Inessa Armandová

Inessa Fjodorovna Armandová (Ине́сса Фёдоровна Арма́нд), francouzsky Inès Elizabeth Armand rozená Elisabeth Pécheux d'Herbenville, pseudonym Jelena Blonina (8. května 1874 Paříž - 24. září 1920 Nalčik) byla rusko-francouzská komunistická revolucionářka a feministka, spolupracovnice a milenka Lenina.

Život

Mládí

Armandová byla dcera francouzského operního zpěváka Théodora Stéphana, vlastním jménem Théodore Pécheux d'Herbenville, a jeho manželky, herečky Nathalie Wildové. Armandová měla dvě sestry. +more Otec slavil velké úspěchy, ale brzy zemřel. Aby se rodině ulevilo, byla Inès předána do výchovy tetě, jež odešla jako učitelka hudby do Moskvy.

V Moskvě strávila Inès klidné dětství. V 17 letech úspěšně složila zkoušku pro domácí učitelky. +more O dva roky později, 3. října 1893, se vdala v kostele sv. Mikuláše v Puškinu za obchodníka a továrníka Alexandra Armanda. S ním měla čtyři děti.

V roce 1894 se jí narodil syn Alexander. V té době rodina žila na Armandově statku v Jeldiginu u Moskvy. +more Armandovi tam založili školu pro rolnické děti, v níž Inessa učila. V roce 1896 přišel na svět syn Fjodor. Armandová vstoupila do Spolku pro zlepšení osudu žen v Moskvě a stala se v roce 1900 jeho předsedkyní.

Inès a Alexander Armandovi měli další dvě děti, dcery Innu a Varvaru. Pak došlo k rodinné krizi, když se Inès zamilovala do o devět let mladšího švagra Volodi Armanda, bratra svého manžela. +more Manželé se rozešli smírně, ale nikdy se nenechali rozvést. Inès a Voloďa žili nějakou dobu v Neapoli. Jejich syn Andrej se narodil v roce 1903 v Baugy-sur-Clarens u Montreux ve Švýcarsku.

Armandová se pak s milencem a jejich synem usadila v Moskvě. Tam byla po krvavé neděli během policejní razie 6. +more února 1905 zatčena. Obžaloba byla 3. června 1905 zamítnuta, ale Armandová zůstala od té doby pod policejním dohledem.

S účinností od 18. října 1905 byly v Moskvě ženy připuštěny ke studiím. Již 19. října si Armandová podala přihlášku na práva a byla tam do roku 1907 hostující posluchačkou.

Exil a vztah s Leninem

Dne 9. dubna 1907 byla Armandová zatčena pro "podezření ze spiknutí proti celoruskému vojenskému svazku vojáků a námořníků". +more Po několika dnech byla propuštěna, ale opět zatčena již 7. července téhož roku. 30. září 1907 byla shledána vinnou a vyhoštěn na dva roky do vyhnanství do Mezeně v Archangelské gubernii.

Voloďa Armand s ní dobrovolně odešel do exilu. Usadili se v Mezeni. +more Inessa Armandová si vydělávala na živobytí výukou francouzštiny. Když Voloďa Armand po nějaké době onemocněl život ohrožující tuberkulózou, opustil Inessu Armandovou a odejel do nemocnice ve Švýcarsku.

Když 22. listopadu 1907 v různých Armandových továrnách propukly stávky a nepokoje, byl manžel Alexander Armand zatčen. +more Po krátce na to následujícím propuštění odešel se syny Alexandrem a Fjodorem do Francie.

Když bylo v Mezeni zrušeno vyhnanství několika polských revolucionářů, Inessa se k nim tajně připojila a uprchla 20. října 1908 z vyhnanství. +more Nejdříve žila pod falešným jménem v Moskvě. Jakmile orgány pojaly podezření, utekla Armandová do Petrohradu. Tam se v roce 1908 konal první celoruský ženský kongres.

