Henrietta Marie Braniborsko-Schwedtská

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Henrietta Marie Braniborsko-Schwedtská (Henriette Marie von Brandenburg-Schwedt, 2. března 1702, Berlín - 7. května 1782, Köpenick) byla dědičná kněžna württemberská, vnučka „Velkého kurfiřta“ Fridricha Viléma I. Byla dcerou Jany Šarloty Anhaltsko-Desavské a jejího manžela Filipa Viléma Braniborsko-Schwedtského. Titul kněžny získala díky sňatku s Fridrichem Ludvíkem Württemberským.

Život

Fridrichem Ludvíkem Henrietta Marie se narodila 2. +more března 1702, pravděpodobně v Berlíně. Manželství Henriettiných rodičů bylo poměrné šťastné a ona byla jedinou přeživší dcerou, která z tohoto sňatku vzešla. Zbylé dvě dcery, Bedřiška Dorota a Šarlota, zemřely ještě před dovršením věku dvou let. Filip Vilém ale zemřel předčasně ve věku dvaačtyřiceti let a vdova Jana Šarlota se i se svými dětmi, dvěma syny a dcerou, se přestěhovala do Berlína.

Dne 8. prosince 1716 se v Berlíně čtrnáctiletá Henrietta Marie vdala za württemberského knížete Fridricha Ludvíka (1698-1731), syna Eberharda Ludvíka a jeho manželky Jany Alžběty. +more Fridrich Ludvík byl jediným dítětem vzešlým z tohoto manželství a titul i veškeré dědictví tak měl téměř jisté. Fridrich Ludvík ale nakonec zemřel ještě před svým otcem a nemohl tedy nic dědit. Až dva roky po Fridrichově smrti zemřel i jeho otec, po kterém na trůn nastoupil Karel Alexandr. Z manželství, které trvalo až do Fridrichovy smrti roku 1731, vzešly dvě děti, ale jen jediné se dožilo dospělosti. První dítě, syn se tedy Henriettě narodil, když jí bylo jen šestnáct let.

* Eberhard Fridrich (1718-1719), zemřel mladý * Luisa Bedřiška (3. února 1721 - 2. +more srpna 1791), ⚭ 1746 Fridrich II. Meklenbursko-Zvěřínský (9. listopadu 1717 - 21. dubna 1785), vévoda meklenbursko-zvěřínský.

Mezi lety 1749-1782, tedy až po smrti manžela, žila Henrietta Marie v zámku Köpenicku. Zde také, ve věku jednaosmdesáti let, dne 7. +more května 1782 zemřela. Její dcera nechala na její památku vytvořil černou mramorovou desku se zlatým písmem, kterou umístila do kryptu poblíž matčina těla. Rakev i s mumifikovaným tělem byla v pozdních 60. letech 20. století se souhlasem členů rodu Hohenzollernů zpopelněna. Účelem bylo uvolnit místo v rodinné kryptě.