Jaderná elektrárna Karáčí

Jaderná elektrárna Karáčí je jedna ze dvou jaderných elektráren v Pákistánu. Nachází se na břehu Arabského moře u Paradise Pointu, poblíž města Karáčí. Celkový hrubý výkon elektrárny činí

Historie a technické informace

Počátky

4. června 1956 Rada pro atomovou energii Pákistánu se sídlem v Karáčí oznámila, že se rozhodla postavit výzkumný reaktor v západním Pákistánu a jadernou elektrárnu ve východním Pákistánu, dnešním Bangladéši. +more Od roku 1959 se počítalo s integrací jaderných elektráren do energetické sítě okresu Karáčí v provincii Sindh.

V roce 1963 bylo místo specifikováno ve vzdálenosti 24 kilometrů západně od města Karáčí.

Jaderná elektrárna byla společně navržena inženýry Pákistánské komise pro atomovou energii a kanadské General Electric, aby se odlišila od indických jaderných výzkumných reaktorů, jako jsou reaktory CIRUS a Dhruva, které využívají také technologii CANDU. Rozhodovacím faktorem, který byl vzat v úvahu při prodeji technologie CANDU Pákistánu Kanadou, bylo udržení rovnováhy vztahů mezi Indií a Pákistánem. +more V roce 1966 zahájila výstavbu společnost Montreal Engineering Co. , která výstavbu dokončila v roce 1971. Jaderná elektrárna dosáhla kritičnosti 1. srpna 1971 a hrubého nominálního výkonu 125 MW dosáhla 2. října 1972. vlevoDne 28. listopadu 1972 prezident Zulfikár Alí Bhutto slavnostně otevřel jadernou elektrárnu v Karáčí, když byla připojena k rozvodné síti společnosti K-Electric.

Zpočátku Kanada prostřednictvím svého dodavatele GE Canada dodávala těžkou vodu a přírodní uran, ale chtěla přestat financovat provoz jaderné elektrárny po roce 1974, kdy Indie detonovala jadernou bombu, jejíž štěpný materiál byl vyroben v reaktoru CIRUS, který Kanada dodala. V roce 1975 začala GE Canada účtovat Pákistánu $27/lb těžké vody, což bylo pro Pákistán v té době drahé.

Vzhledem k tomu, že Pákistán odmítl podepsat Smlouvu o nešíření jaderných zbraní, GE Canada zastavila prodej dovážených náhradních dílů, přírodního uranu, těžké vody a technické podpory pro jadernou elektrárnu, což vyvolalo obavy z výpadků proudu v Pákistánu v roce 1976. S odjezdem kanadských techniků ze země bylo město vystaveno otevřeným radioaktivním materiálům, přičemž se odhadovalo, že jaderná elektrárna bude muset být z finančních a materiálních důvodů odstavena. +more Navzdory kanadské skepsi dokázala Pákistánská komise pro atomovou energii pracovat na výrobě těžké vody za nižší cenu než při jejím nákupu z Kanady a díky ukončení poskytování náhradních dílů i soběstačnost na jejich výrobě.

Mnoho náhradních dílů a strojních součástí bylo navrženo a vyrobeno lokálně, což udržovalo jadernou elektrárnu v provozu - cenné zkušenosti byly také sdíleny s čínskými úředníky při navrhování bezpečnostních protokolů reaktoru a nakonec pomohly s výstavbou jaderné elektrárny Čašma v letech 1993 až 2000.

Po intenzivních jednáních a ve spolupráci s MAAE v květnu 1990 byla kanadská politika vůči jaderné elektrárně Karáčí revidována, což jí umožnilo poskytovat pomoc pro bezpečný provoz KANUPP.

V letech 2015 a 2016 projevila Čína velký zájem o rozšíření jaderné elektrárny a podepsala dohodu o dodávce dvou jaderných elektráren Hualong One se zahájením komerčního provozu plánovaným na rok 2021 a 2022. Reaktorové bloky budou mít projektovanou životnost 60 let a budou představovat přibližně 10 % celkové výrobní kapacity země. +more K 31. prosinci 2017 vyrobila jaderná elektrárna Karáčí 14,2 miliardy kWh elektřiny a fungovala bez jakékoli poruchy zásobována tisíci palivovými články vyrobenými v Pákistánu.

První blok

Prvním reaktorem v Karáčí byl jeden těžkovodní reaktor (PHWR) typu CANDU s celkovou hrubou kapacitou výroby energie 137 MW. Původně byl známý jako „KANUPP“, později v roce 2010 překlasifikován na K1, který používal vodou chlazený moderátor těžkou vodu a jako palivo mu sloužil přírodní uran. +more KANUPP byl známý jako jeden z nejstarších reaktorů, který používal k výrobě energie systém PHWR typu CANDU. Fungoval mezi léty 1971 až 2021, kdy byl vyřazen. Hualong One V letech 1970 až 1990 fungoval první blok s průměrným koeficientem ročního využití pouze 55,9 %. Kanadští technici navrhli životnost elektrárny na přibližně 30 let, takže v roce 2002 měl být již reaktor odstavený. Úřad pro jaderný dozor v Pákistánu, vlastník jaderné elektrárny, prodloužil její životnost provozu do roku 2012 (později až do roku 2021). Až do konce životnosti vyráběla elektrárna elektřinu s průměrným koeficientem ročního využití 55,7 %.

Dne 1. srpna 2021 byla kanadská jednotka K1 zastavena a vyřazena z provozu. K síti byl reaktor připojen téměř 50 let.

Druhý a třetí blok

V roce 2015 se o jadernou elektrárnu v Karáčí začali zajímat čínští dodavatelé, nakonec pákistánská administrativa a čínská vláda podepsaly dohodu o výstavbě dvou reaktorových bloků Hualong One za miliardu USD. Dohromady dva reaktory o hrubém výkonu 1100 MW.

Oba bloky jsou tlakovodní a pocházejí od společnosti China National Nuclear corporation. Dne 26. +more listopadu 2013 premiér Naváz Šaríf oznámil, že v Pákistánu budou postaveny dva nové bloky z Číny, dva Hualong One. Stavba KANUPP-2 začala 20. srpna 2015 a stavba KANUPP-3 byla zahájena 31. května 2016. První blok byl uveden do komerčního provozu 21. května 2021 a druhý následoval 18. dubna 2022.

Čtvrtý a pátý blok

Pákistánská komise pro jadernou energii prohlásila, že v Karáčí počítá s výstavbou dalších dvou bloků o výkonu 1400 MW.

Informace o reaktorech

Odkazy

Reference

Související články

Jaderná energetika v Pákistánu

Karáčí