Cesko.wiki Havlíkovo pravidlo
Author
Albert FloresHavlíkovo pravidlo je slovanské rytmické pravidlo popisující transformaci redukovaných samohlásek nazývaných jery, ke které došlo v praslovanštině. Pravidlo je pojmenované po českém vědci Antonínu Havlíkovi (1855-1925), který jej formuloval v roce 1889. Havlíkovo pravidlo popisuje zánik jerů obecně, vlastní proces proběhl v různých slovanských jazycích odlišně. Změny popisované Havlíkovým pravidlem se uplatňovaly již na konci praslovanského období, čímž ukončily období „zákona otevřených slabik“, který byl hlavní fonologickou inovací tohoto období.
Znění
Havlíkovo pravidlo popisuje transformaci jerů v praslovanštině: * liché jery (počítáno od konce slova) zanikají, * sudé jery se vokalizují, tj. jsou nahrazeny jinou samohláskou; v češtině hláskou e.
Silné a slabé jery
Jery vznikly z krátkých vysokých samohlásek, které se vyskytovaly v rané praslovanštině a rané prabaltoslovanšině; přední jer vznikl z */i/, zadní jer z */u/. Jako všechny samohlásky byly ovlivněny pravidlem otevřených slabik, které říká, že každá slabika musí končit samohláskou. +more Jeho důsledkem bylo, že staroslověnština vůbec neměla uzavřené slabiky.
Hojně se vyskytující koncové jery, včetně jerů ve skloňovacích vzorech, byly redukovány na velmi krátké neboli „slabé“ varianty (/ĭ/ a /ŭ/). Tyto slabé jery pak často podléhaly elizi (vypuštění). +more Ve slovech s více jery se slabé varianty vyskytovaly i jinde než na konci slova.
Havlíkovo pravidlo stanovuje, jak se rozlišují slabé a silné jery a popisuje, jakým způsobem jsou transformovány. Při postupu od konce slova se střídají slabé a silné jery; poslední jer ve slově slabý, předchozí jer je silný, atd. +more, dokud se nenarazí na plnou samohlásku, od níž se slabé a silné jery opět střídají.