Cesko.wiki Historismus (umění)
Author
Albert FloresHistorismus je umělecký směr, který vznikl v 19. století jako reakce na klasicismus, romantismus a historický slavnostní styl. Historismus se vyznačuje opětovným zájmem o estetiku minulých uměleckých stylů a historických období. Jeho cílem je obnova a napodobování těchto stylů, ať už jde o starověké Řecko a Řím, renesanci, baroko nebo gotiku. Historismus v umění se projevuje zejména v architektuře, výzdobě interiérů, nábytku a výtvarném umění. Hlavními znaky historismu jsou důraz na ornamentální výzdobu, bohatost forem a materiálů, používání historických inspirací a citací a zájem o dokonalost detailů. Vrchol historismu připadá na druhou polovinu 19. a začátek 20. století, kdy byl velmi populární. Poté postupně ztrácel na významu a nahrazoval ho modernismus a nové umělecké směry. Historismus však přinesl do umění mnoho zajímavých a inovativních prvků, které ovlivnily další vývoj uměleckých stylů. Důležitými představiteli historismu byli například Karl Friedrich Schinkel v architektuře, Charles Baudelaire v literatuře nebo Gustav Klimt ve výtvarném umění. V Českých zemích se historismus projevil zejména v architektuře, kde vznikla řada významných staveb v historizujícím stylu, například Národní divadlo v Praze. Historismus zanechal v umění trvalou stopu a dodnes se setkáváme s historizujícími prvky ve výzdobě budov, nábytku, šperku či oděvu.
Westminsterský palác, historizující stavba britského parlamentu Historismus je architektonický (šířeji umělecký) směr 19. století. Název „historismus“ označuje specifikum slohu, jenž se vyznačuje návratem k minulým - historickým stylům: románskému slohu, gotice, renesanci, baroku a klasicismu. Pojetí historických slohů je však nové, historismus se jimi inspiruje, využívá však nových technických inovací, nových materiálů a velmi často mísí jednotlivé styly navzájem, čímž se utváří sloh zcela nový. Dle způsobu užití tvarosloví historických slohů rozlišujeme tři základní fáze historismu.
.jpg)
Romantický historismus
Janův hrad (Lednice), umělá zřícenina Období 1. +more poloviny 19. století ovlivněné myšlenkami romantismu. Romantická architektura vedle exotických motivů hledala inspiraci zejména ve středověku, což je patrné například u drobné architektury zámeckých parků jako jsou umělé zříceniny. Motivy opuštěných zřícenin v krajině byl také oblíbený námět romantických malířů.
Přísný historismus
+more6|vlevo'>Pařížská Sainte Chapelle rekonstruovaná do gotické podoby Viollet-le-Dukem. V souvislosti s rozvojem vědeckého bádání dochází k hlubšímu poznání zákonitostí jednotlivých historických slohů a odlišení jednotlivých jejich fází. V druhé polovině 19. století proto již nejde jen o napodobování vnějších prvků jako byl lomený oblouk, ale o snahu tvořit v duchu čistého slohu, zejména v jeho vrcholné podobě. Díla ve stylu jednotlivých historických slohů se řadí do samostatných uměleckých proudů: * Novorománský sloh * Novogotika * Novorenesance * Novobyzantský sloh Toto rozdělení platí zejména pro architekturu a související umělecké řemeslo. V sochařství se souběžně uplatňoval vliv klasicismu, malířství se do historie obracelo svými tématy a snahou vystihnout dobové kulisy dle tehdejších znalostí historie.
K této fázi patří i puristické rekonstrukce a dostavby historických památek. K předním osobnostem patřil francouzský Eugène Viollet-le-Duc a český Josef Mocker, k významným realizacím dostavba katedrály v Kolíně nad Rýnem a katedrály svatého Víta v Praze.
Pozdní historismus
Pařížské ulici Pro architekturu pozdního historismu je charakteristické uvolnění slohových norem a kombinování prvků různých historizujících slohů, které se nazývá eklekticismus a částečně se již prolíná se secesí.
){kind=link}