Jean-Jacques Rousseau

Jean-Jacques Rousseau [žán žak rusó] (28. června 1712, Ženeva - 2. července 1778 Ermenonville, Francie) byl významný francouzsky píšící filozof, pedagog a preromantický spisovatel ženevského původu. Jeho dílo ovlivnilo francouzskou revoluci i následující vývoj kolektivistických teorií. Podstatou jeho učení bylo, že lidé se rodí dobří a kazí se teprve vinou společnosti. Volal po návratu k přírodě a k lidské přirozenosti, kterou spatřoval v absenci novodobých dějin, jež člověka uvrhly do okovů konvencí a nesmyslných řádů.

Život a smrt

Narodil se jako druhý syn Isaaca Rousseaua, hodináře po vzoru otce i děda, a Suzanne Rousseauové, rozené Bernardové, rovněž dcery hodináře. Matka zemřela 7. +more července 1712, devět dní po jeho narození a otec ho roku 1722 poslal k pastoru Lambercierovi v Bossey (jižně od Ženevy). Jeho vzdělání spočívalo pouze v četbě kalvinistických kázání a Plutarchových Životopisů. V roce 1724 ho otec dal do učení k notáři a v roce 1725 k ryteckému mistru. Jeho otec se znovu oženil v roce 1726. 14. března 1728 Jean-Jacques ve věku patnácti let protestantskou Ženevu opustil.

Farář města Confignon (na západ od Ženevy) ho na květnou neděli přivedl k paní Françoise-Louise de Warens (1699-1768), která dva roky předtím konvertovala ke katolictví. Ujala se ho; Rousseau jí přezdíval maman (matka). +more Pod jejím vlivem se vydal do Turína, kde 23. dubna konvertoval ke katolictví. Následujícího roku se vrátil do Charmettes (nedaleko Chambéry) k Françoise-Louise de Warens. V roce 1730 cestoval pěšky až do Neuchâtelu, kde se učil hudbě. V roce 1732 získal místo hudebního mistra v Chambéry. V roce 1734 se pak stal intendantem paní de Warens a ona jeho milenkou. U ní v roce 1739 napsal svou první skladbu: Sad paní baronky de Warens. Rodný dům v Ženevě V Paříži v roce 1741 neúspěšně předložil Akademii svůj vynález nového notového zápisu; kromě toho se zde seznámil s Denisem Diderotem a Madame d'Épinay. V letech 1743-4 působil jako tajemník francouzského velvyslance v Benátkách, o jejichž republikánském zřízení často psal ve své další práci. Benátky byly v těchto letech prorostlé intrikami: vysocí představitelé evropských zemí očekávali tureckou invazi s vyloděním právě v Benátkách, a tak se Benátky staly špionážním centrem všech evropských velmocí. Rousseau se svou prací nebyl spokojen - jako držitel tajných informací nesměl navazovat styky s benátskými rodinami, bylo mu doporučeno příliš se veřejně neprojevovat a pokud by chtěl navázat kontakt s benátskými umělci, musel by to okamžitě nahlásit. S rostoucí nespokojeností se jeho pracovní morálka snižovala, přibývalo konfliktů se spoluzaměstnanci, a dokonce i se samotným velvyslancem. Výsledkem bylo, že byl propuštěn. Po návratu do Paříže žil s pologramotnou švadlenou Thérèse Lavasseurovou, s níž měl údajně pět dětí, které všechny odložil do sirotčince Hôspital des Enfants-trouvés.

V roce 1745 napsal operu Les Muses galantes, která měla být zahrána jako dar králi od vévody de Richelieu. Vévoda dá operu nastudovat na státní náklady. +more Když bylo vše připraveno, protivník Rousseaua a zároveň oficiální představitel pařížské hudby, který měl z hudebníků nejblíže králi, Jean-Philippe Rameau, krále přesvědčil, že představení Rousseauovy opery skončí tragicky a že král si zaslouží slyšet lepší díla.

