James MacMillan

Technology

12 hours ago

Author

James Loy MacMillan (* 16. července 1959) je skotský klasický skladatel a dirigent.

MacMillan se narodil v Kilwinningu v Severním Ayrshire, ale do roku 1977 žil ve východním Ayrshire ve městě Cumnock.

Studoval skladbu na Edinburské univerzitě u Rity McAllisterové a Kennetha Leightona a na Durhamské univerzitě u Johna Caskena, kde v roce 1987 získal vysokoškolský titul a poté +more'>doktorát. V letech 1986 až 1988 učil na Viktoriině univerzitě v Manchesteru. Po studiích se MacMillan vrátil do Skotska, hodně komponoval, stal se přidruženým skladatelem Skotského komorního orchestru a často pracoval na vzdělávacích projektech. Jako mladý muž byl krátce členem Ligy mladých komunistů (Young Communist League).

V roce 1990 uvedl na Proms premiéru skladby The Confession of Isobel Gowdie s orchestrem BBC Scottish Symphony Orchestra, čímž se stal šíře známým. Isobel Gowdieová byla jednou z mnoha žen popravených ve Skotsku 17. +more století za čarodějnictví. Podle skladatele „Dílo jménem skotského lidu usiluje o odpuštění a nabízí Isobel Gowdieové milosrdenství a lidskost, která jí byla v posledních dnech jejího života odepřena“.

Mezinárodní uznání tohoto díla vyvolalo další významné objednávky, k nimž patří koncert Veni, Veni, Emmanuel pro bicí, určený pro rovněž skotskou umělkyni Evelyn Glennieovou. Měl premiéru v roce 1992 a stal se MacMillanovou nejuváděnější prací. +more Mstislav Rostropovič ho požádal, aby složil také violoncellový koncert, který v roce 1997 premiéroval samotný Rostropovič.

K dalším úspěchům patří jeho druhá opera The Sacrifice, kterou objednala Velšská národní opera na podzim 2007 a která získala Cenu Královské filharmonie, a St John Passion, pašije společně objednané orchestry London Symphony Orchestra a Boston Symphony Orchestra a poprvé uvedené dirigentem Colinem Davisem v dubnu 2008. V prosinci 2008 MacMillan získal cenu British Composer Award za liturgickou hudbu, a to za skladbu Strathclyde Motets.

MacMillanova hudba je naplněna duchovním a politickým rozměrem. Jeho římskokatolická víra inspirovala mnoho z jeho duchovních děl; například Magnificat (1999) a několik mší. +more MacMillan a jeho manželka jsou dominikánští terciáři a skladatel spolupracoval s Michaelem Symmonsem Robertsem, katolickým básníkem, a také s Rowanem Williamsem, arcibiskupem z Canterbury. Jeho snad nejvíce politická práce je Cantos Sagrados (1990) na texty latinskoamerické poezie Ariela Dorfmana a Any Marie Mendozové, která kombinuje prvky teologie osvobození i konvenčnějších náboženských textů. MacMillan výslovně uvedl, že jeho cílem při psaní této práce bylo zdůraznit „hlubší solidaritu s chudými na tomto subkontinentu“ v kontextu politické represe.

Skotská tradiční hudba měla na MacMillana také hluboký vliv a je v jejích pracích často rozeznatelná. Když byl skotský parlament v roce 1999 po 292 letech znovuotevřen, +more'>královnu do shromáždění doprovázely fanfáry složené MacMillanem. Několik týdnů po slavnostním zahájení MacMillan v projevu nazvaném „Skotská ostuda“ rázně zaútočil na sektářství ve Skotsku, zejména na tamní protikatolicismus.

Jeho mše z roku 2000 byla objednána Westminsterskou katedrálou a obsahuje části, ke kterým se může shromáždění připojit zpěvem. Obdobně ani Mše sv. +more Anny a Gallowayská mše nevyžadují profesionální hudebníky, protože jsou napsány tak, aby je zvládlo shromáždění účastníků mše.

Jednou z MacMillanových nejdůležitějších zakázek (od biskupských konferencí Anglie a Walesu a Skotska) bylo napsat nové zhudebnění mše pro pěvecký sbor a shromáždění věřících, které bylo zpíváno na dvou ze tří mší, jež slavil papež Benedikt XVI. +more během apoštolské a státní návštěvy Velké Británie v roce 2010. Nejprve se MacMillanova hudba zpívala při mši v Bellahouston Parku v Glasgowě 16. září, a pak znovu při mši u příležitosti blahořečení Johna Henryho Newmana v Cofton Parku v Birminghamu 19. září. MacMillan byl také pověřen, aby zhudebnil text Tu es Petrus (Matouš 16,18) pro papežův vstup při mši ve Westminsterské katedrále dne 18. září.

MacMillan byl skladatel a dirigentem orchestru BBC Philharmonic v letech 2000 až 2009, poté nastoupil na pozici hlavního hostujícího dirigenta v Nizozemské rozhlasové komorní filharmonii. Jeho spolupráce s Michaelem Symmonsem Robertsem pokračovala jeho druhou operou, The Sacrifice (Oběť), založenou na starověkých velšských příbězích za sbírky Mabinogion, kterou premiérovala Velšská národní opera na podzim 2007. +more Sundogs, rozsáhlé dílo pro sbor a cappella, také využívající texty Symmonse Robertse, měla premiéru v srpnu 2006 a provedl je vokální soubor Contemporary Vocal Ensemble americké univerzity Indiana University.

MacMillan je čestným členem Blackfriars Hall na Oxfordské univerzitě. Je patronem St Mary's Music School v Edinburghu, Schola Cantorum na London Oratory School spolu se Simonem Callowem a princeznou z Kentu a byl jmenován spolu s Libby Purvesovou a Johnem Wilsonem patronem The British Art Music Series a Schola Cantorum Školy kardinála Vaughana.

V roce 2004 byl MacMillan vyznamenán Řádem britského impéria (CBE) a v roce 2015 pasován na rytíře (titul Sir).

V roce 2008 se MacMillan stal čestným patronem projektu Londýnského komorního orchestru LCO New: Explore, který zkoumá propojení mezi hudbou a jinými uměleckými formami a podporuje nové kreativní talenty v oblasti hudební skladby. Působí také jako čestný prezident Bearsdenského sboru.

MacMillan je ženatý a má dvě dcery a syna. Měl také vnučku Saru Marii, která trpěla syndromem Dandyho-Walkera. +more O jejím krátkém životě řekl: „Byli jsme požehnáni a proměněni díky tomu, že jsme poznali a milovali Saru a že i ona nás poznávala a milovala. “.