Jaroslav Kabeš

Jaroslav Kabeš (19. února 1900 Předhradí u Litoměřic – 7. října 1950 Podolí u Doks) byl český malíř, grafik, ilustrátor a pedagog, představitel meziválečné české avantgardy, člen Skupiny výtvarných umělců v Praze a Českého sdružení výtvarných umělců Mánes. Jeho tvorba byla ovlivněna expresionismem, kubismem a konstruktivismem. Kabeš se zaměřoval na krajinomalbu a portréty, ale také se věnoval sociálněkritické a abstraktní tvorbě. Narodil se v rodině profesora. Studoval na UMPRUM u Maxe Švabinského a Jaroslava Benda. V letech 1926–1932 působil jako učitel na Vyšší průmyslové škole stavební v Praze a současně se aktivně účastnil výstav. V roce 1932 získal výroční cenu Skupiny výtvarných umělců v Praze. Od roku 1933 se věnoval také grafické tvorbě a návrhům pro litografie. V letech 1939–1945 žil Kabeš v ústraní, protože odmítl vstoupit do uměleckých organizací představujících oficiální umění. Po skončení druhé světové války se vrátil ke své tvorbě a stal se členem umělecké skupiny Mánes. V roce 1948 byl obviněn z převratné činnosti a zemřel v podivných okolnostech ve vězení v Podolí u Doks. Jaroslav Kabeš je dnes považován za významnou osobnost českého umění první poloviny 20. století. Jeho dílo je prezentováno v několika českých muzeích a galeriích a bylo také vystavováno v zahraničí.