Od r. 1749 přispíval do Encyklopedie články o hudbě, od roku 1755 i o politické ekonomii. +more V roce 1750 se zúčastnil soutěže Dijonské akademie o nejlepší filozofické pojednání. Se svou Rozpravou o vědách a uměních, kde rozvedl myšlenku, že pokrok je synonymem zkaženosti, skončil první. V roce 1752 složil a představil velmi úspěšnou operu „Vesnický Věštec“ (Le Devin du village), která byla hrána i před králem ve Fontainebleau a Rousseauovi byl nabídnut doživotní příjem, což on nepřijal, jak popisuje ve svých Vyznáních. R. 1754 se vrátil do Ženevy a konvertoval zpět ke kalvinismu. V roce 1755 do jiné soutěže Dijonské akademie zaslal Rozpravu o původu nerovnosti mezi lidmi, jež se setkala s nelibostí francouzské vlády, jejíž mínění nepochybně ovlivnil tehdy již uznávaný pařížský filozof Voltaire. Právě Voltairovi dal Rousseau poslat výtisk prvního vydání tohoto díla a ten se také jeho knize doslova vysmál. Rousseaovi se tímto znechutil jak Voltaire, tak i celá literární Paříž.

V roce 1761 vzniklo Rousseauovo významné dílo Julie aneb Nová Heloisa, které bylo inspirováno Rousseaovým životem: Madamme d'Épinay nabídla Jeanu-Jacquesovi i Thérèse bydlení na venkově v klidné přírodě, která mu nabízela pro něho nejpříhodnější místo k přemýšlení. Zde, na okraji lesa u Montmorency, se Rousseau zamiloval do Madamme d'Houdetot. +more Jejich kontakt probíhal převážně přes korespondenci. Elisabeth-Sophie d'Houdetot ale Rousseaua nebrala příliš vážně a jeho dopisy se podobaly spíše monologu - při psaní těchto dopisů žil Rousseau spíše ve své fantazii než v reálném světě. A tento podivný vztah Rousseau popsal ve své knize Julie aneb Nová Heloisa, ve které vystupuje hrdinka Julie inspirovaná Elisabet-Sophie. Nová Heloisa zajistila Rousseaovi mnoho obdivovatelů, kteří ho vnímali jako román, zatímco Rousseau ho psal jako filozofickou úvahu.

Pedagogické dílo Emil aneb O výchově (1762), kritizující náboženství, bylo odsouzeno pařížským parlamentem a zakázáno i v Ženevě; Rousseau byl nucen prchnout do oblasti Neuchâtelu, jež tehdy patřila pod správu pruského krále. Poté, co byl jeho dům i tam obléhán davem, odjel v roce 1765 na pozvání filozofa Davida Huma do Anglie. +more Po roce a půl však podlehl stihomamu, obvinil Huma, že proti němu kuje pikle, a ve zlém se s ním rozešel; Rousseau se pod jménem Renou vrátil do Francie, vzal si Thérèse a v roce 1770, kdy jeho oficiální vyhnanství vypršelo, se vrátil do Paříže. Zde se při jednom návalu pocitu zbytečnosti a nepochopení pokusil o sebevraždu, ve které mu zabránili dva náhodně kolem jdoucí strážníci. Ke sklonku života dokončil své autobiografické dílo Vyznání a doplnil jej o Sny samotářského chodce a pojednání Rousseau soudí Jeana-Jacqua. Nesměl vydávat knihy, ale pořádal soukromá čtení. Rousseauův hrob v Pantheonu (Paříž) V roce 1778 mu nabídl markýz de Girardin pohostinství v domě na svém panství v Ermenonville blízko Paříže: Rousseaua zde zastihla náhlá smrt 2. července 1778. Následujícího dne známý sochař Houdon odlil jeho posmrtnou masku, jež se později stala zdrojem spekulací o Rousseauově smrti. 4. července Girardin pohřbil mistrovo tělo na Ostrově topolů, na místě, kde byl roku 1780 postaven památník navržený Hubertem Robertem a zkonstruovaný J. -P. Lesuerurem. Rousseau se ihned stal kultovní postavou a jeho hrobka byla neúnavně navštěvována. Francouzská revoluce vyzdvihovala Rousseauovu filozofii a 11. listopadu 1794 byly při velkolepé ceremonii jeho ostatky přeneseny z Ermenonvillu do pařížského Pantheonu. Jean-Jacques Rousseau se tak oficiálně stal jednou z nejslavnějších postav francouzské historie.

