Jan Křtitel Illesházy
Author
Albert FloresJan Křtitel Illesházy byl uherský šlechtic a politik ze starobylé ináč staré maďarské šlechty, hrabě a uherský palatín. Narodil se v roce 1702, po studiích vstoupil do diplomatických služeb a působil na různých dvorech v Evropě. V roce 1736 se vrátil do Uher a začal zastávat významné úřady ve státní správě. Získal titul palatína, což byla nejvyšší hodnost v Uherském království. Byl také členem uherského sněmu. Během své kariéry se snažil dosáhnout lepších podmínek pro maďarskou šlechtu a odporoval dominantnímu postavení habsburské dynastie. Zemřel v roce 1769.
Jan Křtitel Illesyházy, také Jan Baptista Illesyházy či Jan Illesházy (maďarsky. Illésházy Baptista János; 1737, Bratislava - 10. května 1799, Dubnica nad Váhom) byl člen uherského šlechtického rodu Illesházyů (maďarsky Illyésházy nebo Illésházy) pocházejícího z Eliášovců (okres Dunajská Streda). V letech 1766 až 1799 zastával úřad župana trenčínské a liptovské župy.
Životopis
Otcem Jana Křtitele byl magnát hrabě Josef Illesházy (1700-1766) a jeho matkou rakouská hraběnka Terezie Petronella von Abensberg-Traun (1710-1790). Měl několik sourozenců, dospělosti se dožily pouze tři sestry (Marie Terezie, Julie a Marie Františka). +more Po smrti svého otce v roce 1766 se stal trenčínským a liptovským županem, byl také členem dvorské rady Sedmipanonského dvora, královským komořím a skutečným tajným radou.
Na svých statcích se snažil zavést moderní pracovní postupy a některé technologické inovace. V roce 1788 založil na svém panství Brumov v Bílých Karpatech sklárnu sv. +more Sidonie (pojmenovanou na počest jeho manželky).
Podporoval rozvoj slovenského písemnictví, nechal přeložit do slovenštiny modlitební knížku a porodnickou příručku lékaře I. Černaja. +more Podporoval také činnost Slovenského učeného tovaryšstva. Ondrej Mesároš, přední představitel bernolákovského hnutí, působil na Illessházyově faře v Dubnici nad Váhom. Sám byl literárně činný, ale jeho díla nebyla publikována.
Byl mecenášem umění, zejména architektury. V roce 1760 postavil v Dubnici kalvárii a přestavěl místní hrad, postavil také kostel v Borovcích. +more Zasloužil se také o rozvoj lázní v Trenčianských Teplicích.
Jeho manželkou byla od roku 1761 Sidónia Batáňová (Batthyány). Měli dva syny: staršího Stefana (1762-1838) a mladšího Antona (1775-1799) a dvě dcery: Josefínu (provdanou za hraběte Františka Jozefa von Windischgrätz) a Marii (provdanou za hraběte Feketeho).
Zemřel na zámku v Dubnici nad Váhom. Je pohřben ve farním kostele v Trenčíně vedle svých předků.