Cesko.wiki Jan Dědina
Author
Albert Flores.jpg|thumb|200px){kind=link}
.jpg)
Život
Narodil se na statku č. 3 ve Strakách v početné rodině sedláka Jana Dědiny a jeho ženy Kateřiny. +more Vzdělával se v Pokračovací řemeslnické a obchodní škole v Mladé Boleslavi, kam ho přivedla množnost kreslit. Jeho výtvarným ambicím nedostačovala. Absolvoval studia malby v Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde byl žákem Františka Ženíška, a na Akademii výtvarných umění v malířském ateliéru Maxmiliána Pirnera a v sochařském ateliéru u Josefa Václava Myslbeka. Po ukončení studií musel roku 1893 narukovat do rakouské armády. Z Lince byl převelen do Tridentu, odkud v roce 1895 dezertoval přes Itálii do Francie.
1895-1909
Uprchl do Paříže ke svému bratrovi, rytci a sochaři Václavovi (jako naturalizovaný Francouz znám pod jménem Wenceslas Dédina). Zpočátku žil u bratra, posléze se osamostatnil, získával umělecké zakázky a rozvíjel důležité kontakty. +more Například díky Maroldovi získal zakázky na ilustrace v časopisech Le Monde Illustré a La Revue Illustrée. Usadil se v Paříži a roku 1898 se zde oženil s Francouzkou Jeanne Marií Anceaux (*1880). Snáze tak pronikal do francouzské společnosti. Kolem roku 1904 přemístil rodinu do Bretagne, jezdil ji navštěvovat a posílal jí peníze. Při pobytu na venkově kreslil své děti, manželku, bretaňské mořské pobřeží, zvířata a další každodenní náměty. S Jeanne Marií měli sedm dětí.
Stal se oblíbeným portrétistou akademického verismu období Belle époque (od konce 19. stol. +more do vypuknutí první světové války 1914) a secese. Účastnil se pařížských Salonů roku 1903 a 1910. Pracoval s Albertem Besnardem na výzdobě stropů výstavního pavilónu Malého paláce poblíž Champs-Élysées a v budově Comédie-Française, asistoval u tehdy již populárního Mihály Munkácse. Dále se věnoval kresbě a akvarelu. Osvojil si pařížský styl lehce malovaných nebo načrtnutých portrétů a figurálních studií, motivů různých žánrů od podobizen přes velkoměstský život až po exotiku. Mimo jiné ilustroval pařížský módní časopis Monde illustré a kreslil plakáty. Vděčil za tyto zakázky Luďku Maroldovi; stýkal se také s Alfonsem Muchou a přes ně se sochaři Augustem Rodinem a Emilem Antoinem Bourdellem, jemuž pomohl zorganizovat pražskou výstavu v roce 1909. Uhlazená malířská tvorba z období 1897-1910 je v posledních letech v aukcích velmi ceněna.
1909-1941
Do Čech se Dědina s rodinou vrátil po patnácti letech na základě amnestie v roce 1909. Krátce bydleli v Nymburku, brzy se usadili v Praze-Bubenči v novostavbě domu v Dobrovského ulici čp. +more 1078/VII. Nejstarší syn Abel a dcera Helène se brzy osamostatnili a tíhli k Francii, mladší děti Ludmila (* 1904), Jan (* 1906), Lubor (*1909) a Ivo Gabriel (*1922) vyrostli v Čechách. Dědina se stal členem Jednoty výtvarných umělců, zapojil se do národněobrozenecké tematiky akademické malby, ve které ustrnul a podobně jako Alfons Mucha již nesdílel nástup malířské moderny. Patřil k pilným ilustrátorům časopisů (Zlatá Praha, Světozor, Ženské listy aj. ) a ilustrátorům knih, často z nakladatelství Eduarda Weinfurtera.
