Jakub II. Stuart

Původ

Jakub II. Stuart pocházel z rodu Stuartovců. +more Byl druhým synem Karla I. Stuarta a jeho ženy Henrietty Marie Bourbonské z rodu Bourbonů, jeho starším bratrem byl Karel II. Stuart. V mládí držel titul vévody z Yorku a věnoval se vojenské kariéře.

Po vypuknutí anglické občanské války a uvěznění Karla I. +more se uchýlila Henrietta Marie s dětmi do exilu v Paříži, na dvůr svého synovce, francouzského krále Ludvíka XIV. Během svého vyhnanství se stal Jakub důstojníkem francouzské armády a jeho pokračující vojenská kariéra byla velmi úspěšná. Proslavil se jako výborný válečník na moři i na souši. Významných válečných vítězství dosáhl v první a druhé nizozemské válce.

Jeho první manželkou se stala Anna Hydeová, dcera hraběte z Clarendonu, se kterou se seznámil v době, kdy žil spolu s bratrem Karlem v exilu v Nizozemí. +more Se svou první ženou měl dceru Marii a Annu. Roku 1660 se Jakubův bratr Karel II. vrátil po jedenácti letech života ve vyhnanství zpět do Anglie a usedl na otcem ztracený trůn. Jakub zastával v armádě svého bratra hodnost prvního lorda admirality. Svůj první velký vojenský úspěch v bratrových službách zažil roku 1664, když přeplul Atlantský oceán a Nizozemcům odebral New Amsterdam, který se po Jakubovi, tehdy ještě vévodovi z Yorku, dodnes jmenuje New York.

Konec úspěšné kariéry

Jakub měl od dětství velmi blízký vztah ke katolicismu (jeho matka byla katolička a své dětství a dospívání prožil v katolickém prostředí), který se mu v pozdějších letech stal osudným. Ještě v době vlády svého bratra +more_Stuart'>Karla II. Jakub veřejně přestoupil k tomuto náboženství a musel složit všechny své funkce. Obyvatele převážně protestantské Anglie tímto svým činem velmi popudil a jejich hněv ještě zesílil, když se Jakubovou druhou ženou stala katolická princezna Marie Beatrice d'Este (Marie Beatrice z Modeny). Jakub byl po tomto skandálu nucen opustit královský dvůr v Londýně a uchýlit se do Skotska. Karel II. se ujal výchovy dcer svého bratra, které tak dospěly v protestantském prostředí.

Obavy z katolického krále

Jelikož jeho bratr král Karel II. +more neměl manželské potomky, sílila ve společnosti obava, aby se katolicky smýšlející Jakub nestal někdy v budoucnu anglickým panovníkem. Na Karla II. byl dokonce vyvíjen politický tlak, aby uznal svého nemanželského syna Jamese Scotta, vévodu z Monmouthu za svého právoplatného dědice a bratra Jakuba z následnictví vyloučil. Karel II. však nic podobného neučinil. Po smrti Karla II. roku 1685 se tedy stal králem jeho bratr Jakub a přijal jméno Jakub II.

Katolický král Jakub II.

Jakubova politika směřující k posílení královské moci a ke zrušení restrikcí namířených proti katolíkům vyvolávala od samého počátku všeobecnou nevoli. Jakub II. +more se dopustil zásadní chyby, když se snažil za každou cenu obsadit co nejvíce úřadů v zemi svými stoupenci. Narušil tím dosavadní samostatnost univerzit, nezávislost soudů, svobodu v obsazování provinčních úřadů místními lidmi, organizaci armády a námořnictva i samostatnost anglikánské církve. Počet stoupenců katolického krále byl od samého počátku malý, jelikož katolíci tvořili v té době asi jen pouhá 4 % obyvatel země.

