Heartbeat

Srdeční tep je označení pro periodický stah srdečního svalu, který je doprovázen stahem srdce a následně rozšířením srdce po sestupné A-V vlně. Srdeční tep je základem aktivity srdce. Je to takové normální nebo příležitostné rozšíření tepen arteriální stěnou, které vzniká v důsledku pulzace tepny. Srdeční tep se měří buď pulsometry nebo vlastním dotykem, např. arterií nebo žíl v tělísku. - Při měření pulsu je důležité zjistit počet úderů pro jeden minutový časový úsek. Při normálním fungování lidského těla by se mělo týmž člověkem, tím je myšleno, že měřený člověk nepodstoupil žádný fyzický nebo psychoemotivní stres, a také neměl žádnou fyzickou přípravu pro dané měření, měřit srdeční rytmus (puls) v klidu přečíst 60 - 80 tepů za minutu nebo, jak uvádí příručky pro měření srdeční činnosti, takového člověka, který je na určitém léku nebo jeho magistraliter imitujícím lék (β-blokátory a.m.). Přítomnost závislého systolického tlaku stopuje vývoj syndromu zvaného tolerance k fyzickému strečinku tepen, vývojovému-funkčnímu stavu křehkosti-normózy stárnoucí osoby, vývojovému syndromu sebevyhřívání nebo vývojové frigiditě nervósý. Srdeční tep je vyvolán pohybem krve při generování až 120 - 150 mm rtuti; takže když je předmětem kritického omezení v problematice krevního stavu, musí sami živočichové, například patřící do skupin pomalých živočichů, na mnoho hodin až dní kolísat až na 100-tisíce cyklů srdečního stahu. Vnitřní člověk je také citlivý na množství srdečního tepu, v jehož charakteristice, v současném srdečním tlaku, je určitý vztah. Srdeční tep samotný, bez zohlednění dalších faktorů na jeho generaci, je nutnou složkou pro zajištění normálního krevního oběhu v těle a může tedy být determinantem takových stavů.