Mezitím Voloďa Armand ve Švýcarsku již umíral. V lednu 1909 odcestovala Inessa nelegálně přes Finsko do nemocnice za ním. +more Po několika dnech jí Voloďa zemřel v náručí. Inessa Armand pak zůstala nějakou dobu v západní Evropě. 27. října 1909 se zapsala na Univerzitě v Bruselu na sociologii, ekonomii a právo, a již následujícího rok dokázala studium práva uzavřít.

Armandová se svými dětmi v Bruselu roku 1909 Od podzimu 1910 žila Armandová v Paříži, aby konala výzkum potřebný pro dosažení promoce na Sorbonně. +more Ale nikdy se nedostala přes drobné přípravné práce, protože od léta 1910 pracovala především pro komunistickou stranu.

Lenina pravděpodobně Armandová osobně poznala již v roce 1909 v Paříži. V Longjumeau, asi 15 km od Paříže, našel Lenin budovu, která se dala bez velkého úsilí přebudovat na školící centrum. +more Tato stranická škola pak byla v provozu od května do srpna 1911. Během této doby žili a pracovali Lenin, jeho žena Naděžda Krupská i jeho švagrová, Inessa Armandová, její syn Andrej a někteří studenti v Longjumeau.

Během této práce se Lenin naučil Armandovou oceňovat a milovat. Někdy se potkávali v kavárnách na porte d'Orléans, kam chodili i Leninovi příznivci. +more Mezi oběma se vyvinul milostný vztah, který přetrval několik let. Vztah je doložen mimo jiné četnými dopisy, obsahujícími kromě revolučních témat i intimní vyznání. Lenin Armandové obstaral pozvání na Mezinárodní socialistický Kongres v srpnu a září tohoto roku v Kodani. Tam se Armandová osobně seznámila s mnoha levicovými politiky, k nimž patřili Karl Kautsky, Victor Adler, Jean Jaurès, Clara Zetkinová, Rosa Luxemburgová a Julius Martov.

Od léta roku 1912 byla Armandová z Leninova pověření opět ilegálně v Petrohradu, kde měla předat jeho pokyny redakci Pravdy. Krátce předtím se Lenin s Krupskou a Armandovou přesunul do Krakova, aby byl blíže ruské hranici. +more Ale Armandová byla brzy odhalena a dne 14. září 1912 zatčena. Její manžel Alexander Armand, který se mezitím stal poslancem Dumy, ji dostal 20. března 1913 na kauci z vězení. Až do léta 1913 trávila čas s rodinou a odpočívala. Na konci srpna opět uprchla přes Finsko do Krakova k Leninovi. Ale Lenin už nechtěl pokračovat v "ménage à trois", manželství ve třech. Naděžda Krupská vážně onemocněla a Lenin ji odvezl do Bernu k dr. Theodoru Kocherovi, který právě obdržel Nobelovu cenu za lékařství.

Po krátkém pobytu v Paříži a v Lovranu poblíž Terstu, kde se zase shledala se svými dětmi, se Armandová na Leninovo naléhání v Bruselu účastnila Socialistické internacionály. Mezitím Lenin, který po zatčení v Krakově byl znovu na svobodě, žil se svou ženou v Bernu. +more Tam si přivolal Armandovou na pomoc ve stranické práci. Ona ho stále ještě milovala. V roce 1916 se Lenin přestěhoval do Curychu. Inès Armandová byl v té době v Baugy-sur-Clarens. Nevedlo se jí dobře a trpěla stavy vyčerpání. Lenin jí často psal a volal. Na počátku roku 1917 se ji snažil získat pro nový úkol, ale Armandová se nechtěla k ničemu zavázat.

