Jan Arnošt Nasavsko-Weilburský

Jan Arnošt Nasavsko-Weilburský (13. června 1664, Weilburg - 27. února 1719, Heidelberg) byl císařský vrchní polní maršál, v letech 1675 až 1688 hrabě a od roku 1688 do své smrti kníže nasavsko-weilburský.

Život

Jan Arnošt se narodil jako nejstarší syn hraběte Fridricha Nasavsko-Weilburského (1640-1675) a Kristýny Alžběty ze Sayn-Wittgensteinu (1646-1678). Po smrti rodičů byl jeho regentem hrabě Jan Nasavsko-Idsteinský a po jeho smrti hrabě Jan Ludvík Nasavsko-Ottweilerský.

V červenci 1679 začal Jan Arnošt studovat na univerzitě Tübingen. V letech 1681 až 1682 pobýval u dvora +more'>francouzského krále Ludvíka XIV. ve Versailles.

Jan Arnošt se stal jediným vládcem Nasavska-Weilburgu, když byl jeho mladší Fridrich v roce 1684 zabit při obléhání Budína. Jeho území na levém břehu Rýna byla obsazena Francií a vrátila se mu až po smlouvě z Rijswijku v roce 1697.

Jan Arnošt měl významnou vojenskou kariéru. V roce 1684 velel pluku dragounů ve službách hesensko-kasselského lankraběte. +more Na počátku devítileté války v roce 1688 bránil Koblenz. Později se účastnil obléhání Mohuče (1689), bitvy u Fleurus (1690) a bitvy u Landenu (1693).

V září 1696 vstoupil jako generál do služeb falckého kurfiřta, čímž rozzuřil svého bývalého chlebodárce Karla I. +more Hesensko-Kasselského. Po smlouvě z Rijswijku se Jan Arnošt stal guvernérem falckého města Düsseldorf.

V roce 1701 vypukla válka o španělské dědictví, Jan Arnošt postavil armádu a účastnil se úspěšného obléhání Laudau (1702) a následného pronásledování armády francouzského maršála Tallarda. Za tento úspěch byl jmenován císařským generalfeldmarschallem.

Když Evžen Savojský pochodoval v roce 1703 do Bavorska proti francouzskému maršálovi Villarsovi, zůstal Jan Arnošt na Rýně bránit Landau proti Tallardovi. To vedlo 15. +more listopadu 1703 k bitvě u Speyerbachu. Byla to strašná porážka. Jan Arnošt ztratil 8000 mužů včetně svého nejstaršího syna Fridricha Ludvíka. Poté Jan Arnošt již nikdy nebojoval ve velké bitvě a v roce 1706 opustil aktivní službu. Do roku 1716 byl großhofmeisterem falckého kurfiřtství, poté se vrátil do Weilburska, kde 27. února 1719 ve věku 54 let v Heidelbergu zemřel.

Stavební činnost

Na počátku 18. století zahájil Jan Arnošt přestavbu svého sídla na zámku Weilburg z renesančního paláce na barokní komplex a nechal jej rozšířit o oranžerie, stáje, kostel a terasové zahrady.

Manželství a potomci

Jan Arnošt se 3. dubna 1683 v osmnácti letech oženil s o dva roky starší Marií Polyxenou Leiningensko-Dagsbursko-Hartenburskou (7. února 1662 - 22. dubna 1725). Měli spolu devět dětí:

* Fridrich Ludvík Nasavsko-Weilburský (1683-1703) * Karel August Nasavsko-Weilburský (1685-1753) * Marie Polyxena Nasavsko-Weilburská (1686-1687) * Johana Luisa Nasavsko-Weilburská (1687-1688) * Karel Arnošt Nasavsko-Weilburský (1689-1709) * Jindřich Ludvík Nasavsko-Weilburský (1690-1691) * Magdaléna Henrietta Nasavsko-Weilburská (1691-1725) * Albertina Nasavsko-Weilburská (1693-1748) * dcera (1694)

Vývod z předků

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Nasavsko-weilburská dynastie Kategorie:Nasavská hrabata Kategorie:Němečtí maršálové Kategorie:Absolventi Univerzity Tübingen Kategorie:Osobnosti válek o španělské dědictví Kategorie:Narození 1675 Kategorie:Narození 13. +more června Kategorie:Úmrtí 1719 Kategorie:Úmrtí 27. února Kategorie:Úmrtí v Heidelbergu Kategorie:Muži.