Rousseauova smrt byla opředena řadou tajemství a nevyjasněných okolností. Vznikly spekulace, že byl zavražděn kvůli dědickým vztahům a předčasnému zájmu o jeho dílo Vyznání, jež mělo být podle jeho slov vydáno až posmrtně. +more O posledních dnech a o smrti Jeana-Jacqua hovoří detailně román německého poválečného spisovatele Liona Feuchtwangera Bláznova moudrost aneb Smrt a slavné zmrtvýchvstání Jeana-Jacqua Rousseaua.

Myšlenky

Jean-Jacques Rousseau, O společenské smlouvě, české vydání +morejpg|náhled'>Jean-Jacques Rousseau, Rozprava o vědách a uměních, slovenský překlad, Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov.

Rousseauovo dílo zbrojí proti dědičné aristokracii a probouzí prvek, jenž byl v klasicistní literatuře utlumen: citovost. Citovost jakožto základ lidských práv i povinností. +more Ale jeho vliv došel plného uplatnění až ve Francouzské revoluci: politický myslitel Rousseau se stal jejím duchovním otcem, a revolucionáři, ať na jedné či na druhé straně, se na něj nesčetněkrát odvolávali. I po uklidnění revolučních vášní Rousseauovo dílo pokračovalo svým vlastním životem: na pokraji nového světa průmyslové revoluce ztělesňovalo obavy z pokroku; je rovněž nositelkou prvních znaků moderní literatury, jmenovitě literatury autobiografické. Rousseau svým dílem započal epochu romantismu.

Jean-Jacques Rousseau byl sice významným autorem a vzorem pro tisíce následovníků a budoucích příznivců, kteří mu přezdívali Filozof s velkým „F“ (poprvé od dob Aristotelových), jeho osobní život byl však značně kontroverzní, zejména z dnešního hlediska (jak je ztělesňuje např. kniha Paula Johnsona Intelektuálové). +more Ačkoliv volal po návratu k přírodě, sám se v ní zdržoval jen krátkodobě (nanejvýš několik dní). A přestože kritizoval dědičnost stavů a šlechtické konvence, rád přijímal pozvání bohatých šlechtických hostitelů a nezdráhal se přijímat finanční dary (odtud pochází notoricky známá příhoda, kdy se Rousseau nedostavil na banket, kde mu měl samotný Ludvík XV. udělit doživotní důchod, nikoli z filozofických důvodů, ale pro útrapy spojené s nemocí močových cest). Psal o ideální výchově k přirozenosti a nezkaženosti, avšak svých pět dětí umístil brzy po narození do hrůzných podmínek tehdejších sirotčinců (v ústavu, kam je umístil, se dospělosti dožívalo jen asi 5 % chovanců, 2/3 umíraly již v 1. roce věku). Ačkoliv se k většině svých neduhů a filozofických nedokonalostí přiznal ve svém díle Vyznání (Les Confessions), dodnes zůstává rozporuplnou a mnoha způsoby interpretovanou i dezinterpretovanou postavou.

Pedagogické myšlení

Rousseau bývá označovaný za největšího pedagoga v dějinách. Cílem Rousseaua je vychovat svobodného člověka, kterého nebudeme do ničeho nutit a budeme respektovat jeho věkové a individuální zvláštnosti. +more Odsuzuje učení z knih a doporučuje učení z vlastní zkušenosti. Své názory na výchovu vyjádřil v polorománu Emil aneb o výchově. Kniha je rozdělena do pěti částí. V každé části se věnuje určitému věkovému období dítěte a v páté části se zabývá výchovou ženy, tedy budoucí Emilovy manželky.

