Humberto Delgado

Technology

12 hours ago

Author

Portu Humberto da Silva Delgado (15. května 1906 Brogueira, Portugalsko - 13. února 1965 Olivenza, Španělsko) byl portugalský generál letectva. V režimu portugalského vůdce Antónia Salazara nejprve získal vysoké funkce, později se však stal jeho kritikem. V roce 1958 kandidoval v prezidentských volbách, které však byly zmanipulované; oficiálně v nich získal jen asi čtvrtinu hlasů, což neodpovídalo jeho široké popularitě.

Změny poměrů pak chtěl dosáhnout vojenským převratem. V době jeho příprav byl na španělském území blízko portugalských hranic zavražděn tajnou policií PIDE.

Život

Humberto Delgado se narodil ve vojenské rodině (jeho otec byl od roku 1912 velitelem dělostřelecké divize). Absolvoval vojenské gymnázium, poté vojenskou akademii. +more V letech 1926 až 1928 přešel od dělostřelectva k letectvu.

Stal se nejmladším členem generálního štábu armády a konzultantem ustavení vojenské jednotky rychlého zásahu, která měla být připravena k potlačování vnitřních nepokojů. V této době se totiž formoval autoritativní režim Antónia Salazara.

Roku 1944 byl Delgado jmenován generálním ředitelem civilního letectva. Od roku 1947 zastupoval Portugalsko v Mezinárodní organizaci pro civilní letectví (ICAO), později se stal leteckým přidělencem u NATO ve +moreC. '>Washingtonu. Na podzim 1957 se vrátil do Portugalska a opět vykonával funkci ředitele civilního letectva.

Účast v prezidentských volbách

Dne 25. října 1957 přijal nabídku reprezentovat nekomunistickou opozici v portugalských prezidentských volbách roku 1958. +more Jeho protivníkem se stal dlouholetý ministr válečného námořnictva, kontradmirál Américo Tomás. Když byl tiskem dotázán, co udělá s premiérem Salazarem, když ve volbách zvítězí, odpověděl: „Samozřejmě ho propustím. “ Touto slavnou větou si získal přezdívku „nebojácný generál“ a velkou popularitu. Ve volební kampani zdůrazňoval nutnost demokratizace režimu a jeho reforem.

Podle oficiálních výsledků získal veřejností masově podporovaný Delgado jen necelých 24 % hlasů, zatímco Tomás přes 76 % hlasů. Výsledek byl zřetelný podvod, a země tak v červnu zažila vlnu protestů a stávek.

Přes svou prohru Delgado představitelům moci nepřestal vadit - armádních funkcí byl zbaven, stejně jako funkce ředitele civilního letectva. Založil opoziční Nezávislé národní hnutí (Movimiento Nacional Independente, MNI), kterému ale činnost komplikovala tajná policie PIDE. +more Opozice se proto pokusila odstranit salazarismus násilně; konspirace vedená Delgadem byla však v prosinci 1958 odhalena. Začátkem roku 1959 se Delgado vyhnul zatčení tím, že byl na brazilském velvyslanectví v Lisabonu, 21. dubna téhož roku odletěl do Brazílie.

V lednu 1964 začal v Lisabonu proces s 90 představiteli opozice včetně Delgada, který byl souzen v nepřítomnosti. V té době pobýval v Čechách - na zámku v Dobříši jednal na ilegální II. +more konferenci Vlastenecké fronty národního osvobození (Frente Patriótica de Libertação Nacional - FPLN), založené v prosinci 1962 v Alžíru. Kvůli zdravotním potížím byl operován a hospitalizován ve Státním sanatoriu Sanopz na Smíchově. V Praze ho tehdy navštívil mladý právník, budoucí portugalský prezident Mário Soares, který přitom riskoval potíže při překračování železné opony.

Počátkem roku 1965 byl Delgado ve Španělsku blízko portugalských hranic. Dne 11. +more února se nejspíše dostal do Portugalska, kde se měla konat přípravná schůzka k vojenskému převratu. Tam zřejmě padl do léčky PIDE, která jej v oblasti u španělských měst Badajoz a Olivenza zavraždila. Jeho vraždu provedl agent PIDE Casimiro Monteiro.

Od 23. února 1965 byl Delgado spolu se svou brazilskou sekretářkou nezvěstný. +more Jejich těla byla nalezena až 24. dubna téhož roku u španělské pohraniční obce Villanueva del Fresno, asi 65 km jižně od Badajozu.

Vyznamenání

Stuha	Název	Datum udělení
60x60pixelů	důstojník Řádu avizských rytířů	1936, 24. +more prosince
60x60pixelů	komtur Řádu avizských rytířů	1941, 1. října
60x60pixelů	velkodůstojník Řádu avizských rytířů	1951, 5. září
60x60pixelů	velkokříž Řádu avizských rytířů	1957, 11. listopadu
60x60pixelů	důstojník Ordem da Instrução Pública	1941, 17. července
60x60pixelů	komtur Řádu Kristova	1947, 11. dubna
60x60pixelů	komtur Řádu svatého Jakuba od meče	1949, 19. února
60x60pixelů	velkokříž Řádu svobody	1980, 30. června
60x60pixelů	čestný komandér Řádu britského impéria	1946, 18. července
60x60pixelů	důstojník Legion of Merit	1955, 17. září
60x60pixelů	Vojenský záslužný kříž s bílým odznakem	1945, 7. května