Ivan Lypa

Technology

12 hours ago

Author

Ivan Lvovyč Lypa (Kerč - 13. listopada 1923 Vynnyky) byl ukrajinská veřejná a politická osobnost, spisovatel, povoláním lékař, ukrajinský komisař Oděsy (1917), člen ústředního výboru Ukrajinské strany nezávislých socialistů, ministr (1919) a bojovník za nezávislost Ukrajiny.

Životopis

Narodil se v buržoazní rodině. Otec Lev Vasylovič Lypa byl vysloužilý voják ruské armády, matka Hanna Michajlivna Žytecka pocházela z kozáků z Poltavské oblasti, kteří podporovali Ivana Mazepu v jeho povstání.

Studoval na církevní farní škole v řeckém kostele "Церква Івана Предтечі" v Kerči. Nastoupil na "Олександрівської чоловічої гімназіїv" Kerči, kde v letech 1878-1887 studoval a odmaturoval. +more V roce 1888 vstoupil na lékařskou fakultu Charkovské univerzity.

V roce 1891 se stal zakladatelem tajného spolku „Братство тарасівців“, jehož cílem bylo šířit myšlenky Tarase Ševčenka a bojovat za národní osvobození ukrajinského lidu. V tomto případě spolupracoval také s Borisem Grinčenkem a Mykolou Michnovskym. +more R. 1893 byl Ivan Lypa zatčen za své populistické a proukrajinské aktivity a vyloučen z univerzity. Po 13 měsících vězení žil další tři roky pod dohledem policie v Kerči. V roce 1896 pokračoval ve studiu na lékařské fakultě Kazaňské univerzity, kde promoval v roce 1897.

Ivan Lypa provozoval lékařskou praxi od roku 1898 do roku 1918. V lednu 1904 se v Oděse oženil s "Марією Шепель-Шепеленко", vesnickou učitelkou. +more Zorganizoval nakladatelství „Одеська літературна спілка“, v roce 1905 vydal almanach „Багаття“ (spolu s manželkou), často publikovaný v ukrajinských časopisech „Діло“, „Народ“, „Правда“, „Буковина“, „ Зоря“, „Літературний Науковий Вісник“, „Українська Хата“ a další. Úzce spolupracoval s Oděskou "Просвітою" a Oděským "Літературним Товариством".

Od března do dubna 1918 byl jmenován ukrajinským komisařem Oděsy, založil ukrajinské nakladatelství "Народній Стяг". Poté, za dob ukrajinského státu, pracoval jako lékařský inspektor města Oděsy. +more Na začátku roku 1919 se přestěhoval do Kyjeva. Od roku 1919 patřil k Ukrajinské straně nezávislých socialistů a byl členem jeho ústředního výboru.

V období Ukrajinské lidové republiky byl vedoucím odboru "культури і віровизнання" ve vládě. Byl členem Celoukrajinské národní rady a Rady republiky. +more Jako "міністр культів" Ukrajinské lidové republiky "UHP" (26. 12. 1918-13. 2. 1919) se 25. ledna 1919 obrátil na duchovenstvo a zaměstnance duchovního oddělení s oběžníkem - zavázal je vést veškeré církevní záznamy, zejména matriční knihy, pouze v ukrajinštině. Mezi 13. únorem 1919 a 9. dubnem byl "Міністрom віровизнання".

Od srpna 1920 byl členem komise pro přípravu Ústavy UHP, nějakou dobu byl "міністром охорони здоров'я" ve vládě UHP v exilu (ve městě Tarnow, Polsko). V roce 1920 byl zakladatelem ukrajinské charitativní organizace "Блакитний Хрест".

Začátkem roku 1922 se přestěhoval do Lvova, 1. března 1922 dorazil do Vynnyky. +more Zde vedl život bez politiky: vykonával lékařskou praxi a psal. Žil jako soukromý lékař v domě "Марії Лозовської" v ulici "Лесі Українки". Ve Vynnykách otevřel léčebnu s nápisem: „Д-р мед. Іван Липа. Приймає". Byl pronásledován polskou policií, protože neměl povolení k výkonu praxe. Vydělával málo, a tak žil velmi skromně.