Zatvrdil se i parlament, který většinu králových plánů zamítl. Už v prvním roce Jakubovy vlády proti němu povstal synovec James Scott, vévoda z Monmouthu v čele tzv. +more Monmouthova povstání. Povstání však bylo potlačeno a vévoda Monmouth popraven. Roku 1688 se zdálo, že Jakubovi konečně začíná přát štěstí, jelikož se jemu a jeho manželce po patnácti letech manželství konečně narodil živý a zdravý syn (všechna předchozí Mariina těhotenství skončila potratem nebo porodem mrtvého dítěte nebo dítě nepřežilo nejútlejší věk). Narození syna ale s konečnou platností rozhodlo o osudu otce. Skupina majitelů velkých panství a vysokých hodnostářů se v té chvíli rozhodla zbavit zemi katolického krále i jeho potomka z druhého manželství. Obrátili se tedy na protestanta Viléma III. Oranžského s výzvou, aby se ujal trůnu Anglie, Skotska a Irska. Vilém III. Oranžský, zeť a synovec Jakuba II. (jeho matkou byla Jakubova sestra Marie Henrietta Stuartovna a manželkou nejstarší Jakubova dcera Marie II. Stuartovna), se vylodil se svou silnou armádou a během několika týdnů se většina obyvatel země postavila na jeho stranu.

Jakuba II. jako panovníka odmítli nejen jeho poddaní, ale také obě dcery - nejen +more_Stuartovna'>Marie, manželka Viléma III. Oranžského, ale dokonce i mladší Anna. Jakub II. uprchl se svou ženou a synem do Francie a podruhé ve svém životě se ocitl ve vyhnanství. U ostatních královských dvorů v Evropě byla zpráva o zbavení legálního monarchy trůnu přijata s odporem a Vilém III. Oranžský byl označen za uzurpátora. Dokonce i v samotné Anglii se ozvaly protestní hlasy. Sám arcibiskup canterburský, hlava protestantské anglikánské církve a donedávna Jakubův velký odpůrce a vězeň, nové vládce neuznal a odmítl svou účast na korunovaci Viléma III. Oranžského a Marie Stuartovny. Také Skotsko a Irsko tuto změnu na trůně neuznaly, ale posléze byl souhlas v těchto zemích prosazen silou. V těchto zemích i v Anglii však ještě dlouho působilo hnutí jakobitů, kteří podporovali a prosazovali právo Jakuba II. a jeho potomků na anglický trůn.

V exilu

Po příchodu do Francie byl Jakub II. srdečně přivítán a přijat svým bratrancem +more'>Ludvíkem XIV. jako právoplatný král Anglie, Skotska a Irska. Ludvík XIV. předal Jakubovi a jeho rodině do užívání zámek v Saint-Germain. Jakub si na přepychový a bezstarostný život v exilu velmi rychle zvykl a se svým osudem se smířil. Jeho manželka a Ludvík XIV. ale měli zcela jiné plány a společně donutili Jakuba k pokusu o vojenskou invazi do Anglie a znovuzískání trůnu. Jakub II. a jeho žena se před touto výpravou obrátili na některé katolické vládce s prosbou o pomoc, ale byli odmítnuti.

Výpad do Irska

V březnu 1689 se Jakubova armáda nalodila ve francouzském Brestu a zanedlouho přistála v Corcaigh, na území katolického Irska. Guvernér Irska, katolík lord Tyrconnel, se postavil do čela irské armády a uvítal Jakuba II. +more po jeho příjezdu do země. Jakub II. okamžitě svolal irský parlament a následně došlo k násilnému pronásledování Angličanů žijících v Irsku, což Jakuba a jeho přívržence příliš nenadchlo. Irové totiž pojali celou událost jako boj za svou nezávislost na Anglii, což ale Jakub II. původně vůbec nezamýšlel. Snahy Irů byly tajně podporovány i Ludvíkem XIV. , který se snažil o to, aby v Irsku vznikl stát, zcela závislý na Francii, v jehož čele by stál poddajný Jakub II. Nerozhodnost Jakubových a irských velitelů nakonec vedla k tomu, že se Angličané věrní Vilémovi III. Oranžskému vzpamatovali a porazili irské oddíly v bitvě u Newton Butleru. V téže době skončilo také povstání ve Skotsku a plán společného útoku na Anglii ze Skotska a Irska ztroskotal. V létě roku 1689 se celý Ulster přihlásil k Vilémovi a v srpnu dorazily posily z Anglie. Celou věc nakonec rozhodla 1. července 1690 bitva u Boyne, v níž byla spojená vojska Jakuba II. a Irů poražena. Tři týdny po bitvě, 20. července, byl Jakub II. zpět ve Francii.

