Cesko.wiki Hashimotova tyroiditida
Author
Albert FloresHashimotova tyroiditida je autoimunitní onemocnění zasahující štítnou žlázu. Tato nemoc je pojmenována po japonském lékaři Hakaru Hashimotovi, který ji popsal poprvé v roce 1912. Hashimotova tyroiditida se vyznačuje zánětem štítné žlázy, který postupně ničí její tkáň a může vést až k hypotyreóze - nedostatečné funkci štítné žlázy. Hlavními příznaky Hashimotovy tyroiditidy jsou únava, přibývání na váze, citlivost na chlad, zácpa, svalová slabost a deprese. Diagnóza se stanovuje na základě klinických příznaků, laboratorních testů a ultrazvukového vyšetření štítné žlázy. Léčba Hashimotovy tyroiditidy zahrnuje užívání hormonu štítné žlázy - tyroxinu, který nahrazuje nedostatek hormonů ve štítné žláze. Zlepšení se obvykle projevuje již po několika týdnech užívání léku. V některých případech může být nutná i operace nebo léčba pomocí radioaktivního jodu.
Hashimotova tyroiditida, také známá jako Hashimotova nemoc či chronická autoimunitní tyroiditida, je orgánově specifické autoimunitní onemocnění, chronický zánět štítné žlázy. Při tomto onemocnění dochází k napadání buněk štítné žlázy vlastním imunitním systémem. Jedná se o multifaktoriální onemocnění, ve kterém mohou hrát roli genetické predispozice, vlivy vnějšího prostředí a další faktory. Prevalence onemocnění v populaci dosahuje 5 %, je to tedy jedno z nejčastějších autoimunitních onemocnění, jedna z nejčastějších příčin hypotyreózy (snížené funkce štítné žlázy) a také nejběžnější endokrinní porucha. Hashimotova tyreoiditida postihuje převážně ženy, které tvoří 5× až 10× více pacientů než muži.
Symptomy
Rozvoj nemoci bývá pozvolný, než se objeví závažnější příznaky, může uplynout i řada let. Symptomy nemoci mohou odpovídat i dalším onemocněním, proto je nutné podezření na Hashimotovu tyreoiditidu ověřit krevními testy.
Ke klinickým obtížím spojeným s Hashimotovou tyreoiditidou se řadí: * přibývání na váze * pocity chladu * únava * deprese * zácpa * zvětšená štítná žláza * suchá kůže * řídnutí vlasů * nepravidelné nebo těžké menstruační krvácení
Výskyt
Prevalence Hashimotovy tyreoiditidy je v evropské populaci přibližně 5 %, jedná se převážně o ženy. U mladých žen je pozorována vůbec nejvyšší incidence onemocnění. +more Hashimotova tyreoiditida je nejběžnější endokrinní onemocnění dětí . Významnou roli v rozvoji nemoci hraje dědičnost, například u nositelů alely HLA-DR5 je relativní riziko rozvoje Hashimotovy tyreoiditidy 3,2krát vyšší než u jedinců, kteří tuto alelu nenesou. Další alely asociované s Hashimotou tyreoiditidou jsou HLA-DR3 a HLA-DR4. Naopak spíše protektivní vliv, co se týče rozvoje nemoci, mají alely HLA-DR7 a HLA-DR13. U jednovaječných dvojčat je pozorována konkordance Hashimotovy tyreoiditidy v 50-70 %, u dvojvaječných dvojčat je tomu tak v 3-25 % případů. Častější výskyt Hashimotovy tyreoiditidy je také u pacientů trpících dalším autoimunitním onemocněním, jako je například diabetes 1. typu, revmatoidní artritida nebo systémový lupus erytematodes. Vyšší prevalence je také u jedinců s Downovým syndromem, Klinefelterovým syndromem nebo Turnerovým syndromem. V případě Turnerova syndromu má Hashimotovu tyreoiditidu téměř každá druhá žena.
Incidence onemocnění je v posledních letech na vzestupu. Příčinou však mohou být citlivější testy i lepší povědomí o nemoci a spolupráce pacientů. +more Nárůst incidence autoimunitních chorob je však obecným trendem nehledě na tyto možné faktory.
Etiopatogeneze
Genetické predispozice jsou nutnou podmínkou rozvoje Hashimotovy tyreoiditidy, ale nejsou dostačující. K manifestaci nemoci dochází pod vlivem působení faktorů vnějšího prostředí, jako je například výživa, infekce, stres, léky nebo ozáření (např. +more při ozařování štítné žlázy coby nádorové terapii může dojít k odkrytí antigenů a namíření imunitního systému vůči tymocytům).
Suplementace jódu byla podle některých studií asociována s rozvojem Hashimotovy tyreoiditidy. V souvislosti s nemocí se také zkoumá význam konzumace lepku, nedostatek selenu a vitamínu D.
Přesný mechanismus, který vede k rozvoji Hashimotovy tyreoiditidy, není zcela známý. Hashimotova tyreoiditida je řazena mezi imunopatologie IV. +more typu, což jsou nemoci zprostředkované senzibilizovanými Th lymfocyty. Na základě genetických předpokladů a faktorů vnějšího prostředí může dojít ke ztrátě imunologické tolerance vůči vlastním tkáním. Autoreaktivní T-lymfocyty infiltrují štítnou žlázu a převáží Th1 lymfocyty, které pomohou aktivovat makrofágy. Tyto subpopulace buněk jsou zdrojem cytokinů významných pro cytotoxické T lymfocyty, které se podílí na destrukci tkáně štítné žlázy. Do imunopatologického procesu jsou zapojené také B buňky, zodpovědné za produkci pro Hashimotovu tyreoiditidu typických protilátek.
Vyšetření
K laboratornímu vyšetření mohou vést symptomy provázející Hashimotovu tyreoiditidu či rodinná anamnéza. Laboratorní diagnostika je založená na stanovení koncentrace tyreoidálního stimulačního hormonu (TSH), tyroxinu (T4) a trijodtyroninu (T3) v krvi a na detekci protilátek proti tyreoidální peroxidáze (TPOAb) a tyreoglobulinu (TgAb). +more Nezbytné je také vyšetření pomocí ultrazvuku, díky kterému je možné posoudit velikost štítné žlázy, přítomnost zvětšených mízních uzlin v okolí atd.
Léčba
Jelikož je důsledkem onemocnění destrukce tkáně štítné žlázy a tedy snížení produkce jejích hormonů, spočívá léčba v doplňování jejich hladiny. Podávají se syntetické hormony (levotyroxin) obsažené v lécích jako je Euthyrox, Letrox a dalších.
V některých případech, především pokud je na místě podezření na nádor štítné žlázy nebo kvůli kosmetickým účelům (struma), je zvoleno chirurgické řešení, tedy odstranění štítné žlázy.