Jójakím
Author
Albert FloresJójakím (hebrejsky: , Jehojakim), v českých překladech Bible přepisováno též jako Jojakim či Joakim, byl z davidovské dynastie v pořadí sedmnáctý král samostatného Judského království.
Jeho jméno se vykládá jako „Hospodin zvedne“. Tímto jménem byl pojmenován egyptským panovníkem +more'>Nékem, jenž ho dosadil na judský trůn místo jeho mladšího bratra Jóachaze. Předtím byl znám pod jménem Eljakím (hebrejsky: , Eljakim, doslova „Bůh dává povstat“), přepisováno též jako Eliakim.
Dle názoru moderních historiků a archeologů král Jójakím vládl asi v letech 608 až 598 př. n. +more l. Podle kroniky Davida Ganse by však jeho kralování mělo spadat do let 3316-3327 od stvoření světa neboli do rozmezí let 446-434 před naším letopočtem, což odpovídá 11 letům vlády, jak je uvedeno v Tanachu.
Jójakím byl synem krále Jóšijáše a jeho ženy Zebúdy, jež byla dcerou Pedajáše z Rúmy. Na judský trůn usedl ve svých 25 letech, ale stejně jako jeho bratr ani on nijak nenavázal na vladařské úspěchy svého otce. +more Navíc se mu dostalo za to, že se dopouštěl „toho, co je zlé v Hospodinových očích“, ostré a otevřené kritiky od proroků, zejména Jeremjáše. V průběhu jeho vlády se judské království dostalo do područí babylónského krále Nebúkadnesara. V té době bylo z Jeruzaléma odvedeno do Babylónu množství rukojmí ze vznešených rodin, jako například Daniel a další. Když se po nějaké době Jójakím proti Nebúkadnesarovi vzbouřil, bylo judské království napadeno hordami Kaldejců, Aramejců, Moábců a Amónovců. Jójakím byl zajat a odvlečen do Babylónu; podle Josefa Flavia byl popraven. Místo něj na judský trůn usedl jeho syn Jójakín.