Irské povstání za samostatnost trvalo ještě rok. Poté, co bylo tvrdě potlačeno, bylo Vilémem III. +more Oranžským veškeré katolické obyvatelstvo Irska zbaveno části práv - katolík se od této chvíle nemohl stát soudcem, poslancem, advokátem, policistou, nemohl vlastnit půdu, nemohl studovat na univerzitách a nesměl opustit zemi. Zpustošením Irska skončil první pokus hlavní rodové linie Stuartovců o návrat do Anglie.

Závěr života

V Anglii ale zatím pomalu narůstala nespokojenost s vládou Viléma III. Oranžského, která byla způsobena především tím, že se Vilém obklopoval věrnými Holanďany a opomíjel rady anglických politiků. +more Řada vlivných šlechticů navázala styk s Jakubem II. , žijícím nadále v exilu, a znovu ožily úvahy o návratu jeho rodu na trůn. Jedním z prvních, kdo navázal s Jakubem kontakt, byl významný vojevůdce John Churchill, vévoda z Marlborough. Jakub II. v exilu Ludvík XIV. zatím připravoval další válečnou výpravu proti Vilémovi III. Oranžskému. Tento plán ztroskotal námořní bitvou u La Hague v dubnu 1692, kdy byla zcela zničena francouzská flotila. Ludvík XIV. se o svého bratrance Jakuba II. rozhodl postarat tak, že mu nabídl alespoň uvolněný polský trůn, což Jakub rezolutně odmítl. Jakub nebyl všemi svými porážkami nijak zvlášť zarmoucen a už dávno se smířil s myšlenkou, že znovuzískání anglické, skotské a irské koruny čeká až na jeho syna. Většinu času trávil Jakub II. na modlitbách, na honech a v kruhu své milované rodiny. Přesto byl ještě roku 1696 učiněn poslední pokus o změnu situace. Tehdy měl být Vilém III. Oranžský, spolu s několika nejbližšími poradci, unesen cestou na lov. Plán byl ale prozrazen. V roce 1697 skončila válka Augšpurské ligy s Francií. V rámci mírové dohody byl Vilém III. Oranžský uznán Ludvíkem XIV. za anglického krále de facto, zatímco Jakub II. zůstal anglickým králem de iure. Toto rozhodnutí přijaly i jiné státy. Vilém III. Oranžský byl natolik spokojen s výsledkem mírových dohod, že svému tchánovi a strýci Jakubovi II. nabídl, že pokud ten rezignuje na nároky na trůn, jmenuje Vilém III. Oranžský svým nástupcem Jakubova syna Jakuba Františka Stuarta (jak Vilémovo manželství s Marií II. Stuartovnou, tak manželství Anny Stuartovny zůstalo bez přeživších potomků).

Pod vlivem své ženy Jakub II. tento vstřícný návrh odmítl. +more Vilém svou nabídku zopakoval ještě jednou, a to v roce 1700, ale byl opět rezolutně odmítnut. Tím se před hlavní mužskou rodovou linií Stuartovců uzavřela poslední cesta k legálnímu návratu na trůn, který po smrti Anny Stuartovny připadl Hannoverským. V březnu 1701 prodělal Jakub silnou mozkovou mrtvici během poslouchání mše v Saint-Germain-en-Laye. Na radu hlavního králova lékaře Fagona se odjel léčit do lázní Bourbon-l'Archambault. Jakub II. , anglický král de iure, zemřel 16. 9. 1701 ve vyhnanství v Saint Germain ve Francii. Ludvík XIV. umírajícímu Jakubovi II. slíbil, že se o jeho rodinu a děti postará jako vlastní otec, což dodržel. Tělo krále Jakuba II. bylo později převezeno do Říma a pohřbeno v papežské hrobce ve velechrámu sv. Petra.

