Ius ubique docendi

Ius nebo Jus ubique docendi (latinsky právo kdekoliv učit) je pojem z oblasti středověkého práva spojený se vznikem zakládáním prvních evropských univerzit.

Historie

Termín se poprvé objevil v bule papeže Řehoře IX. +more z roku 1233. Tato listina byla původně určena pro papežskou univerzitu v Toulouse, stala se však vzorem pro další univerzity a do konce 13. století se předpis ius ubique docendi stal neodmyslitelnou součástí většiny univerzit.

Tituly udělené na univerzitách se schválením papeže (později též císaře) musely být respektovány v celém křesťanském světě. Teoreticky mohli profesoři, magistři a učenci z těchto škol vyučovat na kterékoliv fakultě v Evropě, ačkoli v praxi byla někdy vyžadována zkouška kandidáta (nostrifikace titulů).

Privilegium ius ubique docendi udílené papežem sehrálo významnou roli při vzniku současné celosvětové mezinárodní vědecké komunity.

Externí odkazy

Literatura

Kategorie:Latinská slova a fráze Kategorie:Právo ve středověku Kategorie:Středověká Evropa Kategorie:Středověká kultura Kategorie:Středověká věda