Hilarion z Gazy

Technology

12 hours ago

Author

Hilarion z Gazy (též zvaný Hilarion Veliký; 291 - kolem roku 371) byl anachoreta (poustevník), který podle příkladu Antonína Velikého (asi 251-356) strávil většinu života na poušti. Zatímco Antonín je považován za zakladatele křesťanského mnišství na egyptské poušti, Hilarion bývá často považován za zakladatele palestinského mnišství. Je uctíván jako svatý pravoslavnou i římskokatolickou církví.

Život

Hlavním zdrojem informací o Hilarionovi je životopis napsaný sv. Jeronýmem. +more Život Hilariona napsal Jeroným v roce 390 v Betlémě s cílem podpořit asketický život, kterému se oddal. Vedle legend obsahuje i historicky věrohodné údaje.

Hilarion se narodil pohanským rodičům ve městě Thabatha, jižně od Gazy v regionu Syria Palaestina. Úspěšně studoval rétoriku v Alexandrii. +more Zdá se, že tam konvertoval ke křesťanství. Začal se vyhýbat radostem života - divadlu, cirkusu a aréně - a trávil čas v kostele. Podle svatého Jeronýma to byl hubený a jemný mladík křehkého zdraví.

Poté, co Hilarion uslyšel o Antonínovi, jehož jméno bylo podle Jeronýma „v ústech všech národů Egypta“, odešel ve věku patnácti let s ním na dva měsíce na poušť. Antonínova poustevna v Nitrijské poušti byla zaplavena návštěvníky hledajícími lék na své nemoci nebo úlevu od trápení démony. +more Hilarion se domů vrátil spolu s několika mnichy. Jeho rodiče mezitím zemřeli, a on rozdal své dědictví svým bratrům a chudým a odešel na poušť. Pokušení sv. Hilariona, Octave Tassaert, kolem roku 1857 (Montrealské muzeum umění) Hilarion odešel do oblasti jihozápadně od přístavu v Gaze, která byla na jedné straně ohraničena mořem a na druhé bažinami. Protože to bylo místo častých loupeží, jeho příbuzní a přátelé ho varovali před nebezpečím. Proto bylo jeho zvykem nikdy nezůstávat dlouho na stejném místě. Vzal si s sebou jen košili z hrubého plátna, plášť z kůží, který mu dal svatý Antonín, a hrubou přikrývku. Vedl nomádský život a přísně se postil, skromné jídlo požil až po západu slunce. Živil se pletením košíků.

Hilarion žil prostý život plný strádání na poušti, kde také zažil duchovní vyprahlost včetně pokušení k zoufalství. Sužován tělesnými myšlenkami se postil ještě více. +more Byl „tak vyzáblý, že jeho kosti sotva držely pohromadě“ (Jeroným).

Nakonec si postavil chýši z rákosí a trávy na místě dnešního Dajr al-Balah, ve které žil čtyři roky. Poté si postavil malou celu s nízkým stropem, „spíše hrobku než dům“, kde spal na lůžku, recitoval bibli nebo zpíval hymny. +more Nikdy si nepral oblečení, měnil je, jen když se rozpadlo, a vlasy si stříhal jen jednou za rok. Jednou ho navštívili lupiči, ale nechali ho na pokoji, když zjistili, že se smrti nebojí a stejně nemá nic, co by stálo za krádež.

Svatý Jeroným popsal i Hilarionovu stravu: prý jedl trochu čočky navlhčené studenou vodou a po třech letech přešel na suchý chléb se solí a vodou. Nakonec, když si všiml, že mu přestává sloužit zrak a že cítí nepřirozeně silné svědění, přidal do této stravy trochu oleje.

Na poušti žil 22 let a v Syrské Palestině se stal známým. Začali přicházet návštěvníci a prosili ho o pomoc. +more Proud prosebníků a potenciálních učedníků přiměl Hilariona odejít na odlehlejší místa. Ale i tam za ním chodili. Časem kolem jeho cely vyrostl klášter sv. Hilariona. I do něj ale chodilo tolik návštěvníků, zejména žen, že Hilarion uprchl. Nejprve navštívil Antonínovo útočiště v Egyptě. Poté se stáhl na Sicílii, později do Dalmácie a nakonec na Kypr. Tam zemřel v roce 371.

Hilarionovi byly připisovány různé zázraky. Jeho prvním zázrakem bylo, když vyléčil ženu z Eleutheropole (římské město v Syrii Palaestině), která byla 15 let neplodná. +more Později vyléčil tři děti ze smrtelné nemoci, uzdravil ochrnutého vozataje a vyhnal démony.