Irské povstání z roku 1641
Author
Albert FloresVůdce rebelů Felim O'Neill Irské povstání z roku 1641 (irsky Éirí Amach 1641) bylo povstání irských katolíků proti anglické protestantské nadvládě s požadavkem ukončení diskriminace katolicismu, větší irské samosprávy a restitucí pozemků zkonfiskovaných Angličany od 16. století. Povstalci chtěli rovněž zabránit možné invazi nebo převzetí moci protikatolickými anglickými podporovateli parlamentu (Roundheads, Parliamentarians) a skotskými kovenanty (Covenanters), kteří se v té době vzpírali králi Karlu I. Povstání začalo jako pokus o státní převrat katolickou šlechtou a vojenskými důstojníky, kteří se pokusili ovládnout anglickou administrativu v Irsku. Brzy však vypuklo rozsáhlé lidové povstání a etnický konflikt Irů s anglickými a skotskými protestantskými osadníky, což vedlo ke skotské vojenské intervenci. Rebelové nakonec založili Irskou katolickou konfederaci.
Povstání začalo 23. října. +more Plán na obsazení Dublinského hradu byl zmařen, ale rebelové rychle dobyli četná města a pevnosti v Ulsteru. Během několika dní ovládli většinu provincie. Vůdce rebelů Felim O'Neill vydal padělanou proklamaci, v níž tvrdil, že má královo požehnání, aby zajistil Irsko proti královým protivníkům. Povstání se rozšířilo na jih a brzy zachvátilo celý ostrov. V listopadu povstalci oblehli Droghedu a porazili anglické pomocné síly u Julianstownu. Následující měsíc se k povstání připojilo mnoho anglo-irských katolických lordů. V těchto prvních měsících - zvláště v Severním Irsku - někteří katoličtí rebelové vyhnali nebo zabili tisíce protestantských osadníků (zejména masakr v Portadownu) a osadníci reagovali stejnými čistkami. Zprávy o masakrech protestantů zanechaly trvalý otisk ve vědomí ulsterské protestantské komunity (dnes Severní Irsko).
Král Karel i anglický parlament se snažili povstání potlačit, ale parlament nesvěřil králi velení nad žádnou armádou, která k tomu byla zřízena. Návrh zákona, kterým si parlament uzmul pravomoc svolat a řídit ozbrojené síly, byl jedním z motivů následující anglické občanské války. +more Nakonec v dubnu 1642, po jednáních mezi anglickým a skotským parlamentem, poslali armádu do Irska Skotové (Covenanters). Rychle dobyla většinu východního Ulsteru, zatímco armáda místních protestantských osadníků kontrolovala severozápad Ulsteru. Vládní síly mezitím dobyly zpět velkou část Pale a držely oblast kolem Corku. Zbytek Irska byl pod kontrolou rebelů.
V květnu 1642 se irští katoličtí biskupové setkali v Kilkenny a prohlásili povstání za spravedlivou válku. Za účasti zástupců katolické šlechty se dohodli na vytvoření alternativní vlády známé jako Irská katolická konfederace. +more Povstání tak bylo první fází irských konfederačních válek a součástí širších válek tří království, které měly trvat dalších deset let.