Potomci Jakuba II.

Jakubův syn Jakub František Stuart Potomci z prvního manželství s Annou Hydeovou: * Karel (22. +more října 1660 - 5. května 1661) * Marie II. Stuartovna (30. dubna 1662 - 28. prosince 1694), královna Anglie, Skotska a Irska v letech 1689-1694, ⚭ 1677 Vilém III. Oranžský (14. listopadu 1650 - 8. března 1702), místodržitel Spojených provincií nizozemských * Jakub (12. července 1663 - 20. června 1667), vévoda z Cambridge, baron z Dauntsey * Anna Stuartovna (6. února 1665 - 1. srpna 1714), královna Anglie a Skotska, od r. 1707 královna Velké Británie, ⚭ 1683 Jiří Dánský (2. dubna 1653 - 28. října 1708) * Karel (4. července 1666 - 22. května 1667) * Edgar (14. září 1667 - 8. června 1669), vévoda z Cambridge * Jindřiška (*/† 1669) * Kateřina (*/† 1671) Potomci z druhého manželství s Marií Beatrici d'Este:.

* Kateřina Laura (10. ledna 1675 - 3. +more října 1676), zemřela na tremor * Isabel (28. srpna 1676 - 2. března 1681) * Karel (*/† 1677) * Alžběta (*/† 1678) * Charlotta Marie (*/† 1682) * Jakub František (10. června 1688 - 1. ledna 1766), princ z Walesu, jakobitský pretendent anglického a skotského trůnu, ⚭ 1719 Marie Klementina Sobieska (18. července 1702 - 18. ledna 1735) * Luisa Marie Teresa (28. června 1692 - 20. dubna 1712), zemřela na neštovice, svobodná a bezdětná.

Nemanželské děti ze vztahu s milenkou Arabellou Churchillovou: * Henrietta FitzJames (1667-1730) * James Fitzjames (21. srpna 1670 - 12. +more června 1734), 1. vévoda z Berwicku, *: ⚭ 1695 Honora Burke (1675-1698) *: ⚭ 1700 Anne Bulkeley (1673-1751) * Henry FitzJames (6. srpna 1673 - 16. prosince 1702), 1. vévoda z Albemarle, ⚭ 1700 Marie Gabrielle d'Audibert de Lussan (1675-1741) * Arabella FitzJames (1674-1704), jeptiška Nemanželské děti s Kateřinou Sedleyovou: * Kateřina Darnelyová (1681-1743) * Jakub Darnely (1684-1685).

Genealogie

Externí odkazy

http://www.thepeerage.com/p10136.htm#i101351 * http://www.nndb.com/people/553/000093274/

Kategorie:Angličtí králové Kategorie:Skotští králové Kategorie:Irští králové Kategorie:Stuartovci Kategorie:Guvernéři Společnosti Hudsonova zálivu Kategorie:Britští římští katolíci Kategorie:Pohřbení v bazilice sv. +more Petra 6. vytvoření 5. vytvoření Kategorie:Katoličtí panovníci Kategorie:Pretendenti anglického trůnu Kategorie:Skotští princové Kategorie:Angličtí princové Kategorie:Pretendenti skotského trůnu Kategorie:Jakobitští pretendenti Kategorie:Úmrtí v Saint-Germain-en-Laye Kategorie:Narození 14. října Kategorie:Úmrtí 16. září Kategorie:Narození 1633 Kategorie:Úmrtí 1701 Kategorie:Muži.