Jarmila Taussigová-Potůčková

Technology

12 hours ago

Author

Jarmila Taussigová-Potůčková, též Jarmila Potůčková či Jarmila Taussigová, rozená Janovská (11. června 1914 Olomouc - 29. dubna 2011), byla česká a československá politička Komunistické strany Československa a poúnorová poslankyně Národního shromáždění ČSR. V 50. letech odsouzena v rámci politických procesů a vězněna, právně rehabilitována až po pádu Antonína Novotného v lednu 1968.

Biografie

Narodila se roku 1914 v Olomouci. V roce 1928 se rodina přestěhovala do Brna. +more Zde vystudovala České vysoké učení technické a byla promována stavební inženýrkou.

V roce 1931 navštívila přednášku architekta Jiřího Krohy o Sovětském svazu. Kroha ho vylíčil ve velmi pozitivním světle, a Janovská si Sovětský svaz začala idealizovat a považovat ho za zemi svobody. +more Následujícího roku se stala členkou Komunistické strany Československa (KSČ).

Provdala se za Františka Taussiga, redaktora komunistických novin Rovnost. Po rozbití Československa se oba zapojili do komunistického protifašistického odboje. +more Za tuto činnost byl Taussig 20. února 1941 zatčen a po nelidském mučení, kterému dokázal vzdorovat a nikoho z jemu známých odbojářů neprozradil, byl 29. září téhož roku v pražských Ruzyňských kasárnách popraven. Taussigová v odbojové činnosti pokračovala. Gestapo 12. června 1941 zatklo i ji. Zbytek války strávila jako vězeňkyně v koncentračním táboře Ravensbrück.

Po volbách roku 1948 byla zvolena do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Zlín. Mandát nabyla až dodatečně v červenci 1951 jako náhradnice poté, co rezignoval poslanec Ivan Holý. +more V parlamentu zasedala jen do listopadu 1951, kdy byla po svém zatčení donucena na poslanecký mandát rezignovat a místo ní nastoupil Jan Krátký.

Zastávala i stranické funkce. V roce 1947 byla členkou sekretariátu ÚV KSČ. +more V období listopad 1948 - listopadu 1951 byla rovněž členkou Komise stranické kontroly. VIII. sjezd KSČ ji v březnu 1946 zvolil za členku Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Ve funkci ji potvrdil IX. sjezd KSČ. Její kariéra skončila náhle v roce 1951. Zatčena byla 24. listopadu 1951. 6. prosince 1951 byla vyloučena z KSČ. Oficiální zdůvodnění znělo: „V souvislosti s odhalením Rudolfa Slánského jako vedoucího činitele spiknutí ve straně bylo zjištěno, že Jarmila Taussigová zneužila své funkce k protistranické činnosti a sloužila Rudolfu Slánskému v jeho zločinecké činnosti. “ Jako jedna z mála tehdejších komunistických funkcionářů odolala krutým vyšetřovacím metodám a k žádnému ze zločinů včetně velezrady, kvůli nimž byla zadržena a vyšetřována, se nepřiznala. Přesto byla v nezákonném procesu odsouzena za velezradu na 25 let odnětí svobody, propadnutí majetku a ke ztrátě občanských práv na 10 let. Šlo o proces s "s vnitrostranickou odnoží Slánského spikleneckého centra", navazující na proces s Rudolfem Slánským, který byl též označován jako proces s krajskými tajemníky. Konal se 26. až 28. ledna 1954 před Nejvyšším soudem v Praze. Nejznámější odsouzenou v tomto nezákonném procesu byla Marie Švermová. Jarmila Taussigová-Potůčková napsala před svým odsouzením dvě a po něm dalších osm písemných svědectví adresovaných vedoucím komunistickým hodnostářům o nezákonných metodách vyšetřování, ale bez jakékoliv odezvy. V roce 1960 byla amnestována, nicméně i po jejím propuštění ji nejvyšší straničtí funkcionáři v čele s prezidentem a prvním tajemníkem ÚV KSČ Antonínem Novotným opakovaně veřejně obviňovali z podílu na přípravě politických procesů 50. let. Úplné právní rehabilitace se proto dočkala až po pádu Antonína Novotného v lednu 1968. Po svých zkušenostech z komunistických věznic o svou stranickou rehabilitaci - na rozdíl od většiny podobně postižených komunistických funkcionářů - nikdy nepožádala.

Do svých literárních děl vydávaných nejprve v samizdatu a po listopadu 1989 i knižně promítala své zkušenosti z nacistického a komunistického věznění. Věnovala se i historii rodiny Taussigů z Hlinska v Čechách, z níž pocházel i její první manžel František Taussig.

Knižně vydala i sbírku pohádek pro děti, kterou psala v 50. letech ve vězení pro syna Martina (Král Bumbác a Návětřáčtí).