Ipatěvský spis

Ipatěvský spis, Ipaťjevský kodex nebo též Ipatěvský letopis (bělorusky Іпацьеўскі летапіс, rusky Ипатьевская летопись, ukrajinsky Іпатіївський літопис, Іпатський літопис, Літопис руський за Іпатським списком) je jednou z nejstarších kronik Ruska. Je nejdůležitějším z dokumentárních pramenů o dějinách Ruska. Datuje se do 15. století.

Byl dobře známý ve Litevském velkoknížectví, využívali jej autoři Letopisu Litevského velkoknížectví a Bychaŭcovské kroniky. Známé jsou také další seznamy sbírky. +more Podle některých je toto jediná památka literatury, u které se zachovaly fragmenty ztracené Polocké kroniky.

Letopis dostal svůj název podle místa, kde se nacházel - Ipatěvský klášter nad Kostromou. Letopis našel ruský historik Nikolaj Michajlovič Karamzin.

Spis se se skládá ze tří částí: * Pověst dávných let (popisuje období do roku 1117) * Kyjevský letopis (popisuje období 1118-1199) * Haličsko-volyňský letopis (popisuje období v letech 1201-1292)

Reference

Kategorie:Staroruské letopisy