Igor Matovič

Technology

12 hours ago

Author

Igor Matovič (* 11. května 1973 Borová) je slovenský podnikatel a politik, zakladatel hnutí Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti (OĽaNO), od roku 2010 poslanec slovenského parlamentu, od března 2020 do dubna 2021 předseda vlády Slovenské republiky a od dubna 2021 ministr financí v kabinetu Eduarda Hegera.

Studia a podnikání

Narodil se ve vesnici Borová poblíž Trnavy. V roce 1987 nastoupil na trnavské gymnázium, kde projevoval talent především na přírodní vědy. +more V letech 1993-1998 absolvoval studium finančního managementu na Fakultě managementu Univerzity Komenského v Bratislavě. Jeho diplomové práce čelí podezření z plagiátorství. V roce 1997 se stal živnostníkem a v roce 2002 založil vlastní vydavatelství RegionPRESS, které vydává na celém Slovensku síť regionálních reklamních týdeníků. V roce 2007 převedl společnost na svou manželku Pavlínu.

Politická kariéra

Počátek politické kariéry (2010-2011)

Někdy před rokem 2010 se Matovič rozhodl vstoupit do politiky a založil občanské sdružení Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti. V parlamentních volbách v roce 2010 kandidoval společně s dalšími členy sdružení (Erika Jurinová, Jozef Viskupič, Martin Fecko) na posledních místech kanditátky strany Sloboda a Solidarita (SaS), přičemž sám Matovič se díky preferenčním hlasům dostal ze 150. +more místa až na čtvrté místo kandidátky. Strana získala ve volbách 12,1 %, a Matovič se tak stal poslancem Národní rady.

Záhy po nástupu do parlamentu se Matovič zviditelnil různými mediálními akcemi. Hned v červnu 2010 řekl v rozhovoru, že mu bylo nabídnuto 20 milionů eur, pokud čtyři poslanci Obyčejných lidí zablokují vznik nastupující pravicové vlády Ivety Radičové - už o den později však oznámil, že se mělo jednat pouze o vtip. +more V červenci 2010 se dostal do sporu s předsedou SaS Richardem Sulíkem ohledně zahrnutí požadavků jeho hnutí do programového prohlášení vznikající vlády, v srpnu 2010 vzbudil mediální pozornost jeho konflikt s poslankyní Annou Belousovovou a v září 2010 zaparkoval svůj vůz na přechodu pro chodce na Kamenném náměstí v samém centru Bratislavy - jako protest proti absurditě poslanecké imunity.

Eskalující Matovičovy akce a jeho spory se zbytkem koalice (způsobené také různými výroky na adresu některých svých koaličních partnerů nebo společným hlasováním s opozicí vedenou SMERem-SD) pak vedly k jeho definitivnímu vyloučení z poslaneckého klubu SaS v únoru 2011. V tomto období měl už pověst politika intenzivně vyhledávajícího mediální pozornost. +more V listopadu 2011 Matovič proměnil své hnutí z občanského sdružení v regulérní politickou stranu.

Před parlamentními volbami v roce 2012 Matovič pokračoval v dalších kontroverzních vystoupeních v parlamentu i na veřejnosti. V prosinci 2011 představil kandidátní listinu svého hnutí, jejíž lídrem byl fyzik a publicista Martin Mojžiš a sám Matovič kandidoval z posledního místa; za OĽaNO kandidovali také zástupci OKS a KDS. +more Hned v únoru 2012 však ze 150členné kandidátky odstoupilo téměř 30 politiků a jiných kandidátů, dotčených jeho požadavkem, aby absolvovali test na detektoru lži s otázkou, zda v minulosti nevzali úplatek. Matovičovo politické působení v té době budilo již velmi silné kontroverze. Ve volbách získalo jeho hnutí 8,55 % a v novém parlamentu tak mělo 16 poslanců.

