Ivan Grigorjevič Gončarenko

Ivan Grigorjevič Gončarenko, rusky: Гончаренко, Иван Григорьевич, ukrajinsky: Гончаренко Іван Григорович (1920 Sušilino, Bělopolský okres, Sumská oblast, 9. května 1945 Praha), byl sovětský důstojník, poručík ukrajinské národnosti, který bojoval ve Velké vlastenecké válce. Jako příslušník Rudé armády, tankové brigády generála Leljušenka padl při Pražském povstání v boji o Mánesův most. Park před Rudolfinem, kde byl první Gončarenkův hrob

Život

Absolvoval střední školu, oženil se s Aleksandrou Matvějevnou (která válku přežila) a v roce 1940 jako komsomolec dobrovolně nastoupil do armády. Vystudoval Blagoveščenskou vyšší důstojnickou školu pro tankisty a roku 1941 narukoval do války. +more Jako příslušník Rudé armády byl zařazen do tankové brigády na střední frontě, začínal jako mechanik.

Od roku 1944 byl Gončarenko velitelem tanku typu T-34/85, číslo I-24 u prvního tankového praporu 63. gardové tankové brigády „Čeljabinsk“ generála Leljušenka, 10. +more gardového dobrovolnického tankového sboru stráže Ural-Lvov, a přesunul se na Západní frontu. Jeho tank patřil do trojice tanků průzkumné čety Burakov-Gončarenko-Kotov, která během Pražské operace v noci z 8. na 9. květen 1945 pod velením poručíka L. E. Burakova vjela do Prahy jako první. Přestože Němci podepsali 8. května v Praze bezpodmínečnou kapitulaci, pokračovaly v centru boje s německou posádkou maršála Schörnera. Tři jmenované tanky se čtvrtým velitele Tonkonoga vyjely jako útočná formace od Pražského hradu Chotkovou silnicí s úkolem dobýt Mánesův most a zajistit přístup hlavních sil tankové brigády do centra města. Němci na Karlově a Mánesově mostě postavili bariéru ze čtyř samohybných děl. První k nim přijel tank Ivana Gončarenka, následovaný tanky Leonida Burakova, Pavla Kotova a Alexandra Tonkonoga. Gončarenkova posádka zničila jedno z děl a začala na Klárově najíždět na předpolí Mánesova mostu, ale Němci pomocí pancéřových pěstí tank s celou čtyřčlennou posádkou zneškodnili, Gončarenko a vojíni Mjagkov, Davydov a Postikov byli na místě mrtvi. Takto události popsal ve svých pamětech Leonid Burakov. Jejich pohřeb v parku před Rudolfinem je zachycen na autentické fotografii.

Gončarenkův tank

Gončarenkův hrob, vojenské pohřebiště Rudé armády, Olšanské hřbitovy v Praze +morejpg|170px|vlevo|náhled'>Pamětní deska ve skále na Klárově Gončarenkův zdemolovaný tank nemohl být přejmenován na tank č. 23, ani vztyčen jako pomník na Smíchově, protože byl troskou. Kromě toho šlo o tank střední velikosti, zatímco nový tank, který dal generál Leljušenko přivézt jako dar Čechům, patřil k největším. Ten pak byl roku 1991 přemalován na růžovo a později odstěhován do Vojenského technického muzea v Lešanech, kde je vystaven dosud.

Vyznamenání

Řád rudé hvězdy - udělen roku 1944 * Řád vlastenecké války I. stupně - udělen posmrtně

Hrob a památník

Nápisová pamětní deska I. G. Gončarenkovi byla zasazena do výklenku vytesaného v břidlicové skále na Klárově, nedaleko místa, kde Gončarenko zemřel.

Pohřben byl do hromadného hrobu na Starém Městě uprostřed parku na tehdejším Smetanově náměstí, které bylo na počest padlých sovětských vojáků roku 1952 přejmenováno na Náměstí Krasnoarmějců. Hrob byl až do roku 1989 vyznačen pamětní deskou a záhonem ve tvaru pěticípé hvězdy, osazovaným rudými růžemi, karafiáty nebo tulipány. +more 20. prosince roku 1989 bylo náměstí přejmenováno na Náměstí Jana Palacha a v roce 1998 v souvislosti s projektem podzemních garáží hrob zrušen a ostatky všech vojáků přeneseny na vojenské pohřebiště sovětských vojáků na Olšanských hřbitovech.

Odkazy

Reference

Související články

Tank č. 23

Externí odkazy

Kategorie:Sovětští velitelé druhé světové války Kategorie:Ukrajinští válečníci Kategorie:Padlí v boji Kategorie:Oběti druhé světové války Kategorie:Osobnosti na československých poštovních známkách Kategorie:Narození 1920 Kategorie:Úmrtí 9. +more května Kategorie:Úmrtí 1945 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Pohřbení na Olšanech Kategorie:Muži Kategorie:Narození v Sumské oblasti.