Jaroslav Vítek (1888–1972)

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Jaroslav Vítek (1. září 1888, Česká Skalice - 20. června 1972, tamtéž) byl účastník první světové války a autor válečného deníku vydaného tiskem, cvičitel sokola, obecní radní a malíř.

+more images (1)

Život

Autoportrét +moreJPG|náhled|vlevo'>Kniha Portrét otce, autor Jaroslav Vítek Narodil se 1. září 1888 v České Skalici, v rodině sedlářského pomocníka Josefa Vítka a matky Marie, rozené Kváčové, jako třetí z dvanácti dětí. Tři zemřely v dětství. Po skončení základní školy nastoupil do učení do Náchoda a vyučil se sedlářem a čalouníkem. Pracovní zkušenosti získával v různých městech: Trutnov, Liberec, Praha, Pardubice, Náchod ale i v Německu.

V roce 1910 zahájil aktivní vojenskou službu. Narukoval do Pardubic k jízdě.

Při mobilizaci v roce 1914 nastoupil jako poddůstojník (desátník), k 11. hulánům v Terezíně. +more Zde také začala jeho pouť po bojištích Velké války, na italské frontě. Pět roků sloužil u jízdy (hulánů) a potom u pěchoty. Koně miloval a s poměry u pěchoty se smiřoval těžce. Procestoval celou Rakousko-Uherskou říši, zúčastnil se bojů ve východních Alpách, severní Itálii, v Karpatech a bojoval u Piavy, kde vysílen vyčerpávajícími boji téměř podlehl zápalu plic.

Když jel potřetí do pole, začal psát deník, ve kterém den co den zachycoval těžké chvíle v bojích, pohnuté osudy vojáků, kteří mnohdy v bitvách položili své životy, popisoval válečnou strategii a výzbroj armády, ale i humorné historky každodenního vojenského života.

Deník začíná před jeho posledním odjezdem do pole, kdy absolvoval kurs pro výcvik mužstva k obsluze zákopových děl, v armádní střelecké škole v Brucku nad Litavou. Na frontu odtud odcházel 7. +more ledna 1917. První cesta vedla do Jakobeny, obce na severu Rumunska, kde v krutých mrazech bojovali proti Rusům ze zákopů, zákopovými děly.

V roce 1921 vystoupil z římskokatolické církve. Po válce se oženil s Marií Špačkovou z nedaleké Litoboře a měli spolu tři děti. +more Vrátil se ke svému řemeslu a v roce 1920 si založil malou živnost, sedlář a čalouník. Kromě toho byl i v Obecní radě v České Skalici a cvičitelem v Sokole. Od roku 1922 se podílel na výstavbě sokolovny v České Skalici, která slouží ke svým účelům dodnes.

Zúčastnil se Všesokolských sletů v Praze na Letné, později na Strahově.