Hugo Karel František Salm-Reifferscheidt-Raitz

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Hugo Karel František kníže a starohrabě Salm-Reifferscheidt-Raitz, německy Hugo Karl Franz Salm-Reifferscheidt-Raitz (9. listopadu 1832 Praha - 12. května 1890 Vídeň), byl rakouský šlechtic z rodu Salm-Reifferscheidt-Raitz a politik z Moravy, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.

Biografie

Působil jako statkář. Pocházel z vlivného šlechtického rodu. +more Jeho otec Hugo Karel Eduard Salm-Reifferscheidt-Raitz byl moravským zemským hejtmanem. Bratr Siegfried Salm-Reifferscheid byl rovněž politicky aktivní. Sestra Augusta Salm-Reifferscheidt-Raitz se provdala za předáka české konzervativní šlechty Jindřicha Jaroslava Clam-Martinice.

Po smrti otce se v roce 1888 stal Hugo Karel František hlavou rájecké větve rodu. Byl jí ovšem jen dva roky, do své smrti. +more Fakticky ovšem rodové panství vedl od roku 1878, kdy se otec stáhl z aktivního výkonu svých vlastnických práv. Zasloužil se o další rozvoj železáren v Blansku, kde se produkovala umělecká litina. V roce 1882 se stal předsedou moravsko-slezské zemědělské společnosti. Zasedal jako předseda přírodovědného spolku v Brně. Byl známý i jako mecenáš umění. Jeho manželkou byla od roku 1858 princezna Elisabetha z Liechtensteinu. Měli pět dětí, z toho dva syny. Mladší Karel Salm-Reifferscheidt-Raitz zdědil panství Budkov u Třebíče, starší Hugo Leopold Salm-Reifferscheidt-Raitz byl pokračovatelem hlavní rodové linie.

Byl veřejně a politicky činný. V zemských volbách v roce 1878 se stal poslancem Moravského zemského sněmu. +more Reprezentoval velkostatkářskou kurii, II. sbor. Mandát obhájil v zemských volbách v roce 1884. Uvádí se jako ústavověrný velkostatkář.

Působil i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách roku 1879 za velkostatkářskou kurii na Moravě. Ve volebním období 1879-1885 byl zmiňován jako starohrabě Hugo Salm, statkář, bytem Vídeň. +more Po volbách v roce 1879 ho Národní listy uvádí jako konzervativního velkostatkáře. Podle jiných dobových zdrojů ovšem patřil k provídeňské a centralistické Straně ústavověrného velkostatku.

V roce 1888, když zemřel jeho otec, byl povolán po něm do Panské sněmovny (nevolená horní komora Říšské rady).

Zemřel v květnu 1890 ve svém paláci na Landstrasse ve Vídni následkem osýpky a s ní spojeného zánětu plic. Pohřební průvod se konal ve Vídni, pak mělo být tělo převezeno do rodinné hrobky v Sloupu.