Jan Patočka

Matriční zápis o narození a křtu Jana Patočky (matrika N index N 1906-1914 Turnov, SOA Zámrsk) Jan Patočka (1. června 1907 Turnov - 13. března 1977 Praha) byl jeden z nejvýznamnějších českých filosofů 20. století. Zabýval se fenomenologií, filosofií dějin, filosofickým dílem J. A. Komenského, T. G. Masaryka a E. Husserla, českou literaturou, uměním a kulturou. Patočkovo dílo a jeho osobnost výrazně ovlivnily soudobé české myšlení, zejména v kruzích nezávislé inteligence a disentu 60. až 80. let. Byl jedním z prvních mluvčích Charty 77.

K jeho početným žákům patří mj. V. +more Bělohradský, V. Borecký, T. Halík, L. Hejdánek, P. Kouba, D. Kroupa, L. Menzel, J. Michálek, J. Němec, Z. Neubauer, R. Palouš, M. Petříček, Z. Pinc, Petr Rezek, J. Sokol a mnoho dalších.

Životopis

Narodil se jako třetí ze čtyř synů klasického filologa a středoškolského pedagoga Josefa Patočky a zpěvačky Františky, rozené Procházkové. Dva z jeho bratří se také stali vysokoškolskými profesory. +more Jeho otec choval velkou úctu k Masarykovi a Hostinskému, za jejichž žáka se považoval. Po maturitě na vinohradském reálném gymnáziu v Praze se roku 1925 zapsal ke studiu slovanské filologie, romanistiky a filosofie na Filozofické fakultě UK. V roce 1928 při studijním pobytu v Paříži se poprvé setkal s Edmundem Husserlem. V červnu roku 1931 promoval z filozofie disertační prací Pojem evidence a jeho význam pro noetiku u J. B. Kozáka a stal se jeho asistentem. Vedlejší rigorózní zkoušku složil z estetiky. Jako stipendista Humboldtovy nadace v roce 1933 studoval u Husserla a Martina Heideggera ve Freiburgu fenomenologii a navázal celoživotní přátelství s Husserlovým asistentem Eugenem Finkem.

Podílel se na založení Cercle philosophique de Prague, stal se jeho českým sekretářem a v roce 1936 se habilitoval prací Přirozený svět jako filosofický problém, která ovlivnila české filosofické prostředí na mnoho let. Od roku 1937 byl redaktorem časopisu Česká mysl, spoluorganizoval Husserlovy přednášky v Praze a po jeho smrti (1938) se přičinil o záchranu jeho pozůstalosti.

Po uzavření českých vysokých škol v roce 1939 učil na gymnáziu a vydal několik knížek jako přípravu pro budoucí studenty university; koncem války byl nasazen na stavbě. V roce 1945 se vrátil vyučovat na Filozofickou fakultu UK.

V roce 1946 byla založena Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity a pro výuku filozofie se jí v brněnském prostředí nepodařilo najít vhodného docenta. Ministerstvo školství proto pověřilo Patočku výukou na této fakultě. +more Patočka pověření přijal, důvodem byly jednak jeho mínění o kvalitě vědeckého prostřední na Masarykově univerzitě a dále pak možnost realizovat jmenovacího řízení. Patočka byl pověřený 3. října 1946 a zahájení výuky ohlásil na 1. listopadu 1946. Přednášky se konaly vždy v úterý a Patočka vyučoval předměty Úvod do filosofických nauk, Dějiny filosofie a Logiku. V pondělí pak vyučoval semináře. Do Brna dojížděl vlakem a přespával v hotelu, což ho velmi unavovalo. Na univerzitě se také rozběhlo Patočkovo jmenovací řízení a rektor univerzity Ladislav Seifert 22. prosince 1947 předložil Patočkovo jmenovací řízení k projednání pedagogické komisi univerzity. Po únoru 1948 se Patočkova pozice na fakultě zhoršila a 28. února 1948 děkan fakulty František Trávníček zrušil Patočkovo pověření přednáškami. Proti zrušení se Patočka úspěšně ohradil, nicméně již 5. června 1948 se vzdává funkce pověřeného profesora filosofie a vedoucího filosofického semináře. 23. června 1948 mu fakultní sbor vyslovil poděkování za práci a přání brzkého uzdravení a Patočka Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity opustil. V roce 1949 pak odmítl členství v KSČ a následně musel rezignovat i na pozici na Filozofické fakultě UK.