Jeho myšlenky byly vždy s blízkými lidmi, které osud rozdělil, s manželkou Marií (zůstala v Oděse) a synem Jurijem (studentem lékařské fakulty Poznaňské univerzity), se kterými udržoval neustálý kontakt prostřednictvím korespondence. Ve Vynnykách zároveň žil Ivan Ohienko, který neustále komunikoval s osamělým Ivanem Lypou. +more Ohienko zanechal zajímavé vzpomínky na Ivana Lipu, na jeho život a život ve Vynnykách (publikováno v časopise „Наша культура“ v roce 1937).

Ohienko ve svých pamětech citoval Ivana Lypu: „Naše státní hnutí zažehne všechny živé ukrajinské duše neuhasitelným ohněm a časem přinese patřičné ovoce. Zemřeme, ale svatý oheň, který jsme statečně zapálili, nikdy nezhasne. +more To je to, co nás přežije a vytvoří ty nejlepší legendy na Ukrajině. “. Ve Vynnykách napsal povídky „Кара“ a „Утома“, tkané, jak napsal jeho syn Jurij, „ніби блакитним цвітом“.

V listopadu 1923 se zdravotní stav Ivana Lipy prudce zhoršil (od května 1919 trpěl rakovinou žaludku). Zemřel 13. +more 11. a pohřben byl 15. 11. ve Vynnykách. Pravoslavný Ivan Lypa byl pohřben řeckokatolickým knězem ("Гірняк Григорій", svolil metropolita Andrey Sheptytskyi).

Dílo

Autor básní, esejů, povídek a sbírek "Тринадцять притч", "Оповіді про смерть, війну і любов" (1935) a dalších. Používal literární pseudonymy Petro Šelest a Ivan Stěpovyk.

Samostatná vydání

Сім братів / Іван Липа // Літературно-науковий вістник. - 1899. +more - Річник 2, т. 8. - С. 198-204. * «Страшний ворог». Книжка про горілку. Написала М. Загірня … / Іван Липа // Літературно-науковий вістник. - 1900. - Річник 3, т. 9. - С. 118-124. * Живі свідки / Іван Липа // Літературно-науковий вістник. - 1903. - Річник 6, т. 23. - С. 87-91. * Туман / Іван Липа // Літературно-науковий вістник. - 1904. - Річник 7, т. 27. - С. 50-59. * Так минали століття / Іван Липа // Літературно-науковий вістник. - 1905. - Річник 8, т. 39. - С. 6-9. * Казки. - Львів: Світ дитини, 1998. - 96 с. * Казки про волю. Т. 2. Чайка-Небога / Іван Липа. - Одеса: Нар. стяг, 1917. - 32 с. * Казки про волю. Т. 3: Юрасів сад / Іван Липа. - Одеса: Нар. стяг, 1917. - 32 с. * Казки про волю. Т. 4: Хапко і Давець; Т. 5: Дідова Правда / Іван Липа. - Одеса: Нар. стяг, 1917. - 31 с. , включ. обкл. * «Тарасовці»: (зі споминів) / Іван Липа // Письмо просвіти. - 1922. - Ч. 11-12. - С. 91-92. * Чорна Мара / Іван Липа: Київ, 1923. // Дніпро: календар-альманах. - 1923. - С. 23-24. * Михайло Білінський / Іван Липа: Київ, 1925. // Дніпро: календар-альманах. - 1925. - С. 135-137. * Мій ведмедик / Іван Липа: Київ, 1925. // Дніпро: календар-альманах. - 1925. - С. 38-44. * Як я пішов у революцію: (уривок із щоденника) / Ів. Липа: Київ, 1928. // Дніпро: календар-альманах. - 1928. - С. 95-99. * Тихе слово: Збірка казок. - Львів: Світ дитини, 1929. - 80 с. * Листи до М. Коцюбинського // Листи до Михайла Коцюбинського / Упорядк. та комент. В. Мазного. - Ніжин, 2002. - Т. ІІІ: Карманський-Мочульський. - С. 210-225.

V češtině

Moře rozdělilo - úvod František Sekanina; z časopisu Dilo přeložil Karel Handzel; in: 1000 nejkrásnějších novel. č. +more 52. Praha: J. R. Vilímek, 1913.