Rozdělení věku dítěte: * Od narození do 2 let jde hlavně o tělesný rozvoj; dítě má mít dostatek pohybu, proto se nemá balit do povijanu; dítěti máme omezovat slovní zásobu, aby neznalo slova, kterým nerozumí a nemělo více slov než představ. * Od 2 do 12 let by se děti neměly systematicky vzdělávat, to co se budou chtít naučit se naučí samy; podle Rousseaua děti do dvanácti let nejsou schopny abstraktně myslet; výchova má probíhat na venkově, protože město kazí mravy; nedoporučuje tělesné tresty, ale „kázně přirozených následků“, kdy dítě trpí následky svého činu (např. +more rozbije-li okno, necháme ho několik dní spát v zimě). * Od 12 do 15 let má probíhat hlavně rozumová a pracovní výchova; děti se mají učit hlavně přírodním vědám; podle něj dítě v tomto období ještě nechápe mravní pojmy, proto by se nemělo učit humanitní vědy, historii, ale ani náboženství; je nutné poznat co nejvíce řemesel a pak si dítě vybere jedno, jemuž se vyučí. * Od 15 do 21 let probíhá výchova ve městě; Rousseau nazývá toto období obdobím „bouří a vášní“; důležitá je hlavně mravní výchova; mladík má mít dostatek pohybu a nesmí lenošit; dále má být uveden do společnosti a rozvíjet svou lásku k ostatním lidem; náboženství se nevyučuje, mladík sám přemýšlí o zázraku přírody, o hlasu svědomí ve svém nitru a dochází mu, že za tím musí stát nějaký nejvyšší rozum, tedy Bůh. * Výchova ženy je odlišná od výchovy muže, protože je určena k tomu, aby měla děti, vytvářela rodinnou pohodu a starala se o manželovo štěstí; protože má být také krásná a zdravá, důležitá je u ní výchova tělesná a mravní; je svému muži podřízena, myslí jeho myšlenkami a mluví jeho slovy.

Dílo

Spisy

Julie aneb Nová Heloisa - průkopnické beletristické dílo, romantické prvky (1761); jedná se o román v dopisech, je bráněno milostnému vztahu dvou lidí (chudý učitel a dívka ze vznešené rodiny). * Rozprava o vědách a umění (1750) * Vesnický věštec (Le Devin du village, 1752) - opera * Rozprava o původu a základech nerovnosti mezi lidmi (1755) * Emil aneb O výchově (1762) - pedagogický román, jenž klade důraz na čistotu citu. +more Dílo má 5 částí (knih): ** 1. kniha se zabývá novorozencem až do doby, kdy začíná mluvit. ** 2. kniha popisuje výchovu hocha od dvou do dvanácti let. ** 3. kniha se zabývá výchovou chlapce od dvanácti do patnácti let. ** 4. kniha popisuje výchovu mladíka od patnácti let do sňatku (asi ve dvaceti letech). *** Součástí 4. knihy je oddíl nazvaný „Vyznání víry savojského vikáře“ (zhruba 60 stran textu); jde o výklad přirozeného náboženství, které je odvozeno z nádhery a účelného uspořádání přírody, což předpokládá existenci vůle, která vše ovládá, Boha. ** 5. kniha se zabývá výchovou dívky a ženy, budoucí Emilovy manželky (Sophie, v českých vydáních Žofie). * O společenské smlouvě neboli O zásadách státního práva (1762) * Listy z hor (1764) * Hudební slovník (napsán roku 1755, vydán v Paříži v roce 1767) * Vyznání (posmrtně) * Pojednání o moderní hudbě (1743) * Sny osamělého chodce (1776).

Pět prací J. -J. +more Rousseaua zařadila církev na Index zakázaných knih; jde o následující spisy: * Julie, ou la nouvelle Héloise; lettres de deux amans, habitans d'une petite ville au pied des Alpes [Julie, aneb Nová Heloisa: listy dvou milenců, obyvatelů městečka na úpatí Alp]; * Emile, ou de l'éducation [Emil čili O vychování]; * Du contract social, ou principes du droit politique [O společenské smlouvě neboli O zásadách státního práva]; * Lettre à M. de Beaumont archevêque de Paris (18 novembre 1762) [Dopis panu de Beaumontovi, arcibiskupu pařížskému]; * Lettres écrites de la montagne [Listy z hor].