1942-1955
Po razii gestapa v pražském bytě Dědinových a po smrti manželky Jeanne Anceaux v roce 1943 se malíř trvale usadil v Tatobitech v Českém ráji, kde měl dům s ateliérem a velkou zahradou; okolí se mu stalo inspirací pro mnohé jeho obrazy.
Pozůstalost
Pozůstalost tvoří osobní fond a je uložena v Archivu Národní galerie v Praze. Obsahuje mj. rukopis rodinných vzpomínek dcery Ludmily.
Galerie
File:Z atelieru malíře Jana Dědiny. jpg|Z ateliéru malíře Jana Dědiny File:Mistr Dědina v Lomnic nad Popelkou. +morejpg|Jan Dědina v Lomnici nad Popelkou Image:Malířova zahrada v Tatobitech 04. JPG|Památník „Malířova zahrada“ v Tatobitech Image:Malířova zahrada v Tatobitech 15. JPG|Malířova zahrada v Tatobitech, památník malíře Jana Dědiny.
Poznámky
Odkazy
Reference
Literatura
ČERNÝ, Jiří a kol. Kniha osobností a organizací města Nymburka: od založení města do roku 2011. +more Nymburk: Pro město Nymburk vydal Ivan Ulrych, 2011, s. 52. 417 s. ISBN 978-80-87275-49-8. * DĚDINA, Jan. Moji přátelé umělci: vzpomínky. Praha: Karel Voleský, 1940. 86 s. * DOLANSKÝ, Pavel. Neznámý Jan Dědina. Lidová demokracie. 2. 9. 1980, s. 5. * HORÁKOVÁ, M. : Malíř Českého ráje. Naše rodina, 1980, č. 35, s. 13. * HOROVÁ, Anděla, ed. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. [Díl. 1. ], A-M. Praha: Academia, 1995, s. 122-123. 546 s. ISBN 80-200-0536-6. * JINDRA, Martin, ed. a SLADKOWSKI, Marcel, ed. Biografický slovník Církve československé husitské. Praha: Církev československá husitská, 2020, s. 640. 639 s. ISBN 978-80-7000-167-7. * MIŠURCOVÁ, Anna. Jan Dědina a čeští umělci v Paříži. Brno, 2014. 42 s. , dokumentace, obr. příl. Bakalářská práce. Ved. práce doc. PhDr. Alena Pomajzlová, Ph. D. , oponent prof. PhDr. Ladislav Kesner, Ph. D. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Přístup také z: https://is. muni. cz/th/z259w/ * PÝCHA, Josef. Jan Dědina a jeho rodné Straky. Polabí. 1970, č. 3-4, s. 43. * ŘEHOUNEK, Jan. Připomeňme si jednoho z nejslavnějších rodáků. Polabské listy. 2000, roč. 3, č. 34, s. 4. * TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. I. , A-K. 3. , značně rozšíř. vyd. V Praze: Rudolf Ryšavý, 1947, s. 153. 605 s.
Externí odkazy
[url=http://katalog. ahmp. +morecz/pragapublica/permalink. xid=C4DB0AE9525311E69D5F40618600A675&scan=1#scan1]Pobytová přihláška pražského magistrátu[/url] * [url=http://www. artplus. cz/cs/autor/655-dedina-jan]Jan Dědina na Artplus. cz[/url] * [url=http://www. artplus. cz/cs/autor/655-dedina-jan]Jan Dědina v Galerii Marold[/url] * * * * *.
Kategorie:Čeští malíři 20. +more století Kategorie:Čeští ilustrátoři Kategorie:Žáci Maxmiliána Pirnera Kategorie:Osobnosti Církve československé husitské Kategorie:Narození v roce 1870 Kategorie:Narození 1. září Kategorie:Narození ve Strakách Kategorie:Úmrtí v roce 1955 Kategorie:Úmrtí 14. ledna Kategorie:Úmrtí v Tatobitech Kategorie:Pohřbení v Nymburce Kategorie:Muži Kategorie:Čeští malíři 19. století.