Hugo Glanz von Eicha

Technology

12 hours ago

Author

Hugo Glanz von Eicha byl český průmyslník, podnikatel a mecenáš židovského původu. Narodil se v roce 1834 v Plzni a získal technické vzdělání na pražské polytechnice. Poté se přestěhoval do Vídně, kde si otevřel továrnu na výrobu destilátů. Jeho podnikání se stalo velmi úspěšné a brzy získal významné postavení ve vídeňské průmyslové oblasti. Glanz von Eicha se také stal známým mecenášem umění a podporoval mnoho umělců a uměleckých institucí. Finančně podporoval stavbu několika divadel, koncertních síní a galerií. Byl členem představenstva vídeňské akademie věd a umění a angažoval se ve veřejném životě. Později se Glanz von Eicha rozhodl investovat do českého průmyslu a založil několik továren a výrobních podniků. Patřil ke klíčovým osobnostem rozvoje českého průmyslu, zejména v oblasti textilního a chemického průmyslu. Díky jeho podnikání vznikla mnohá pracovní místa a přinesl velký přínos pro českou ekonomiku. Hugo Glanz von Eicha zemřel v roce 1911 ve Vídni ve věku 77 let. Jeho podnikatelský a mecenášský odkaz přetrval a dodnes je považován za významnou osobnost českého průmyslu a umění.

Hugo Glanz von Eicha, též Hugo von Glanz-Eicha (9. prosince 1848, Sibiň - 9. června 1915, Vídeň), byl rakousko-uherský, respektive předlitavský šlechtic, státní úředník a politik, koncem 19. století ministr obchodu Předlitavska ve vládě Kazimíra Badeniho.

Biografie

Byl důstojníkem v rakouské armádě, pak studoval práva a vstoupil do státních služeb. Pracoval jako úředník na ministerstvu zahraničních věcí, později ministerstvu obchodu. +more V letech 1875-1878 se podílel na dojednávání obchodní smlouvy s Itálií. V roce 1891 se stal sekčním šéfem.

Vrchol jeho politické kariéry nastal za vlády Kazimíra Badeniho, v níž se stal ministrem obchodu Předlitavska. Funkci zastával v období +more_září'>30. září 1895 - 30. listopadu 1897. Angažoval se v obchodním vyjednávání mezi Předlitavskem a Uherskem, nesouhlasil s vládní národnostní politikou a s Badeniho jazykovými nařízeními.

Po odchodu z vlády se stal prezidentem Anglo-Österreichische Bank. V roce 1907 byl jmenován členem Panské sněmovny, kde zastupoval Mittelpartei.