Od roku 1950 pracoval v Ústavu T. G. +more Masaryka, pak ve Výzkumném ústavu pedagogickém, kde připravoval první vydání Komenského Všenápravy. Od roku 1964 byl editorem ve Filosofickém ústavu AV, absolvoval přednáškové pobyty ve Francii, v Belgii a v Německu, roku 1968 se podruhé vrátil na UK, byl jmenován profesorem, ale roku 1972 byl penzionován. Roku 1971 získal čestný doktorát Technické univerzity v Cáchách, nedostal však povolení k vycestování. Roku 1973 odjel na mezinárodní filozofický kongres ve Varně, jeho vystoupení však bylo přerušeno a měl pak zákaz cestovat i publikovat. Jeho přednášky v bytových seminářích byly významnými událostmi jinak vcelku šedého kulturního života 70. let.

V roce 1976 organizoval petici za propuštění mladých hudebníků kapely Plastic People a stal se (spolu s Václavem Havlem a Jiřím Hájkem) jedním z prvních mluvčích Charty 77 (1. ledna 1977). +more Občanské angažmá v „Chartě 77“ mu jistě ukrátilo život a zároveň získalo určitou proslulost, zejména v zahraničí.

Svými posledními texty k Chartě 77 jí vtiskl výrazný občanský a mravní charakter (v duchu své vlastní filosofie). Již 5. +more ledna a šestkrát mezi 10. a 17. lednem byl dlouze vyslýchán StB. Další mnohahodinový výslech podstoupil 3. března po setkání s nizozemským ministrem zahraničí Maxem van der Stoelem, k němuž došlo 1. března. Po tomto posledním vyčerpávajícím výslechu byl v noci hospitalizován s podezřením na infarkt a v nemocnici posléze zemřel na mozkovou mrtvici, k níž u něho došlo v noci z 10. na 11. března. Jeho pohřeb se stal významnou událostí protikomunistického odporu, proto byl záměrně manipulován a rušen, aby přišlo co nejméně lidí a nebylo slyšet proslov. Nejdříve bylo měněno datum a hodina pohřbu a přímo při pohřbu létala nad hřbitovem policejní helikoptéra a na Markétě túrovali příslušníci Rudé hvězdy plochodrážní motocykly. Patočku pohřbíval pater (pozdější učitel na CMBF v Litoměřicích) František Jedlička, o němž později vyšlo překvapivě najevo, že byl ve skutečnosti spolupracovníkem Státní bezpečnosti. Nekrolog četl Ladislav Menzel, který v červenci následujícího roku předčasně zemřel. V letech 1977-1989 vyšlo v samizdatu 27 svazků „Archivního souboru“ Patočkova díla.

Ačkoli se předpokládalo, že neexistuje žádný videozáznam s profesorem Patočkou, francouzská televize INA věnovala v roce 2018 pražskému Archivu Jana Patočky záznamy rozhovorů s filosofem z doby, kdy byl mluvčím Charty 77. Jde pravděpodobně o jediné dochované záběry Patočky.

Ocenění

Pamětní deska na rodném domě v Turnově * Roku 1991 byl vyznamenán Řádem Tomáše Garrigua Masaryka +moresvg_|50px'>řTGM I. třídy in memoriam. * Po Janu Patočkovi byla pojmenována ulice v Praze 6 - Břevnově. * V jeho rodném městě Turnově je po něm pojmenováno Sídliště Jana Patočky. * Na rodném domě v Turnově (Sobotecká čp. 242) je umístěna pamětní deska. Patočkova ulice v Praze 6 - Břevnově * Akademie věd udílí Medaili Jana Patočky a spolu s Univerzitou Karlovou spravuje jeho archiv. * Patočkovi byl věnován politický esej Moc bezmocných Václava Havla. * Jeho setkání s Maxem van der Stoelem, které ho stálo život, připomíná v Praze pomník. *Ministr obrany ČR mu udělil Osvědčení účastníka 3. odboje.

Dílo

Hlavní část Patočkova rozsáhlého, i když často torzovitého díla je věnována fenomenologii, kde navázal na Husserlův objev přirozeného světa (Lebenswelt) naší bezprostřední, naivní zkušenosti (v protikladu k racionálnímu světu vědy), snažil se spojit odkaz Husserlův a Heideggerův a zkoumal pojem pohybu. Lidský život chápe Patočka jako trojí pohyb: pohyb zakotvení či přijetí, pohyb práce a boje, a konečně pohyb průlomu či pravdy. +more Rozvinul také Platónovu myšlenku péče o duši, která je podle něho vlastním jádrem evropské identity a jedinečnosti. Pokoušel se vytvořit novou filosofii dějin a Kacířské eseje o filosofii dějin (1975) se staly jeho nejznámějším a nejčastěji překládaným dílem. Řada dalších prací se týká filosofického významu J. A. Komenského a filosofie výchovy, ale také českých dějin, literatury, divadla a umění vůbec. Patočka byl také vynikající překladatel a do češtiny přeložil např. Hegelovu Fenomenologii ducha a Estetiku, díla Herderova, Schellingova nebo Mikuláše z Kusy, naopak z češtiny do němčiny převedl Boží Duhu J. Durycha.