České a slovenské překlady

ROUSSEAU, Jean-Jacques. Júlia, alebo, Nová Heloisa: listy dvoch milencov, obyvateľov mestečka na úpätí Álp. +more Preklad Soňa Hollá. 1. vyd. Bratislava: Tatran, 1982. 712 s. Svetová tvorba; zv. 155. * ROUSSEAU, Jean-Jacques. Nová Heloisa. Díly 1. -3. Přeložil A. Tvrdek. Praha: Pelcl, 1912. 594 s. * ROUSSEAU, Jean-Jacques. Nová Heloisa. Díly 4. -6. Přeložil A. Tvrdek. Praha: Pelcl, 1912. S. 597-1134. * ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil alebo o výchove. Preklad Karol Chrappa. 1. vyd. Bratislava: SPN, 1956. 407, [2] s. Knižnica pedagogických klasikov; Zv. 10. * ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil čili O vychování. 3. vyd. , zrevidované. Přeložil Antonín Krecar. Olomouc: R. Promberger, 1926. 419 s. [Krecarův překlad obsahuje knihy 1. -4. , chybí 5. kniha, která se zabývá výchovou ženy (Žofie). ] ** ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil, čili, O vychování. Překlad Antonín Krecar. Vyd. 2. , oprav. a dopl. V Přerově: Fr. Bayer a Boh. Smutný, 1907. 454, [1] s. Bayerova bibliotéka paedagogických klassiků českých i cizích; 9. ** ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil, čili, O vychovávání. Překlad Antonín Krecar. 1. vydání. V Přerově: Fr. Bayer, 1889. xxxxiv, 412 s. Bayerova bibliotéka paedagogických klassiků českých i cizích; dílo 9. * ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil čili o vychování. 1. díl (1. -3. kniha). Přeložil Rudolf Brejcha. Úvod („O životě, názorech a spisech Rousseauových“) napsal Jaroslav Novák. Praha: Dědictví Komenského, 1910. clxxxv, 249 s. * ROUSSEAU, Jean-Jacques. Emil čili o vychování. 2. díl (4. a 5. kniha); Pokračování Emila. Přeložil Milan Svoboda. Praha: Dědictví Komenského, 1911. 471 s. * ROUSSEAU, Jean-Jacques. Vyznání. Překlad Luděk Kult. 3. vyd. , v Odeonu 1. vydání. Praha: Odeon, 1978. 545 s. , 39 obr. příl. Paměti, korespondence, dokumenty; sv. 62. ** Paměti, v nichž autor vypráví román svého života a snaží se odhalit především své nitro.

Rousseau v populární hudbě

Rousseauovo hudební dílo zdomácnělo i v populární hudbě. Árie zvaná Sen z opery Vesnický věštec je založena na melodii, kterou autor údajně zaznamenal na základě snu, ve kterém slyšel zpívat anděla. +more Melodie byla publikována pod názvem Rousseau's Dream, an Air with Variations for the Piano Forte v roce 1881 vydavatelstvím J. D. Cramer ve Filadelfii. V anglosaském světě následně zlidověla pod názvem Go tell aunt Rhody. V České republice melodii zpopularizovala skupina Spirituál kvintet pod názvem Růžička.

