rozdal notový materiál a nechtěl o hudbě slyšet. Zemřel ve Vídni 10. +more července 1998 jako poslední člen Ježkova orchestru ve věku 91 let. Jeho žena z Moravy jej následovala v roce 2006, třináct dní před svými stými narozeninami.
Vzpomínky Voskovce a Wericha
Jiří Voskovec se o Noé-Nordbergovi dvakrát zmínil v dopise Janu Werichovi (viz jejich knižně vydaná Korespondence I a II): nejprve zřejmě za války v Americe začal psát jakýsi román, jehož hlavní postava se jmenuje Noé-Norberg. Jinde vzpomínal Voskovec, že prý spolu s Werichem vypálili (myslí tím vyhodili, dali výpověď) pianistu Noeho; Werich na narážku neodpověděl. +more Podle původní verze Holzknechtovy knihy o Ježkovi však v orchestru zůstal až do poslední hry Osvobozeného divadla Pěst na oko, která se hrála v roce 1938.