Přirozený svět jako filosofický problém

Habilitační práce (1936), v níž Patočka navazuje na myšlenky pozdního Husserla. Snaží se odkrýt původní přirozenou zkušenost člověka se světem. +more Absence této přirozené zkušenosti vede k vnímání světa pouze pod zorným úhlem vědy, která však rezignovala na pochopení světa v jeho celku, místo toho jej tříští do mnoha nepřehledných dílčích oborů. Tento stav vnímání světa nakonec vede k rezignaci na otázku po smyslu lidské existence ve světě a k pasivní odevzdanosti osudu bez sebemenších známek odpovědnosti. Kniha je rozdělená do dvou částí. První část tvoří text z roku 1936 (Patočka ve své analýze přirozeného světa vychází zejména z Husserlovy transcendentální fenomenologie). Druhá část byla napsána o 33 let později jako obsáhlý dodatek ke druhému vydání této knihy (autor vychází v mnohých případech z Heideggera, přičemž kritizuje Husserlovu absolutní reflexi pro její mimosvětskost). Právě v této druhé části je objasněn problém tří existencionálních pohybů lidské existence (které jsou de facto rozpracováním filosofie M. Heideggera v jeho Bytí a čase): * Pohyb zakotvení * Pohyb práce a boje * Pohyb průlomu a pravdy - k dosažení celku světa (všude důraz na proces, jehož původcem je člověk jednající a rozvrhující ve světě a v dějinách).

Negativní platonismus

V tomto útlém spisku, který, ač byl napsán počátkem 50. let, vyšel (mimo samizdat) teprve v roce 1990, se Patočka snaží nabourat tradiční představu chápání metafyziky jako představu o strnulých, nečasových a věčně jsoucích entitách (idejích). +more Místo toho se snaží předložit jakousi "negativní metafyziku", která tvrdí, že ideje jsou veskrze transcendentní, neuchopitelné a především odpředmětňující, nemají v sobě kladný obsah, spíše jsou věčným "záporným plus", které překračuje každý daný obsah. Na základě těchto myšlenek kritizuje Patočka každý pozitivní nárok na pravdu jakožto uchopení toho ideji vlastního a následné ovládnutí světa, přisvojení si pravdy a vytvoření ideologie. Tvrdí totiž, že člověk je bytostí svobodnou, důstojnou, ovládající (ve smyslu vědy, ve smyslu chápání se předmětů, jejich popisování a ovládání), ale také pokornou a sloužící jakémusi vyššímu principu, který se nikdy neukáže ve své celkovosti. Ukazuje tak člověka jako bytost neustále hledající, bytost otázky a filosofie.

Kacířské eseje o filosofii dějin

Práce z roku 1975 pohlíží na filosofii dějin z hlediska tří pohybů lidské existence. Na úsvit dějin se dívá jako na prožívání mytické, samozřejmé skutečnosti, jež později ovládl logos, rozum, racionalita. +more Ta původně znamenala snahu pochopit člověka a svět, od 16. století však na pochopení a vnitřní formování člověka rezignuje a soustředí se na vnější svět, který se navíc snaží spíš ovládnout než pochopit. Tento vývoj vedl k jednostrannému rozvoji techniky a nakonec vyústil ve století válek a velkých otřesů. Člověk by měl proto sám sebe a svůj život nahlédnout jako bytí v celku, v celkové souvislosti jeho smyslu a jeho bytostné vztaženosti ke smrti. Jedině tak budeme moci bojovat proti pravdám, které se nám vnucují zvenčí, a jedině tak dosáhneme života ve spravedlivé polis a budeme umět žít „život v pravdě“.

Vydání Patočkových spisů

+more1|Náhrobek_Jana_Patočky_na_Břevnovský_hřbitov'>hřbitově v Břevnově Jen malá část Patočkova díla mohla vyjít za jeho života doma. Pětisvazkový výbor vyšel v 80. letech v Německu. Deset knih bylo přeloženo do francouzštiny, další do angličtiny, italštiny, španělštiny a řady dalších jazyků. Od roku 1996 vychází česky v nakladatelství ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ edice Sebrané spisy Jana Patočky (do roku 2014 vyšlo 16 svazků).