Parlamentní působení během vlády SMERu (2012-2020)

Během druhé a třetí vlády Roberta Fica a rekonstruované vlády Petera Pellegriniho v období 2012-2020 se Matovič věnoval zejména ostré kritice premiéra Roberta Fica, skandálům vládní strany SMER-SD a upozorňování na různé nepravosti a údajnou majetkovou trestnou činnost vysoce postavených politiků. K nejznámějším akcím z tohoto období patří například sypání injekčních stříkaček na hlavu poslance Martina Poliačika v září 2012 (kvůli jeho přiznání k drogové minulosti), umístění papírové makety premiéra Fica do jednacího sálu parlamentu v září 2013, upozornění na údajný daňový podvod Radoslava Procházky (předsedy strany #SIEŤ a dřívějšího prezidentského kandidáta) v červnu 2014 a zveřejnění související nahrávky o měsíc později nebo tvrzení o existenci údajné schránkové firmy Roberta Fica na Belize s majetkem přes 650 milionů dolarů v srpnu 2015. +more V listopadu 2015 poprvé vystoupil v parlamentu v tričku s nápisem „Fico chrání zloděje“, jež následně často nosil i v následujících letech v opozici.

Krátce před parlamentními volbami v roce 2016 premiér Robert Fico obvinil Matoviče ze závažného praní špinavých peněz ve výši přibližně 120 milionů slovenských korun, kterého se měl dopustit již v roce 2008; případ začala prakticky okamžitě vyšetřovat policie. Hnutí OĽaNO získalo ve volbách 11,02 % hlasů a 19 mandátů v parlamentu. +more Matovič se záhy znovu politicky sblížil se Sulíkovou stranou SaS, a prostřednictvím parlamentu a pravidelných veřejných protestů začal bojovat proti ministrovi vnitra Robertu Kaliňákovi a premiérovi Ficovi. V srpnu 2016 dostal vysokou pokutu za drobné administrativní pochybení (nepřerušená živnost) z roku 2013, přičemž za tento delikt mu hrozila dokonce ztráta poslaneckého mandátu. Na přelomu let 2016 a 2017 se dostal do ostrých sporů s předsedou Národní rady Andrejem Dankem, které postupně přerostly v několik trestních oznámení, kontroverze kolem úředního otevírání poslanecké korespondence, neshod ohledně Matovičových parlamentních absencí a osobních útoků. V dubnu 2017 bylo zastaveno trestní stíhání proti Matovičovi ve věci zatajeného účetnictví jeho firmy RegionPress z let 2002-2004, na nějž upozornil počátkem předchozího roku premiér Fico; podle policie byl skutek promlčen.

Po vraždě novináře Jána Kuciaka v únoru 2018 začal Matovič znovu pořádat veřejné demonstrace. V únoru 2019 se po dvou letech definitivně rozhodlo o jeho setrvání v parlamentu v souvislosti s jeho starší kauzou ze srpna 2016. +more V únoru 2019 ohlásil úmysl kandidovat ve volbách do Evropského parlamentu, nicméně v květnu téhož roku se své kandidatury vzdal. V březnu 2019 zveřejnil údajnou SMS komunikaci mezi vysoce postaveným státním zástupcem Peterem Šufliarskym a obviněným podnikatelem Marianem Kočnerem a v srpnu 2019 organizoval protest za odvolání státní tajemnice ministerstva spravedlnosti Moniky Jankovské, rovněž podezřelé z komunikace s Kočnerem. V říjnu 2019 zveřejnil Matovič další SMS komunikaci - tentokrát mezi Kočnerem a místopředsedou parlamentu Martinem Glváčem, což vedlo ke Glváčově brzké rezignaci na tento post.

