Horní Germánie

Technology

12 hours ago

Author

Horní Germánie (latinsky Germania Superior) byla provincií římské říše, která zahrnovala oblast západního Švýcarska, francouzské regiony Jura a Alsasko a jihozápadní Německo. Na severu sousedila s Dolní Germánií, na západě s Gallií Belgicou a s Gallií Lugdunensis, a na jihu a jihovýchodě s Gallií Narbonensis a s Raetií. Od území svobodných germánských kmenů na východě jí odděloval systém pevností (Limes Romanus). Mezi důležitá města provincie náleželo Vesontio (dnešní Besançon), Argentorate (Štrasburk), Noviomagus (Speyer), Borbetomagus (Worms) a Moguntiacum (Mohuč), jež sloužilo jako sídlo zdejšího místodržitele.

Na území pozdější Horní Germánie pronikli Římané poprvé během galských tažení Julia Caesara v polovině +more_n. _l. '>1. století př. n. l. Navzdory svému názvu byla Horní Germánie obydlena převážně keltskými kmeny, především Helvéty, Sekvány a Trevery. Pouze na východním břehu středního Rýna sídlily zbytky Germánů, kteří se pod vedením Ariovista pokusili zmocnit Vesontia, nicméně v roce 58 př. n. l. byli poraženi Caesarem. Augustus převzal v prvních pěti letech své vlády (po roce 27 př. n. l. ) přímou kontrolu nad mnoha římskými provinciemi včetně Gallie Belgicy, z níž byla patrně mezi roky 16 až 13 př. n. l. vyčleněna dvě vojenská pásma - Horní Germánie a Dolní Germánie. Augustovým cílem bylo spojení všech germánských území do jediné provincie, jež se měla nazývat Germania Magna. Tento záměr byl však zmařen vítězstvím Germánů vedených Arminiem v bitvě v Teutoburském lese v roce 9. Augustus se poté rozhodl ustavit severní hranicí říše řeky Rýn a Dunaj. Konflikty s Germány však neustávaly, což přimělo Římany k vedení vojenských výprav a k opevnění rýnské hranice.

Hlavními základnami, z nichž od roku +more_l. '>12 př. n. l. řídil Drusus a jiní římští vojevůdci tažení na pravý břeh Rýna, byly vojenské tábory v Moguntiacu a v Argentorate. Kolem těchto základen začal být postupně budován systém opevnění. Římské pevnosti podél Rýna byly vážně poškozeny v letech 69 až 70, kdy Germáni využili občanské války (rok čtyř císařů) a povstání Batavů ke vpádům na římské území. Po skončení tohoto ničivého, třebaže krátkého období nestability byla vybudována ještě větší a silnější opevnění, než jaká zde byla dříve. V letech 83 až 85 vedl císař Domitianus válku proti Chattům, kteří sídlili severně od dnešního Frankfurtu (v dnešním Hesensku). Velitelé římských vojsk na dolním a středním Rýně byli sice oficiálně podřízeni správci Belgicy, avšak ve skutečnosti jednali zcela nezávisle. Konečně za Domitiana nabylo toto uspořádání formální podoby, když v roce 83 nebo 84 (případně 89) byla Horní Germánie přeměněna v samostatnou císařskou provincii. Jedním z prvních a nejslavnějších správců této provincie byl pozdější císař Traianus, který zde působil od roku 96 až do svého nástupu na trůn v roce 98.

Římský kastel v Saalburgu poblíž města Bad Homburg v Německu. +more Za Domitiana byl v Horní Germánii poprvé vytvořen nepřetržitý systém pohraničních pevností - Hornogermánský a raetský limes. Ten se skládal z odlesněného předpolí umožňujícího pozorování, dále z palisády, dřevěných strážních věží a kastelů na křižovatkách cest. Tento systém dosáhl svého největšího rozsahu někdy kolem roku 90. Římská silnice spojující Mohuč a Augsburg byla vedena přes pohoří Odenwald, přičemž síť navazujících cest ji spojoval se všemi pevnůstkami a věžemi. Území mezi Rýnem a Dunajem (Římany nazývané Agri Decumates) vytvářelo určitý klín v linii oddělující oblasti obývané Kelty od germánského teritoria, jenž fakticky štěpil keltská sídla při obou řekách vedví. Římská obranná zařízení byla proto budována s cílem přetnout tento výběžek, čímž mělo být eliminováno nebezpečí, které představoval pro obranu Galie. Klíčový bod této linie se nacházel v Mogontiacu, kde byly shromážděny strategické rezervy. Vlastní řetěz pevností byl relativně slabě chráněný a obvykle byl proto útočníky zničen. Ti však jeho překonáváním na sebe upozornili a navíc ztratili cenný čas, který Římané využili k zahájení protiútoků. Legie umístěné v týlu následně podnikly preventivní výpravu proti barbarům. Brzy po konsolidaci hranice začaly kolem pevnůstek vznikat vesnice vojenských veteránů a zhruba do poloviny 2. století byly všechny vojenské tábory (castra) a opevnění vybudovány z kamene.

Za vlády Diocletiana, někdy kolem roku 300, byla provincie rozdělena na dvě části. Na severu se rozkládala Germania Prima, zatímco na jihu vznikla provincie Maxima Sequanorum. +more Obě byly začleněny do diecéze Galliae s centrem ve městě Augusta Treverorum (Trevír). V 5. století se po zhroucení západořímské vlády v důsledku stěhování národů území někdejší Horní Germánie zmocnili nejprve Burgundi (mezi léty 407 až 443) a po nich Alamani. Ty pak po porážce v bitvě u Tolbiachu v roce 496 nahradili Frankové.