Reference

Literatura

SOBOTKA, Milan. Jean-Jacques Rousseau: od „Rozpravy o původu nerovnosti“ ke „Společenské smlouvě“. +more První vydání. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2015, 64 stran. . * MÁCHA, Karel. Jean-Jacques Rousseau. 1. vyd. Brno: Petrov, 1992, 119 s. * MANFRED, Al'bert Zacharovič. Tři podobizny z doby Velké francouzské revoluce: [Jean Jacques Rousseau, Honoré Gabriel Mirabeau, Maximilien Robespierre]. 1. vyd. Přeložil Jan Havránek. Praha: Mladá fronta, 1982. 365 s. Kolumbus; Sv. 97. * JOHNSON, Paul. Intelektuálové. Návrat domů, Praha 2002, (str. 9-36) * RÖD, Wolfgang. Novověká filosofie II, Od Newtona po Rousseaua. Překlad Jindřich Karásek. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2004. 579 s. Dějiny filosofie; sv. 9. . [Kapitola „Jean-Jacques Rousseau a počátky společenského romantismu“ je na str. 483-515. ] * HAJKO, Dalimír. Tvorcovia veľkých myšlienok. Bratislava: Smena, 1988. 262 s. (Str. 163. ) * SOLOMON, Robert C. Vzostup a pád subjektu alebo od Rousseaua po Derridu: Európska filozofia od r. 1750. - Nitra: Enigma, 1996. - s. 28/29 * CETL, Jiří aj. Průvodce dějinami evropského myšlení. 1. vyd. Praha: Panorama, 1985. 634 s. [Kapitola „Jean-Jacques Rousseau - nová senzibilita“ je na str. 370-377; autorem je Petr Horák. ] * VESELÝ, Jindřich. Studie z francouzského osvícenství: román a rozum: Montesquieu, Voltaire, Diderot: Jean-Jacques Rousseau a jeho doba. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2003. 161 s. Acta Universitatis Carolinae. Philologica. Monographia; 140. . * VESELÝ, Jindřich. Jean-Jacques Rousseau a problém preromantismu: (k otázce rozkladu osvícenského obrazu světa ve francouzské literatuře). Vyd. 1. Praha: Univerzita Karlova, 1985. 126 s. * MACURA, Vladimír a kol. Slovník světových literárních děl. 2. svazek, M-Ž. 1. vyd. Praha: Odeon, 1988. 459 s. [Statě „Julie neboli Nová Heloisa“ a „Vyznání“ jsou na str. 196-198; autor Jindřich Veselý. ] * ZNOJ, Milan a Marek LOUŽEK. Jean-Jacques Rousseau: 230 let od úmrtí : sborník textů. Vyd. 1. Praha: CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku, 2008. 132 s. . * DOSTÁL, Antonín. J. J. Rousseau. 1. vyd. Praha: Orbis, 1947. 30 s. * VOZKA, Jaroslav. Duchovní revoluce ve Francii 18. století. Praha: Práce, 1948. 167 s. [Kapitola „Rousseau“ je na str. 68-82. ] * LANSON, Gustave.

Související články

Rousseauovo pojetí demokracie * Preromantismus

Externí odkazy

[url=://noveslovo. sk/node/659[/url]url=http://filosofie. +morekvalitne. cz/rousseau. htm]Heslo ze Stručných dějin filosofie[/url] * [url=http://www. kdsvoboda. cz/rousseau/]Kniha Sny samotářského chodce[/url] - ukázky * [url=https://web. archive. org/web/20070709073448/http://www. cjc. cz/index. php. id_desc=82212&s_lang=2&detail=1]Heslo na CoJeCo. cz[/url] * [url=http://noveslovo. sk/node/659]PERNÝ Lukáš : Biblia Francúzskej revolúcie a priamej demokracie. In : Nové Slovo, 2012. Dostupné online :[/url] * [url=http://metalibri. wikidot. com/title:du-contrat-social]Du contrat social[/url] (MetaLibri).

Kategorie:Francouzští filozofové Kategorie:Novověcí filozofové Kategorie:Filozofové 18. +more století Kategorie:Preromantičtí filozofové Kategorie:Političtí filozofové Kategorie:Deističtí filozofové Kategorie:Francouzští romanopisci Kategorie:Preromantičtí spisovatelé Kategorie:Narození v roce 1712 Kategorie:Úmrtí v roce 1778 Kategorie:Pohřbení v pařížském Pantheonu Kategorie:Muži Kategorie:Narození 28. června Kategorie:Úmrtí 2. července Kategorie:Narození v Ženevě Kategorie:Úmrtí v Hauts-de-France Kategorie:Francouzští deisté.