IFA G5
Author
Albert FloresHasičský cisternový automobil TLF 15 armády NDR TLF 15 - hasičský zásahový automobil IFA G5 byl třínápravový nákladní automobil vyvinutý a vyráběný v NDR. Kabina vozu byla kapotová, tj. motor byl umístěn před kabinou.
Historie
Vůz byl vyráběn v letech 1952 až 1964 v podniku VEB Kraftfahrzeugwerk Ernst Grube ve Werdau. Podnik byl součástí kombinátu IFA a vznikl v roce 1945 ze zaniklé firmy Schumann-Werke ve Werdau. +more Vývoj vozidla začal už v době druhé světové války ve firmě Vomag. Firma Vomag ale byla krátce po skončení války sovětskými okupačními orgány zrušena, vybavení demontováno a odvezeno a budovy zbourány. Proto vývoj vozu pokračoval u firmy Auto Union, respektive Horch.
Vůz byl v NDR určen také pro vojenské využití. Písmeno G v názvu znamená Gelände - terén, číslice 5 označuje nosnost pět tun. +more Na vůz se montovalo velké množství různých přídavných zařízení.
Tento vůz s motorem o výkonu 88 kW a poměrně slušnou výbavou se pohyboval v terénu mnohem lépe, než sovětský třínápravový ZIS-151 s motorem 72 kW. Řidiči ovšem vozu přezdívali „chromá bedna“.
Konstrukce
Vůz měl tři poháněné nápravy (byl plněpohonný - 6×6), pohon přední nápravy bylo možné vypnout (6×4). * motor šestiválcový diesel o výkonu 88 kW, * převodovka manuální, pětistupňová, * nosnost 5 tun, * nejvyšší rychlost na silnici 80 km/h (podle doporučení výrobce 60 km/h), * nejvyšší rychlost v terénu 40 km/h, * dodávaná provedení a nástavby: sklápěč, autojeřáb, skříňová nástavba (mj. +more mobilní dílna), valník s plachtou, cisterna, vodní dělo, různé hasičské automobily a řada dalších. Nástavby byly většinou zhotovovány ve specializovaných podnicích mimo výrobní závod ve Werdau. Kabina řidiče byla dodávána v několika různých provedeních například jako prodloužená kabina pro hasičské automobily, kabina s plátěnou střechou nebo s odklopným čelním sklem. Vozy G5 a H6, které byly vyráběny ve Werdau souběžně, sdílely některé společné díly a agregáty. Pro zlepšení terénních vlastností byl vyvinut následník se silnějším motorem, označený G5/3, ten se ale do výroby nedostal.
Využití
Hlavními odběrateli vozů byla armáda a policie. Proslulost si získaly vozy v provedení s vodním dělem, které byly nasazeny v noci z 12. +more na 13. srpna 1961 při stavbě tzv. Berlínské zdi. Protože v NDR byl trvalý nedostatek nákladních automobilů, byly i opotřebené vozy předávány z armády do zemědělských podniků i jinam do národního hospodářství, například jako palivové cisterny. Také u hasičů se používalo hodně vozů tohoto typu. Pro nasazení v armádě byla nosnost 5 tun dostatečná a důležitá byla průchodnost terénem. V národním hospodářství ale tyto vlastnosti příliš nevyhovovaly. Proto byly co nejrychleji nahrazovány vhodnějšími typy vozidel.
Další vývoj
Postupně vznikly dvě generace: G5/1 a G5/2. Od základu nově vyvinutým následovníkem měl být vůz označený G5/3. +more Měl mít vzduchem chlazený vznětový motor V8 s výkonem 110 kW při objemu 12,5 litru. Vůz měl být třínápravový s jednoduchým obutím a regulací tlaku v pneumatikách. Mezi lety 1958 až 1961 vznikly čtyři funkční vzorky a dva předvýrobní prototypy. V květnu 1962 byl vývoj typu G5/3 přerušen. Záminkou bylo rozhodnutí o sériové výrobě vozu W50. Skutečnou příčinou ale byla tehdejší hospodářská situace v NDR. Především vývoj motoru a pneumatik se potýkal s problémy. Také chyběly prostředky na investice do výrobního závodu ve Werdau. Navíc byl předpoklad odběru pouze malých počtů vozů armádou a prakticky nulové šance na export.
Galerie
Soubor:Bundesarchiv Bild 173-1282, Berlin, Brandenburger Tor, Wasserwerfer. jpg|thumb|Pancéřované vodní dělo G5 SK-2 v srpnu 1964 při stavbě Berlínské zdi Soubor:Fotothek df ps 0000071 Tiefbauarbeiten für die Bebauung der Ernst-Thälmann-Straß. +morejpg|thumb|Sklápěč v Drážďanech na třídě Ernsta Thälmanna (1959) Soubor:IFA G5 Tankwagen (Minol) W50 Plane. jpg|thumb|Cisterna pro transport PHM (4 000 l) s přívěsem (4 500 l) Soubor:Bundesarchiv Bild 183-66203-0004, VEB Spezialfahrzeugwerk Berlin, Kehrmaschine. jpg|thumb|Letištní zametací stroj z podniku VEB Spezialfahrzeugwerk Berlin měl šířku záběru osm metrů (1959).