* Přirozený svět jako filosofický problém, Praha 1936, 1970, 1992 * Česká vzdělanost v Evropě, Praha 1940 * Symbol země u K. H. +more Máchy, Praha 1944 * Negativní platonismus, Praha 1952, 1990 * Aristoteles, jeho předchůdci a dědicové, Praha 1964 * Kacířské eseje o filosofii dějin, Praha 1975 (samizdat), 1990, 2007 * Co jsou Češi. , Praha 1982, 1989, 1992 * Sókratés, Praha 1991 * Tři studie o Masarykovi, Praha 1991 * Platón a Evropa (přednášky 1973), Praha 1992, 1996 * Evropa a doba poevropská, Praha 1992 * Tělo, společenství, jazyk, svět, Praha 1995 * Umění a čas I, II. Soubor statí, přednášek a poznámek k problémům umění, ed. D. Vojtěch, I. Chvatík, Praha 2004 * Úvod do fenomenologické filosofie, Praha 1993, 2003 * Věčnost a dějinnost, Praha 2007 * Komeniologické studie I, II, III, Praha 1997 (I), 1998 (II), 2003 (III) * Péče o duši I, II, III, Praha 1996 (I), 1999 (II), 2002 III) * Češi I, II, Praha 2006 (I), 2007 (II) * Fenomenologické spisy I, II, III, Praha 2008 (I), 2009 (II), 2014 (III/1) * Platónova péče o duši a spravedlivý stát, Praha 2012.

Literatura

Lubomír Slavíček (ed. ), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. +more 2, s. 1078-1079, Academia Praha 2016, * * * BLECHA, Ivan. Jan Patočka. Olomouc: Votobia, 1997 (vydáno 1998). 241 s. . * DUBSKÝ, Ivan. Filosof Jan Patočka. 2. opr. vyd. Praha: ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ, 1997. 64 s. . * * BEDNÁŘ, Miloslav (ed. ): Patočkovo myšlení a dnešní svět. Praha: Academia 2020.

Reference

Externí odkazy

[url=://www.youtube.com/watch?v=oRBhIYP8M50&t=778s

[[Kategorie:Čeští filozofové]url=http://sas. ujc. +morecas. cz/archiv. php. art=1590]Jan Patočka: Husserlův pojem názoru a prafenomén jazyka[/url] * [url=http://www. ajp. cuni. cz]Archiv Jana Patočky, životopis, bibliografie[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20061224175453/http://www. oikoymenh. cz/sebrane-spisy-jana-patocky/]Sebrané spisy[/url] * [url=http://www. husserlpage. com/hus_r2pa. html]Mezinárodní bibliografie[/url] * [url=http://www. totalita. cz/vysvetlivky/o_patockaj_01. php]Nekrolog k úmrtí prof. Jana Patočky od dr. Jiřího Hájka[/url] * [url=https://www. hejdanek. eu/Archive/Detail/951]Nekrolog k úmrtí prof. Jana Patočky od prof. Ladislava Hejdánka[/url] * [url=https://www. ceskatelevize. cz/porady/10095687448-historicky-magazin/207452801280009/]Jan Patočka[/url] - video z cyklu České televize Historický magazín * [url=https://web. archive. org/web/20170202000821/http://keraunos. cz/mytus-v-mysleni/]Jindřich Veselý: Mýtus v myšlení Jana Patočky v době druhé světové války[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20170201235819/http://keraunos. cz/svet-tajemstvi-bohoclovek/]Jindřich Veselý: Svět, tajemství, bohočlověk. : Člověk jako bytost transcendence u Karla Rahnera a Jana Patočky[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20170202000405/http://keraunos. cz/patockovo-pojeti-pece/]Jindřich Veselý: Patočkovo pojetí péče o duši a jeho kritika[/url] * [url=http://www. rozhlas. cz/archiv/osobnosti/_zprava/patocka-jan--1733019]Jan Patočka - Hlasy slavných - o problémech vědy[/url] * [url=https://existence-transcendence. cz/3-jan-patocka]Jan Patočka na stránkách existence-transcendence (česky)[/url] *Hudební kompozice skladatele Martina Hyblera: IN MEMORIAM JAN PATOČKA, op. 40, filosofická sekvence pro sólové housle-violu a dav smyčců. Skladba je napsána pro smyčcový orchestr (dvacet hráčů - 6, 5, 4, 3, 2, symbolizujících dav) a jediného sólistu na housle a violu (symbolizující Jana Patočku). Skladba vznikla na objednávku města Turnova ke čtyřicátému výročí úmrtí (2017) Jana Patočky. Odkaz na světovou premiéru v Turnově zde: [/url]] Kategorie:Filozofové 20. století Kategorie:Fenomenologové Kategorie:Vyučující na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Kategorie:Signatáři Charty 77 Kategorie:Mluvčí Charty 77 Kategorie:Nositelé Řádu Tomáše Garrigua Masaryka Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Kategorie:Oběti komunistického režimu v Československu Kategorie:Osobnosti na českých pamětních medailích Kategorie:Vyučující na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity Kategorie:Osobnosti československého protikomunistického odboje Kategorie:Narození 1907 Kategorie:Narození 1. června Kategorie:Narození v Turnově Kategorie:Úmrtí 1977 Kategorie:Úmrtí 13. března Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Zemřelí na následky výslechu Kategorie:Zemřelí na cévní mozkovou příhodu Kategorie:Pohřbení na Břevnovském hřbitově Kategorie:Muži.