Ignác Hardegg

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Ignác Hardegg byl rakouský šlechtic a voják, který sloužil ve válečném námořnictvu a dosáhl hodnosti admirála. Narodil se 4. února 1819 ve Vídni a po absolvování vojenské akademie vstoupil do rakouského válečného námořnictva. Během své kariéry se účastnil několika válečných konfliktů, včetně první a druhé italsko-rakouské války. V roce 1866 byl povýšen na admirála a stal se velitelem rakousko-ungarského válečného námořnictva. Zde se věnoval modernizaci a rozvoji flotily. Po svém odchodu do důchodu se věnoval literární činnosti a napsal několik knih o historii válečného námořnictva. Zemřel 12. března 1888 ve Vídni ve věku 69 let. Jeho památku si dodnes připomínají námořníci a vojenští historikové.

Jan Ignác František hrabě z Hardeggu (Johann Ignaz Franz Graf von Hardegg auf Glatz) (30. července 1772, Vídeň - 17. února 1848, Vídeň) byl rakouský generál. Měl původ ve staré šlechtické rodině z Dolního Rakouska a od mládí sloužil v rakouské armádě. Jako nižší důstojník vynikl během napoleonských válek, později se uplatnil i jako diplomat a účastník několika mezinárodních kongresů. V armádě nakonec dosáhl hodnosti generála jezdectva a byl velitelem v několika zemích habsburské monarchie. V letech 1831-1848 byl prezidentem dvorské válečné rady. Byl rytířem Řádu zlatého rouna a nositelem několika dalších vyznamenání v Rakousku i v zahraničí.

Životopis

Generál hrabě Ignác Hardegg Pocházel ze starého šlechtického rodu Hardeggů, narodil se jako čtvrtý syn hraběte Jana Antonína Konráda Hardegga (1737-1810) a jeho manželky Marie Josefy, rozené hraběnky Wilczkové (1737-1817). +more Do armády vstoupil v roce 1789 jako podporučík a pod velením maršála Laudona se zúčastnil války proti Turkům. Na počátku francouzských revolučních válek sloužil v Rakouském Nizozemí, později vynikl v několika bitvách v Německu, vyznamenal se především jezdeckým útokem v bitvě u Heidelbergu (24. září 1794). V tažení proti Francii v roce 1800 bojoval opět v Německu a dosáhl hodnosti majora, v roce 1801 byl spolu se svými mladšími bratry jmenován c. k. komořím. Krátce byl křídelním pobočníkem arcivévody Ferdinanda v Šoproni, v roce 1805 byl povýšen na plukovníka, ale kvůli nemoci se nezúčastnil tažení téhož roku. V roce 1809 se vyznamenal v bitvě u Aspern a dosáhl hodnosti generálmajora, v bitvě u Wagramu byl velitelem brigády 2. armádního sboru. V roce 1813 velel nejprve brigádě ve sboru Mořice Lichtenštejna, téhož roku byl povýšen na polního podmaršála a byl zraněn. Na jaře 1814 se zúčastnil spojenecké okupace Francie.

Po skončení napoleonských válek se zúčastnil Vídeňského kongresu, kde byl přičleněn jako doprovod ruskému carovi Alexandrovi I. +more. Ruského cara doprovázel také na kongresu v Opavě, byl účastníkem i dalších mezinárodních kongresů Svaté aliance v Lublani a Veroně. Mezitím zůstával aktivním vojákem, v letech 1829-1831 vystřídal v rychlém sledu několik postů na různých místech habsburské monarchie. Od prosince 1829 do listopadu 1830 byl vrchním velitelem v Horních Rakousích, poté byl od listopadu 1830 do července 1831 velícím generálem v Sedmihradsku a do prosince 1831 zemským velitelem v Haliči. V prosinci 1830 byl povolán do Vídně ve funkci viceprezidenta dvorské válečné rady, zároveň byl povýšen do hodnosti generála jízdy a jmenován c. k. tajným radou. Nakonec byl v letech 1831-1848 prezidentem dvorské válečné rady, v roce 1836 obdržel Řád zlatého rouna.

Za svou účast ve francouzských revolučních válkách a napoleonských válkách získal řadu vyznamenání. Byl nositelem rytířského kříže Řádu Marie Terezie (1796) a komandérského kříže téhož řádu (1810). +more Za účast v tažení roku 1813 získal ruský Řád sv. Jiří a v roce 1814 se stal nositelem Vojenského záslužného kříže. Později již jako prezident dvorské válečné rady obdržel další rakouská i zahraniční vyznamenání, ruský Řád sv. Alexandra Něvského (1832) a Řád sv. Ondřeje (1846), pruský Řád černé orlice (1841) a hannoverského Řád Guelfů (1841). V roce 1839 se stal nositelem velkokříže Leopoldova řádu.

Od roku 1803 byl ženatý s hraběnkou Marií Aloisií Gilleisovou (1784-1843), která se později stala c. k. +more palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Manželství zůstalo bez potomstva. Jejím švagrem byl kníže Mořic z Ditrichštejna.

Jeho mladší bratři Jan Antonín (1773-1825) a Jan Jindřich (1778-1854) vynikli též jako účastníci napoleonských válek a dosáhli generálských hodností. Jejich sestra Marie Josefa (1777-1847) byla manželkou hraběte Františka Dauna (1781-1836), majitele panství Bítov.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=https://www. napoleon-series. +moreorg/research/biographies/Austria/AustrianGenerals/c_AustrianGeneralsH. html#H15]Životopis Ignáce Hardegga na webu napoleon-series[/url] * [url=https://de. wikisource. org/wiki/ADB:Hardegg,_Ignaz_Graf_von]Ignác Hardegg in: Allgemeine Deutsche Biographie[/url].

Ignác Kategorie:Rakouští generálové Kategorie:Diplomaté Rakouska Kategorie:Politici habsburské monarchie Kategorie:Prezidenti dvorské válečné rady Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Tajní radové Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Osobnosti francouzských revolučních válek Kategorie:Osobnosti napoleonských válek Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna Kategorie:Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Řádu svatého Jiří (Rusko) Kategorie:Rytíři Řádu svatého Ondřeje Kategorie:Rytíři Řádu černé orlice Kategorie:Nositelé Řádu svatého Alexandra Něvského Kategorie:Nositelé Řádu Guelfů Kategorie:Narození 30. +more července Kategorie:Narození 1772 Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí 17. února Kategorie:Úmrtí 1848 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži.