Jaromír Gogela

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Jaromír Gogela je český historik a archivář. Narodil se 19. září 1945 v Moravské Třebové. Vystudoval historii a archivnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po dokončení studií pracoval jako archivář v Archivu hlavního města Prahy. Poté přešel do Státního ústředního archivu, kde pracoval jako odborný pracovník. V roce 2004 se stal vedoucím oddělení Státního ústředního archivu. Jaromír Gogela se specializuje především na problematiku archivního vědomí a archivnictví. Zabývá se také výzkumem a studiem historických pramenů. Je autorem několika odborných publikací v oboru archivnictví. Ve své práci se zaměřuje také na vývoj archivní teorie a praxe v České republice. Podílí se na tvorbě různých metodologických materiálů pro archivní praxi a spolupracuje s dalšími archiváři a historiky na výzkumu a digitalizaci historických dokumentů. Jaromír Gogela je členem různých odborných společností a organizací v oboru archivnictví. V roce 2010 mu byla udělena Medaile Ministerstva kultury ČR za významný přínos v oblasti archivnictví. Jaromír Gogela je uznávaným odborníkem v oboru archivnictví a jeho práce má významný dopad na vývoj archivní teorie a praxe v České republice.

Jaromír Antonín Gogela (15. února 1908 Holešov - 28. září 1995 Holešov) byl moravský pedagog, badatel a básník a synovec botanika Františka Gogely.

Životopis

Rodina

Narodil se do měšťanské rodiny v Holešově. Jeho otec byl Metoděj Gogela, syn bývalého mlynáře a hostinského Františka Gogely a jeho choti Veroniky, roz. +more Vaňharové. Byl bratrem římskokatolického kněze a floristy Františka Gogely.

Studie a činnost

Roku 1927 složil maturitní zkoušky na Reálném gymnáziu v Holešově a posléze v letech 1928 a 1933 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě latinskou a francouzskou filologii. Roku 1937 získal vysvědčení o ustavující zkoušce profesorské a stal se učitelem. +more Z počátku působil několik měsíců na Reálném gymnáziu v Chrudimi a tři roky v Příboře. Ve svých třiceti letech se vrátil natrvalo do rodného Holešova, kde se 19. července 1941 oženil s Helenou Benýškovou, dcerou Františka Benýška a Marie Bláhové, a založil rodinu. Na holešovském gymnáziu pak působil až do svého důchodu.

Ovládal němčinu, italštinu, hebrejštinu, španělštinu a ruštinu. Byl členem vlastivědného kroužku v Holešově.

Aktivně přednášel o historii Holešova, mezi jeho nejznámější patří Dějiny Židů na Moravě a v Holešově, Společenský a kulturní život holešovské židovské obce v minulosti, Hudba na holešovském zámku v letech 1733-1734, Prehistorické hradisko na Lysině. Několikrát byly jeho přednášky přírodovědecké: Ochrana přírody, Přírodní rezervace na Holešovsku, Významné stromy na Holešovsku. +more Byl autorem publikace Nástropní malby ve státním zámku v Holešově. Roku 1997 byly vydány jeho básně.

Roku 1996 mu bylo in memoriam uděleno čestné občanství města Holešova. Zemřel 28. září 1995.