Iki (ostrov)
Author
Albert FloresOstrov Iki nebo souostroví Iki ( Iki-šotó) je souostroví v Cušimském průlivu v Japonsku, které je spravováno jako město Iki v prefektuře Nagasaki. Souostroví má celkovou rozlohu 138,46 km2. V roce 2013 dosáhl počet zdejších obyvatel čísla 28 008. Pouze 4 z celkem 23 ostrovů jsou trvale obydlené. Spolu se sousedními ostrovy Cušima se souostroví Iki nachází v Národním parku Iki─Cušima.
Souostroví Iki je sopečného původu. Jedná se o obnažený a erodovaný čedičový vrchol mohutného čtvrtohorního stratovulkánu, který byl naposledy aktivní před 600 000 lety.
Ostrovy Iki leží asi 20 km na severo-severovýchod od nejbližšího bodu ostrova Kjúšú a jihovýchodně od souostroví Cušima. Hlavní ostrov Iki, jehož rozloha činí 133,92 km2, má mírně oválný tvar a měří přibližně 17 kilometrů v severojižním směru a 14 kilometrů ve východozápadním směru. +more Nejvyšším bodem ostrova je vrch Takenocudži s vrcholem ve výšce 219,9 m n. m.
Historie
Souostroví Iki bylo osídleno již v době Japonského paleolitu a archeologové zde nalezli četné artefakty z období Džómon, Jajoi a Kofun, jež svědčí o nepřetržitém lidském osídlení a činnosti.
Podle nejstarší japonské kroniky Kodžiki je ostrov Iki jedním z ostrovů, které vytvořil stvořitelský pár Izanagi a Izanami.
Ikikoku
Harunocudži Ve 30. +more svazku čínského historického textu Zápisky o Třech říších ( San-kuo jen-i) ze 3. století, jenž pojednává o Období tří říší, je zmínka o zemi zvané Iki ( Iki-koku), která se nachází na souostroví ležícím na východ od Korejského poloostrova. Podle archeologů by se mohlo jednat o osídlení Harunocudži z období Jajoi nacházející se na ostrově, které je jedním z největších, jež byly v Japonsku objeveny. Artefakty, které zde byly nalezeny, ukazují na blízké kontakty jak s japonskými ostrovy, tak s asijskou pevninou.
Provincie Iki
V rámci reforem z druhé poloviny 7. +more století založených na čínském filozofickém směru zvaném legismus byly ostrovy uspořádány a řízeny jako provincie. Dokladem jsou i dřevěné značky s nápisem Iki-no-kuni nalezené v císařském hlavním městě Naře.
V roce 1019 v napadli ostrovy Iki v rámci takzvané invaze Toi džürčenští piráti. Souostroví poté ovládl klan Macura, za jehož vlády došlo k rozvoji obchodu a obchodních styků mezi korejským královstvím Korjo, Cušimou, Iki a Kjúšú. +more Ostrovy však opět zpustošily mongolské invaze do Japonska v letech 1274 a 1281, během nichž Mongolové povraždili množství ostrovanů. Během období Muromači se ostrovy staly hlavní základnou japonských pirátů Wo-kchou, kteří drancovali osady na čínském a korejském pobřeží. Po založení tokugawského šógunátu se ostrovy dostaly pod správu knížectví Hirado.
Moderní doba
Po reformách císaře císaře Meidžiho se ostrovy staly od roku 1871 součástí takzvané prefektury Hirado, která posléze přešla pod prefekturu Nagasaki.
V období 2. světové války došlo na ostrovech k výstavbě četných pobřežních pevnůstek s dělostřeleckými bateriemi, které však nezažily žádné boje. +more Pozůstatky takového opevnění lze dodnes vidět na ostrůvku Wakamijadžima nacházejícího se severně od hlavního ostrova Iki.
V 60. a 70. +more letech 20. století byli zdejší obyvatelé nechvalně proslulí nadměrným rybolovem, ale ostrované vinili z klesajících úlovků místní druhy dravých ryb, zejména delfínů. Místní úřady proto zakázaly s ohledem na ohroženého kranase korejského (Seriola quinqueradiata) jeho komerční rybolov po roce 1982. Od roku 2018 místní rybáři protestují proti nadměrnému rybolovu prováděnému kolem souostroví velkými loděmi z pevninského Japonska.