Jaroslav Boudný

Technology

12 hours ago

Author

Jaroslav Boudný, publikující též pod pseudonymem Jaboud (29. října 1940 Praha - březen 2018) byl český publicista.

Život

Pocházel z úřednické, respektive buržoazní rodiny. Z politických důvodů byl místo běžné základní vojenské služby přidělen k technickému vojenskému praporu. +more V mládí se aktivně věnoval sportu. Od roku 1956-1960 závodně boxoval za Tatra Smíchov, později za Pragovku; mimo to závodně vzpíral za Slavoj Vyšehrad. Následně vystřídal různá dělnická zaměstnání.

V letech 1975-1989 byl pod dozorem Státní bezpečnosti, která sledovala jeho aktivity v rámci ilegální náboženské činnosti a výroby samizdatové literatury. V evidenci agentů a spolupracovníků StB není evidován.

V devadesátých letech 20. století byl jednatelem soukromé společnosti. +more Skrze tyto aktivity se následně dostal k neziskové terapeutické práci s dětmi z Fakultní nemocnice v Motole. Na přelomu tisíciletí zajišťoval mediální poradenství pro sochaře Jiřího Vydru.

Po odchodu do důchodu krátce pracoval jako asistent ředitele strojírenské firmy.

Publikační aktivity

Některé své vzpomínky a úvahy publikoval v internetových periodikách Neviditelný Pes, Britské listy aj. Jako pamětník vystupoval v několika dokumentárních pořadech. +more V televizním cyklu Fenomén Underground (díl Předci a paralely), který v roce 2014 natočila Česká televize, vzpomínal na život pražské mládeže v padesátých letech. V Magazínu Víkend na TV NOVA uváděl v roce 2015 na pravou míru nesmyslně idealizovanou legendu tzv. Vyšehradských jezdců.

Své vzpomínky na mládí ve skautingu a následně mezi pražskou buržoazní mládeží 50. a 60. +more let 20. století - mezi tzv. pásky - sugestivním a čtivým způsobem shrnul ve své vzpomínkové knize Trafouš, páskové, Vyšehradští jezdci a jiné vzpomínky (2011). V druhé knize Jak mě sledovala Státní bezpečnost a jiné vzpomínky (2022) letmo zmiňuje svou sportovní kariéru, vzpomíná na základní vojenskou službu u technických praporů a drobné každoodenosti pražského dělníka v 60. a 70. letech 20. století. Knihu uzavírá soubor vzpomínek na působnost v ilegální náboženské komunitě, která byla komunistickou bezpečnostní systematicky šikanována za sebemenší rozhovory o Bibli.