Funkcionářka

V březnu 1917 došlo k povstání v Petrohradě. V Curychu Švýcar Fritz Platten připravil cestu Lenina a jeho doprovodu vlakem do Ruska. +more 9. dubna 1917 vlak vyjel v Curychu. Jeli v něm Lenin, Naděžda Krupská, Grigorij Zinověv a jeho manželka, Grigorij Sokolnikov, Alexander Abramovič, Karl Radek a Inès Armandová. Přes Sassnitz a Švédsko se dostali 16. dubna 1917 do Petrohradu. Pohřeb Inessy Armandové v Moskvě V následující době byla Armandová pověřována různými pracemi a úkolyve prospěch strany. Tak například v únoru 1919 byla spolu s Dmitrijem Manuilskim a delegací Sovětského červeného kříže v Dunkerque, aby připravila návrat internovaných sovětských vojáků. Armandová a Manuilski byli v důsledku kontaktů s Třetí internacionálou zatčeni, nicméně po obtížných jednáních opět propuštěni.

Roku 1920 byla Inès Armandová na vrcholu své politické kariéry. V bolševickém ústředním výboru vedla ženskou sekci. +more Ženy tvořily v té době asi polovinu členů strany. Také v propagandistickém aparátu měla důležité funkce. V roce 1920 byla po agitační cestě po Sovětském svazu vyčerpaná a Lenin ji i s jejím synem Andrejem poslal si odpočinout na Kavkaz. Když dorazili do Kislovodsku, propukla tam občanská válka. V chaotických podmínkách byli evakuováni a dorazili po náročné cestě do Nalčiku u Beslanu. Tam se Armandová nakazila cholerou.

Inès Armandová zemřela v Nalčiku 24. září 1920 ve věku 46 let. +more 11. října bylo její tělo na voze taženém dvěma bílými koni přepraveno z Moskevského Kazaňského nádraží do centra města. Lenin šel za pohřebním vozem. Na jeho popud napsala Naděžda Krupská nekrolog do Pravdy. 12. října 1920 byla Inès Armandová pochována do státního hrobu u Kremelské zdi v Moskvě. Místo jejího posledního odpočinku se nachází mezi hroby novináře Johna Reeda a dětského lékaře Ivana Rusakova.

Filmové adaptace

Životem Inès Armandové se zabývá film z roku 1980, Lenin v Paříži (Claude Jadeová jako Inessa Armandová) a v roce 1988 natočené dvoudílné televizní drama Vlak (s Dominique Sandovou v roli Inessy Armandové).

Odkazy

Reference

Literatura

Georges Bardawil: Ines Armand: biographie. Lattès, Paris, 1993, . +more * Inès et Vladimir. In: Le Temps. 4. Januar 2011. * Ralph Carter Elwood: Inessa Armand: Revolutionary and Feminist. Cambridge University Press, Cambridge /New York, NY, 2002, . * Pawel Podljaschuk: Inessa: ein dokumentarischer Bericht über das Leben der Inès Armand. Dietz, Berlín, 1987, . * Heinrich Riggenbach: * Matthias Schepp: [url=http://www. spiegel. de/spiegel/spiegelspecialgeschichte/d-54841261. html]Urlaub von der Revolution[/url] , in: Spiegel Spezial Geschichte, Nr. 4, 2007 (po celá desetiletí sovětská propaganda zamlčovala existenci Leninovy milenky).

Externí odkazy

Kategorie:Staří bolševici Kategorie:Ruští revolucionáři Kategorie:Revolucionářky Kategorie:Francouzští komunisté Kategorie:Francouzští marxisté Kategorie:Francouzští revolucionáři Kategorie:Francouzské feministky Kategorie:Francouzští politici Kategorie:Absolventi Université Libre de Bruxelles Kategorie:Vladimir Iljič Lenin Kategorie:Narození v roce 1874 Kategorie:Narození 8. +more května Kategorie:Narození v Paříži Kategorie:Lidé z Moskvy Kategorie:Úmrtí v roce 1920 Kategorie:Úmrtí 24. září Kategorie:Zemřelí na choleru Kategorie:Pohřbení u Kremelské zdi Kategorie:Ženy Kategorie:Úmrtí v Nalčiku.