Iontová trubice

Iontová trubice je jedním z prvních druhů urychlovačů částic. Pracovala na elektrostatickém principu.

Jednalo se o dlouhou (od desítek centimetrů až přes 10 m) trubici z dobrého izolantu, uvnitř níž byl vyčerpán vzduch. Každý konec trubice měl jiný elektrostatický potenciál, a nabité částice (ionty) získávaly rychlost pohybem v takto vzniklém elektrostatickém poli. +more Iontové trubice se vyráběly nejprve ze skla, s rostoucím napětím pak z porcelánu. Uvnitř i vně trubice byl povrch větších trubic vytvarován do tvaru žeber, aby se zabránilo povrchovým přeskokům náboje.

Velké iontové trubice se staly součástí některých fyzikálních laboratoří během 30. let 20. +more století. Napětí pro ně dodával Van de Graaffův generátor, nebo kaskádový generátor, které byly schopny vyvinout napětí v řádu milionů voltů. Energie iontů na konci trubice v elektronvoltech odpovídá napětí mezi konci trubice.

Tento typ jednoduchého urychlovače však začal být už na konci 30. let zatlačován do pozadí urychlovači, které pro dodání energie částicím nepotřebují pracovat s tak obrovskými napětími - například cyklotronem.

Iontová trubice, urychlující elektrony, je jednou ze základních částí klasické televizní obrazovky.

Kategorie:Urychlovače částic