Cesko.wiki Indoevropské jazyky
Author
Albert FloresIndoevropské jazyky jsou jednou z největších jazykových rodin na světě, která zahrnuje mnoho moderních a historických jazyků pocházejících z různých částí Evropy a Asie. Tato jazyková rodina se vyznačuje mnoha lingvistickými podobnostmi, které svědčí o společném původu těchto jazyků. Článek popisuje historii indoevropských jazyků, včetně jejich vývoje a rozšíření po celém světě. Zmiňuje také indoevropskou protomluvu, která byla pravděpodobně mluvena před 4 000 až 2 500 lety př. n. l. a která klade základy pro všechny indoevropské jazyky. Další část článku se zabývá jednotlivými větvemi indoevropských jazyků, které zahrnují germánské jazyky (např. angličtina, němčina), románské jazyky (např. španělština, francouzština) a slovanské jazyky (např. čeština, ruština). Každá větev má své specifické rysy a rozšíření po určitých regionech. Článek také zmíněny další jazyky, které patří do indoevropské jazykové rodiny, jako jsou indoíránské jazyky (např. hindština, perština) a baltské jazyky (např. litevština, lotyština). Celkově článek poskytuje přehled o indoevropských jazycích, jejich historii a rozšíření a jejich významu v současné době.
Indoevropská jazyková rodina (tento pojem zavedl poprvé roku 1813 Thomas Young) je skupina jazyků, které se společně vyvíjely v rozsáhlých oblastech Eurasie z předpokládaného indoevropského prajazyka. Indoevropské jazyky jsou nejrozšířenější jazykovou rodinou na Zemi.
Původ
Současné rozšíření indoevropských jazyků v Eurasii O původu a šíření indoevropského prajazyka existují dvě hlavní konkurenční teorie. +more Jedna teorie předpokládá původ indoevropských jazyků mezi nomádskými kmeny v oblasti dnešní Ukrajiny a jihozápadního Ruska před 6000 lety. Této teorii se podle předpokládaného způsobu šíření jazyka, říká teorie „meče a koně“, dalšími názvy také „stepní“ či kurganová, se kterou přišla Marija Gimbutasová. V poslední době vstupuje do popředí, zejména díky pokrokům v archeogenetice.
Druhá bývá nazývaná teorií „anatolských farmářů“, s kterou přišel Colin Renfrew roku 1987. Podle ní prapůvodní jazyk, z něhož vznikly všechny jazyky Indoevropanů, pochází z oblasti Anatolie u Kaspického moře v dnešním Turecku, v době před 8000 až 9500 lety. +more Tuto teorii podporují výsledky analýzy větvení jazykového stromu provedené R. D. Grayem (2003). Proti tomu se ale postavil pozdější výzkum. A to i genetický.
Další hypotézou je „arménská“, se kterou přišli roku 1985 Tamaz Valerianis dze Gamkrelidze a Vjačeslav Vsevolodovič Ivanov. Sklidila sice kritiku, ale v nedávné době DNA testy ukazují, že pre-protoindoevropský mohl vzniknout v jižním Kavkaze.
Rozšíření
Indoevropskými jazyky mluví víc než 3 miliardy lidí (drtivá většina Evropy, Asie od východního Turecka po Indii (kromě jižní části Indie, kde dominují drávidské jazyky), Amerika, Austrálie a Jihoafrická republika).
Studiem indoevropských jazyků se zabývá indoevropeistika, disciplína srovnávací jazykovědy.
Mezi dvaceti v současné době nejpoužívanějšími jazyky je 12 jazyků indoevropských: španělština, angličtina, hindština, portugalština, bengálština, ruština, němčina, maráthština, francouzština, italština, paňdžábština a urdština (dohromady mají více než 1,6 miliardy rodilých mluvčích).
V německé jazykové oblasti se občas používá termín indogermánské jazyky (podle krajních geografických oblastí rozšíření jazyků).
Soubor:IE3500BP. png|Rozšíření indoevropských jazyků v +more_tisíciletí_př. _n. _l. '>2. tisíciletí př. n. l. Soubor:IE2500BP. png|Rozšíření indoevropských jazyků v 1. tisíciletí př. n. l. Soubor:IE1500BP. png|Rozšíření indoevropských jazyků po zániku římské říše a během velkého stěhování národů.
Dělení
Strom indoevropské jazykové rodiny Indoevropská rodina se dělí na následující skupiny (řazeno podle doby, ze které se nám dochovaly nejstarší záznamy): * anatolské jazyky - nejstarší známá větev, záznamy z 18. +more stol př. n. l. , dnes vymřelá * indoíránské jazyky - nejstarší záznamy z poloviny 2. tisíciletí př. n. l. (sanskrt) * řečtina (tvoří samostatnou skupinu) - nejstarší záznamy ze 14. stol. př. n. l. (mykénská řečtina); z 8. stol. př. n. l. Homérovy texty * italické jazyky - nejstarší záznamy ze 7. stol př. n. l. (latina) ** románské jazyky - vznikly z latiny * keltské jazyky - nejstarší záznamy ze 6. stol př. n. l. (galština) * germánské jazyky - nejstarší záznamy z cca 2. stol. n. l. (nejstarší runové nápisy) * arménština - nejstarší záznamy z 5. stol. n. l. * tocharské jazyky - vymřelé, záznamy z asi 6. stol n. l. * slovanské jazyky - nejstarší záznamy z 9. století (staroslověnština) * baltské jazyky - nejstarší záznamy ze 14. stol. (dnes vymřelá baltská pruština), litevština a lotyština až ze 16. stol. * albánština - nejstarší záznamy z 15. stol.
Vymřelé jazyky
Vedle těchto potvrzených a vědci většinou uznávaných větví bývá mezi indoevropské jazyky řazeno několik vymřelých jazyků, z nichž se nám dochovaly jen zlomky (přesnější zařazení tudíž není možné): * illyrské jazyky (snad spřízněné s albánštinou) * venétština * liburnštinaČíny * messapština * frygijština * paionština * thráčtina * dáčtina * antická makedonština * ligurština
Příklady
Číslovky v moderní indoevropštině
| Moderní indoevropština | Česky |
|---|---|
| oinos, oinā, oinom | jeden |
| dwōu, dwāi, dwoi | dva |
| trejes, trja/trī, trísores | tři |
| qétwores | čtyři |
| penqe | pět |
| s(w)eks | šest |
| septḿ | sedm |
| oktṓu | osm |
| newn̥ | devět |
| dekm̥ | deset |
Odkazy
Reference
Související články
Indoevropeistika * Praindoevropština * Seznam jazyků a jazykových rodin * Satemové a kentumové jazyky * Euroasijské jazyky * Nostratický jazyk