V kampani před parlamentními volbami v roce 2020 zaznamenal Matovič prudký vzestup podpory svého hnutí, která byla koncem roku 2019 poměrně nízká. K nejvýraznějším aktivitám jeho kampaně patřily návštěvy francouzského města Cannes, kde natáčel luxusní vilu bývalého ministra za SMER-SD Jána Počiatka a na Kypru, kde upozornil na schránkové firmy finanční skupiny Penta Investments. +more Kromě toho spustil velké internetové hlasování o podstatných otázkách slovenské společnosti. Hnutí nakonec ve volbách zaznamenalo výrazný zisk 25,0 % hlasů, což Matovičovi umožnilo stát se předsedou nové slovenské vlády.

Předseda vlády (2020-2021)

Dne 21. března 2020 byl prezidentkou Zuzanou Čaputovou jmenován předsedou vlády Slovenské republiky.

Jako premiér nastolil nekonvenční způsob oficiální komunikace s veřejností. Neustanovil například žádného mluvčího a pro komunikaci si ponechal pouze svůj soukromý profil na sociální síti Facebook, na němž měl v srpnu 2020 více než 200 tisíc sledovatelů. +more Byl kritizován za způsob komunikace neodpovídající státníkovi a využívání nespisovných výrazů nebo vulgarismů.

Pandemie covidu-19

Vláda Igora Matoviče moc převzala v období pandemie covidu-19, proti jehož šíření zavedla různá opatření.

Zákaz vycestování z okresu trvalého bydliště bez legitimního důvodu byl realizován policejními kontrolami na hranicích jednotlivých okresů, první den platnosti toto nařízení způsobilo hodinové zácpy na frekventovaných úsecích, a nařízení bylo změněno na namátkové kontroly. Toto opatření a uzavření všech neesenciálních provozů bylo předmětem dalšího sporu s koaličním partnerem Richardem Sulíkem, tato opatření byla silně kritizována i opozicí.

Dalším sporným opatřením, které bylo vysoce kritizováno opozicí bylo oddálení splátek bankovních úvěrů, kde ale během oddálení na úvěrech narůstaly dále úroky. Vláda zavedla i pomoc podnikatelům, slíbila vyplatit miliardu na pomoc podnikatelům, kterým klesl zisk v důsledku nařízení vlády. +more Toto opatření bylo kritizováno cílovými skupinami, protože mnoho z nich se ke kompenzacím ani nedostalo. Pomoc byla označena jako nedostatečná a byla podmíněná žádostmi, které si žadatelé museli samostatně vyplnit a podat.

Vládní krize a demise

Na začátku března 2021 nechal Matovič i přes nesouhlas koaličních partnerů objednat 200 tisíc dávek neschválené ruské vakcíny Sputnik V. To vyvolalo odpor nejen mezi obyvateli, ale i mezi koaličními partnery. +more Jako první se proti němu postavila strana Za ľudí, později pak SaS. 12. března pak rezignoval ministr zdravotnictví Marek Krajčí (OĽANO). Od 17. do 23. března podalo demisi 5 členů vlády z řad SaS a Za ľudí. 25. března SaS pozastavila svou účast v koalici, dokud Igor Matovič nepodá demisi. Podobné ultimátum podaly i další koaliční strany (Jsme rodina a Za ľudí). Premiér však kladl požadavek, aby strana Svoboda a solidarita (SaS) výměnou za jeho rezignaci vrátila jedno ministerstvo.

28. března 2021 Igor Matovič od této podmínky upustil a oznámil svou demisi. +more Křeslo premiéra uvolnil ministru financí a dočasnému ministru zdravotnictví a školství Eduardu Hegerovi, přičemž sám vyjádřil ambici zaujmout toto ministerské křeslo v Hegerově budoucí vládě. O den později doručil Heger prezidentce Zuzaně Čaputové seznam poslanců podporujících jeho vládu. Vláda se tak v podstatě nerozpadla, pouze došlo k výměně ministra financí a ministerského předsedy. 30. března přijala Zuzana Čaputová Matovičovu demisi a pověřila stávající vládu výkonem funkce do jmenování nového kabinetu.