Ilko Hutník

Technology

12 hours ago

Author

Ilko Hutník je český básník, textař, režisér a hudebník. Narodil se v Praze v roce 1978 a vystudoval divadelní vědu na DAMU. Je známý svými experimentálními přístupy v poezii a literatuře. Jeho básně často kombinují různé žánry, styly a jazyky. Hutník je také zakladatelem a frontmanem experimentální hudební skupiny DG307. Je autorem několika básnických sbírek, včetně "Všechno na víc" a "Zabloudilci". Jeho práce byla oceněna několika literárními cenami, včetně Ceny Jana Skácela. Ilko Hutník je jedním z nejvýznamnějších současných českých básníků a jeho dílo je často považováno za inovativní a inspirovající.

Ilko Hutník (11. srpna 1918 Trostěnice - 2. dubna 1990 Třebíč) byl český voják a železničář. V druhé světové válce bojovala ve stejné jednotce jako on i jeho budoucí manželka Marie Hutníková.

Biografie

Ilko Hutník se narodil v roce 1918 v Trostěnici na Zakarpatské Ukrajině, jeho otec byl lesník, matka v domácnosti. Brzy po narození Ilka Hutníka mu zemřeli oba rodiče a tak on i jeho sourozenci měli složité dětství. +more Roku 1938 se vyučil v Mukačevě kovářem a následně nastoupil do československé armády, kdy byl přidělen do Košic, tam působil až do rozpuštění armády v březnu 1939. Po rozpuštění armády se nechtěl vrátit zpět na okupované Zakarpatí a tak odešel do Polska, kde byl spolu s dalšími 75 lidmi internován až do příchodu sovětských vojsk. Sověti jej převezli do internace do pracovního tábora ve Starobělsku a následně do pracovního tábora ve Vladivostoku.

Roku 1942 vstoupil do československé vojenské jednotky v Buzuluku a nastoupil na dělostřelecký a spojařský výcvik. Bojoval v +more_československý_armádní_sbor'>1. československém armádním sboru, mimo jiné i v Dukelském průsmyku, kde byl těžce zraněn. Byl umístěn do nemocnice v Baku a následně ve Tbilisi. I přes uznanou invaliditu požádal o zpětné zařazení do armády, byl převelen do Humenného, kde působil jako polní četník. Brzy se však vrátil zpět do 1. československého armádního sboru, kde působil opět jako spojař a 10. května 1945 projel s jednotkou vítězně i Třebíčí.

Po skončení druhé světové války obdržel Československý válečný kříž 1939, medaili Za pobědu nad Germanijej a další vyznamenání. Také nastoupil do osobní stráže generála Ludvíka Svobody (bojovali spolu ve stejné jednotce), ale roku 1946 pak byl propuštěn z armády. +more Nastoupil jako dozorce do věznici v Plzni-Borech a roku 1948 byl propuštěn vzhledem ke své invaliditě. V roce 1951 se přestěhoval do Třebíče, kde pracoval u dráhy jako dělník a později i průvodčí či vlakvedoucí. Zemřel v roce 1990.