Integrální kultura

Integrální kultura, někdy označovaná jako kultura transmoderní, je pojmenování pro rostoucí subkulturu, jejíž členové svými hodnotami a stylem života přesahují dichotomii modernismu a tradicionalismu. Zahrnuje takové jedince, kteří jsou si vědomi systémové povahy dnešních civilizačních problémů a usilovně vytváří nový přístup ke světu.

Historie a současné užití pojmu

Vizi integrální kultury jako první zformuloval rusko-americký sociolog Pitirim Sorokin ve své knize The Crisis of Our Age (Krize naší doby) z roku 1941 a nezávisle na sobě pojem integrální v polovině dvacátého století používali ještě další dva myslitelé, Šrí Aurobindo v knihách The Life Divine (Božský život) z roku 1942 a Practical Guide To Integral Yoga (Praktický průvodce integrální jógou) z roku 1959 a Jean Gebser v knize The Ever-Present Origin (Všudypřítomný počátek) z roku 1949.

V roce 2000 podal základní charakteristiku integrální kultury americký sociolog Paul H. Ray. +more Ray provedl během třinácti let výzkumy týkající se více než 100 000 obyvatel USA. Ve výzkumech pro společnost American LIVES, Inc se zabýval výzkumem životních stylů, zájmů, hodnot, očekávání a symbolů v americké společnosti. Tyto výzkumy, které zahrnovaly například zkoumání dopadů hodnot na spotřební chování Američanů a jejich vztah penězům, zdraví, politickým názorům, preferenci médií či míry altruismu, Raye přivedly k objevu společenské vrstvy, pro kterou našel název kulturně kreativní (ang. Cultural Creatives), vrstvy, jež má ztělesňovat nově vznikající integrální kulturu.

Dle definice Paula Raye integrální kultura vychází zčásti z esoterických spirituálních hnutí, která mají původ v renesanci a pokračují nepřerušovaně až dodnes v nově vzniklých náboženstvích i v transcendentálním hnutí první poloviny 19. století. +more Její kořeny lze najít rovněž u různých myslitelů 20. století, a od 60. let v hnutí New Age, v humanistické a transpersonální psychologii, v ekologickém hnutí a rovněž ve feministickém hnutí. Za podstatnou charakteristiku všech těchto hnutí lze považovat odmítání hlavních prvků moderního pojetí světa a hledání alternativních cest. Obecně je možné říci, že integrální kultura se zaměřuje na vše, co bylo modernismem roztříštěno, to jest na dosažení osobní celistvosti a autenticity, na začleňování se do komunity i na spojení s ostatními po celém světě, na spojení s přírodou, na propojování ekologie a ekonomie, i na syntézu různých názorů a tradic, včetně filosofií Východu a Západu.

Samotné členy integrální kultury, kulturně kreativní, Ray rozlišuje na dvě základní skupiny. Do první skupiny, jež představuje jádro kulturně kreativní subkultury (10,6 % populace, tj. +more v USA 20 milionů osob), patří lidé pocházejí většinou z vyšší střední společenské vrstvy, kteří uznávající hodnoty zaměřené na rozvoj osobnosti a spiritualitu, i ty „zelené“ a jako myslitelé a tvůrci představují předvoj. Příslušníci druhé skupiny (13 % populace, tj. v USA 24 milionů lidí) patří většinou do střední společenské vrstvy a vyznávají hodnoty zaměřené hlavně na životní prostředí a na sociální záležitosti, a to z více světského úhlu pohledu. O spiritualitu, psychologii a osobnostně zaměřené hodnoty se zajímají jen průměrně a dle Raye se zdá, že přijímají podněty od první skupiny.

Reference

Literatura

RAY, Paul H a Sherry Ruth ANDERSON. The cultural creatives: how 50 million people are changing the world. +more New York: Three rivers press, 2000. . * ZEMÁNEK, Jiří (ed. ), Lara MALLIEN (ed. ) a Johannes HEIMRATH (ed. ). Geomancie a integrální kultura: o novém vztahu k naší domovské planetě : antologie textů z časopisu Hagia Chora. Praha: DharmaGaia, 2008, 415 s. Nová éra. .

Externí odkazy

[url=http://www. tacz. +moreorg/integralni-kultura/paul-h-ray-vznik-integralni-kultury/]Paul H. Ray: Vznik integrální kultury[/url] * [url=https://www. youtube. com/watch. v=OcKcNvcAIjA]Film (R)evoluce kulturně kreativních[/url] (Anglicky s českými titulky).

Kategorie:Sociologie Kategorie:Ekologie Kategorie:Spiritualita Kategorie:New Age