Inkrementalismus
Author
Albert FloresInkrementalismus je politická teorie, která popisuje způsob rozhodování a formulování politiky. Tato teorie se zakládá na myšlence postupného a malého přistupu k politickým změnám. Často je spojována s pragmatickým přístupem k politickému rozhodování, který se zaměřuje na dosahování konkrétních cílů prostřednictvím malých kroků. Podle teorie inkrementalismu jsou politická rozhodnutí často přijímána na základě malých změn stávajících politických struktur a postupně dosahována požadovaných cílů. Tento postupný přístup je vnímán jako efektivní a realistický, protože umožňuje politikům přizpůsobit se aktuální situaci a brát v úvahu různé zájmy a názory. Pokud jde o praktickou realizaci inkrementalismu, politici a administrativní orgány často uplatňují strategii "krok za krokem", kdy jsou politické změny prováděny postupně a systematicky. Tento přístup umožňuje odzkoušet a zhodnotit účinky každého kroku a být připraven na možné negativní důsledky. Inkrementalismus je často kritizován za jeho pomalost a nedostatečné řešení strukturních problémů. Někteří kritici tvrdí, že tento přístup neumožňuje dostatečně reagovat na rychlé změny ve společnosti a řešit systémové problémy. Celkově je inkrementalismus politickou teorií, která klade důraz na postupný a pragmatický přístup k politickým změnám. Je často používán v praxi a slouží jako základ pro formulování a implementaci politik různých úrovní.
Inkrementalismus (z lat. incrementum - zvyšování) je metoda dosahování určitého cíle postupně a zvolna, po dílčích částech. Použit může být jak v projektech vyžadujících rozsáhlé plánování, tak v těch, které je nepotřebují a jasný je pouze cíl; stejně tak může být rozvržen časově nebo v případech, kdy není nutné znát termín celkového dokončení, toliko coby sled dílčích cílů, kdy každý začíná po skončení toho předchozího.
Inkementalismus může být vykládán též jako inkrementální (postupný) rozhodovací proces, směřující k danému cíli. Takto chápaný proces čelí většinou větší kritice ve prospěch jiných rozhodovacích a plánovacích strategií kvůli jeho nedostatečné koncepci a integritě.
Inkrementalismus tak tvoří protiklad jiných metod a strategií uskutečňování cílů (například strategie top-down & bottom-up, česky přibližně seshora dolů a zdola nahoru). Jeho přímé opositum, které aspiruje k dosáhnutí změny v jednom atomárním kroku, bývá (byť řídce) nazýváno revolucionismus.
Inkrementalismus může též fungovat jako strategie prosazení změny, která je jako celek veřejnosti nepřijatelná, ale tento odpor je prostřednictvím dílčích změn v určité fázi převážen. Tuto „plíživou“ formu inkrementalismu obhajoval americký politolog +more_Lindblom'>Charles E. Lindblom.
Příklady
Práce Publia Vergilia Maro na jeho básnich Aeneis a Georgica, které údajně psal rychlostí pouhých tří veršů za den. * Příkladem může být i proces, kterým se prostřednictvím editací uživatelů z Wikipedie stala největší on-line encyklopedie světa. +more * Logický inkrementalismus předpokládá, že daná celková změna je velmi citlivá. * Prosazování některých cílů je uskutečňováno prostřednictvím inkrementalismu po množstvích velmi malých změn, prováděných napříč dostatečně dlouhým obdobím.
Analogie s žábou
Princip inkrementalismu se spojuje s podobenstvím toho, „jak uvařit žábu“. Pokud je tato vhozena do horké vody, ihned vyskočí. +more Pokud bude ovšem vložena do studené vody a ta bude postupně přiváděna k varu, žába se uvaří. Ve skutečnosti je to nesmysl, neboť žába z té vody vyskočí, jakmile jí bude příliš horko.
Odkazy
Reference
Související články
Evolucionismus * Salámová metoda * Syndrom vařené žáby
Externí odkazy
http://www. oocities. +morecom/~profwork/pp/formulate/inc. html * https://web. archive. org/web/20100330054332/http://www. colorado. edu/conflict/peace/incremental_approach. htm * http://www. beyondintractability. org/essay/incrementalism/ * https://web. archive. org/web/20100217043438/http://www. auburn. edu/~johnspm/gloss/incrementalism.